Č. 1145.

Živnostenské právo: Společenstvo nemá ani dle živnostenského řádu ani dle všeobecných zásad řízení správního nárok na to, aby mu byl rekurs nevyhovující předpisu § 116 c) živn. ř. vrácen k event. doplnění a opravě.
(Nález ze dne 28. ledna 1922 č. 1220.)
Prejudikatura: nál. č. 69.
Věc: Společenstvo pekařů a pecnářů v P. (adv. Dr. J. Sixta z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran náležitostí rekursu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stížnost obrací se proti rozhodnutí min. obchodu, jímž odvolání Stěžujícího si společenstva z rozhodnutí zemské správy politické v Praze ze dne —, kterým byla Janu K., cukráři v P., na základě odst. 1 § 14 c) živn. řádu udělena dispens od předložení průkazu způsobilosti za účelem nastoupení a samostatného provozování živnosti pekařské, zamítnuto bylo jako nepřípustné z důvodu, že s odvoláním nebyl předložen výtah z protokolu starostou podepsaný o schůzi výboru společenstevního nebo hromady společenstevní, v níž bylo usneseno podati odvolání k ministerstvu, a že starosta společenstva sám není oprávněn podati odvolám bez tohoto dokladu o příslušném usnesení.
Stížnost přiznávajíc, že uvedený doklad k ministerskému rekursu připojen nebyl, vytýká nař. rozhodnutí formalismus, nesrovnávající se s právním cítěním a poukazuje k tomu, že právní sankce, jež by jako následek nezachování formálního předpisu 2. odst. § 116 c) živn. řádu stanovila ztrátu rekursního práva, není vyslovena ani v tomto předpisu ani ve stanovách společenstevních. Dovolává se také zvyklosti zachovávané při nesplnění jiných formálních požadavků, na příklad podpisu advokátova, kde podání stranám se vracívá k napravení nedostatku.
Nss neshledal v nař. rozhodnutí nezákonnosti.
Živn. řád v § 116 c) stanovil náležitosti, jichž jest potřebí, aby rekurs jménem společenstva mohl býti platně podán. V odst. 1 vyznačeny jsou orgány společenstva, jimž zákon vyhrazuje právo k podání rekursu, v odst. 2 jest předepsáno, jak musí v každém jednotlivém případě býti prokázáno, že rekurs jest skutečně podán na základě usnesení příslušného orgánu. Vyžaduje tu zákon, aby ke každému rekursu byl připojen výpis ze zápisu o příslušném zasedání společenstevního výboru nebo valného shromáždění, ověřený podpisem starosty, tedy listinný doklad určité povahy, jenž jinakým průkazem nemůže býti nahrazen (srov. nál. z 26. března 1919 č. 1479, Boh. č. 69). — Není-li tu uvedených náležitostí, není ani rekursu společenstva, jenž by po zákonu mohl býti předmětem instančního rozhodování.
Jestliže tedy žal. úřad rekurs stěžujícího si společenstva, který, jak stížnost sama udává, průkazem vyhovujícím předpisu 2. odst. § 116 c) živn. ř. doložen nebyl, zamítl jako nepřípustný, t. j. odmítl věcně o něm rozhodnouti, byl tento postup ustanovením § 116 c) zcela odůvodněn.
Vytýká-li stížnost postupu tomu formalismus, čímž patrně chce naznačiti, že rekurs měl býti společenstvu vrácen k doplnění, jest k tomu podotknouti, že výtka taková mohla by s účinkem býti vznesena před tímto soudem, jenž jest povolán jedině k tomu, aby zkoumal, nebyla-li stěžující si strana poškozena nezákonným postupem úřadů správních ve svých subjektivních právech, jen tehdy, kdyby úřadu byla uložena povinnost a tím společenstvu propůjčen byl subjektivní nárok na to, aby rekursy nevyhovující požadavkům § 116 c) živn. řádu byly stranám vráceny k eventuelní opravě a doplnění. Takovouto povinnost úřadů a tudíž ani korespondující s ní nárok stran nelze však vyvoditi ani z předpisů řádu živnostenského ani ze všeobecných zásad platných pro řízení správní.
Z těchto důvodů byla stížnost zamítnuta.

Citace:

Č. 1145. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 241-242.