Č. 1151.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Že strana udala zcizovací obecnou hodnotu nemovitosti, odlišnou od ceny zcizovací, za tím účelem, aby ji mohl úřad vzíti za základ při vyměření dávky, lze tvrditi právem toliko tehdy, když si strana byla toho vědoma, že jde o udání obecné hodnoty k tomuto účelu, zejména když se
tak stalo k vybídnutí úřadu podle § 18 česk. ř. dávk., nikoli také tehdy, když strana uvedla hodnotu tu z jiného důvodu.
(Nález ze dne 30. ledna 1922 č. 15837/21.)
Věc: Berta N. na S. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí s. zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka prodala písemnou smlouvou trhovou ze dne 5. listopadu 1919 vilu č. p. — v H. C. se stav. parcelou č. kat. — as rolem č. kat. —, jichž nabyla odevzdací listinou ze dne 25. října 1919 po své matce za přejímací cenu 57744 K 49 h, manželům Jaroslavu a Vilemíně H. za ujednanou cenu trhovou 70000 Kč. V odst. 5. této smlouvy jest zdůrazněno, že obecní dávku z přírůstku hodnoty prodané nemovitosti, která by ze smlouvy této byla vyměřena, platí prodávající strana. St-lka předložila ověřený opis této smlouvy zemskému inspektorátu pro zemskou a obecní dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, podáním ze dne 7. listopadu 1919, došlým na řečený úřad dne 10. listopadu 1919. Přiznání k dávce z přírůstku hodnoty, týkající se uvedeného převodu, učiněno bylo dne 12. listopadu 1920 manželem st-lčiným Antonínem N., jenž se na něm podepsal s doložkou: za choť Bertu N. V tomto přiznání jest udán jako hodnota nabývací peníz 17400 K a jako cena zcizovací peníz 70000 K a jest při tom podotknuto: »K prodeji byl jsem donucen úřadem bytovým, ježto jsem měl vilu toliko k letnímu sídlu. Vila prodána byla pod cenou a měla by hodnoty asi 90000 až 100000 K, ježto tam byly prodány podobné vily za 100000 K.«
Na základě tohoto přiznání vzal inspektorát pro zemské dávky v Praze ve svém platebním rozkazu ze dne —, jímž předepsal st-lce dávku z přírůstku hodnoty ze zmíněného převodu nemovitosti penízem 16057 K 92 h, za základ nabývací cenu 17400 K, náklady dle § 9 dávk. ř. připočítatelné částkou 8998 K 3 h a jako zcizovací hodnotu nemovitosti této částku 100000 K.
V odvolání do tohoto platebního rozkazu prohlásila st-lka, že prodala tuto vilu dle přesného znění smlouvy trhové za skutečnou cenu 74000 K bez jakékoliv výhrady, tedy za nejvýše dosažitelnou cenu, která jest i cenou obecnou, že manžel její nebyl cd ní splnomocněn a nebyl oprávněn prohlásiti, že st-lka mohla za prodanou vilu dostati snad více, že manžel její jednal tak o své vůli a bez jejího vědomí a žádala, aby jí dávka z přírůstku předepsána byla z rozdílu mezi nabývací cenou 57744 K 49 h a cenou prodejní 74000 K.
Naříkaným rozhodnutím zamítl zemský správní výbor odvolání st-lky, a to pokud jde o stanovení zcizovací hodnoty s odůvodněním, že dle § 10 dávk. ř. není vyměřovací úřad vázán na smluvní cenu, nýbrž jest oprávněn, a to dle svého volného uvážení, vzíti za základ obecnou hodnotu nemovitosti v době zcizení. Tak se stalo i v daném případě. Tato hodnota zjišťuje se v řízení dle § 18. Především platí tu hodnota stranou přiznaná, shledá-li ji vyměřovací úřad správnou (§ 18, odst. 2 dávk. ř.). V přiznáni k dávce prohlásil Antonín N. za choť Bertu N., že vila byla prodána pod cenou a měla by hodnotu asi 90000 K až 100000 K. — Z odůvodnění tam připojeného, »ježto tam byly prodány podobné vily za 100000 K«, jest zřejmo, že Antonín N. přiznává jasně a nepochybně obecnou hodnotu nemovitosti v době zcizení částkou 100000 K. Tím, že vyměřovací úřad tuto hodnotu přijal, pojav ji do platebního rozkazu, nastala dohoda o hodnotě zcizovací, která tuto hodnotu činí nespornou. Tvrzení zcizovatelky, že její manžel nebyl oprávněn za ni toto prohlášení učiniti, neboť prý nebyl zmocněn, jest vyvráceno tím, že takové plné moci nebylo třeba, neboť obč. zákoník stanoví právo manželovo k zastoupení choti výslovně v § 91.
Rozhoduje o stížnosti navrhující zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro neúplnost řízení, pokud byla jako zcizovací hodnota za základ vzata místo 74000 K v kupní smlouvě uvedených fiktivní a ničím neodůvodněná cena 100000 K, uvážil nss toto:
Dle § 5 dávk. ř. pro Čechy, jenž vydán byl cis. patentem ze dne 2. prosince 1915 č. 83 z. z., a jenž s příslušnými prováděcími nařízeními dle § 30 vlád. nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n. platí při převodech, stavších se před 5. říjnem 1920, tedy také pro převod, o který zde jde, jest míti za zcizovací hodnotu při vypočtení přírůstku hodnoty zásadně zjištěnou cenu zcizovací. Nedá-li se cena zcizovací bezpečně zjistiti nebo vzejde-li pochybnost, zda vyšetřená cena zcizovací srovnává se s obecnou hodnotou nemovitosti, může úřad vyměřovací (dle § 10) vzíti za základ výpočtu přírůstku hodnoty zjištěnou obecnou hodnotu.
V takovémto případu má však podle § 18 cit. ř. dávk. úřad vybídnouti předem stranu, aby udala hodnotu, jež se jí zdá býti přiměřenou. Pokládá-li úřad vyměřovací udání strany za správná, vyměří dávku, neshledá-li je však případnými, oznámí straně, jaké ocenění by bylo dle jeho mínění přiměřené, a podá-li strana ve stanovené lhůtě námitky proti této hodnotě úřadem vyměřovacím předpokládané, musí se hodnota ta, pokud se nedocílí smírné dohody, zjistiti soudním odhadem. Jestliže však strana ve lhůtě jí určené nevyhoví výzvě, aby udala hodnotu nebo se vyjádřila o hodnotě úřadem vyměřovacím předpokládané, jest dávku vyměřiti na základě úředně předpokládané hodnoty.
V daném případě jest zcizovací cena prodané nemovitosti 70000 K zcela přesně udána v ověřeném opisu smlouvy trhové, jejž úřadu předložila st-lka sama jako zcizitelka. Též její manžel udal v přihlášce týž peníz 70000 K jako cenu zcizovací. O udání zcizovací obecné hodnoty nemovitosti od ceny zcizovací odlišné stranou samou může se jednati jen tehdy, když strana si jest vědoma, že jde při tom o udání hodnoty obecné za účelem vyměřování dávky z přírůstku hodnoty.
V řečené poznámce, již připojil manžel st-lčin při sepsání přihlášky, udav cenu zcizovací penízem 70000 K, nelze spatřovati ani udání přesné hodnoty obecné za účelem tím, aby tato hodnota vzata byla za základ při vyměřování dávky, ani nabídku k smírné dohodě co do výše zcizovací hodnoty ve smyslu § 18 dávk. ř., ježto o výši její nebylo tehdy ještě odporujícího si stanoviska úřadu a strany nemovitost zcizivší.
Nelze tu tedy také mluviti o přijetí této nabídky, kterou by mezi stranami došlo k dohodě smírné o základě pro vyměření dávky rozhodném.
Povstala-li však úřadu se zřetelem k obsahu řečené poznámky pochybnost o tom, zda přesně udaná cena zcizovací se srovnává s obecnou hodnotou prodané nemovitosti, a chtěl-li úřad tento, používaje svého práva mu v § 10 propůjčeného, vzíti za podklad dávky obecnou hodnotu, pak musil zahájiti se st-lkou řízení dle § 18 dávk. řádu způsobem tam uvedeným, t. j. musil dáti straně na vědomí, že chce vycházeti z hodnoty obecné prodaného pozemku, že za tuto hodnotu pokládá 100000 K, a postupovati dále tak, jak předpisuje § 18.
Tento postup však žal. úřad zanedbal. Příčinou toho byl jen právní posudek, že tu jest již dohoda stran o hodnotě obecné, která další řízení dle § 18 cit. zák. činí zbytečným.
Ježto názor tento jeví se býti mylným, odporuje naříkané rozhodnutí zákonu a bylo je tedy dle § 7 zák. o ss. zrušiti.

Citace:

Č. 1151. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 253-256.