Č. 1408

.
Pozemková reforma: Pouhé vyrozumění strany o tom, co má Ještě zaříditi, aby mohlo býti její žádosti za zrušení trvalého dozoru nad hospodařením vyhověno, či rozhodnutí ve smyslu § 2 zákona o správ. soudě?
(Nález ze dne 8. června 1922 č. 8202.)
Věc: Albert T.-T., majitel panství L. (adv. Dr. Fr. Navrátil z K. Vinohrad) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (Dr. L. Havelka) stran trvalého dozoru na hospodaření.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím stpú z — byla zrušena vnucená správa velkostatku L. zavedená výnosem ministerstva zemědělství ze dne — podle zákona ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. a ponechán na velkostatku trvalý dozor. Správě velkostatku bylo uloženo, aby přikročila ihned k odstranění závad při revisi shledaných, a to závad v hospodářství rybničním a vad krytin zámku, úředního domu a jízdárny, jakož aby do sklizně 1920 ukončila stavbu vyhořené stodoly v D. Ú.
Žádost, aby tento trvalý dozor na panství L. byl zrušen, protože závady svého času shledané byly odstraněny, vyřídil stpú tím, že nař. rozhodnutím st-li oznámil, že žádosti za zrušení trvalého dozoru event. za změnu v osobě dozorce prozatím nelze vyhověti, ježto za účelem uvedení hospodářství na velkostatku do řádného stavu bude ještě nutno vypracovati zařizovací plán lesního hospodářství. Až úkol tento bude proveden, podrobí stpú návrh na zrušení trvalého dozoru nové úvaze.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Především musil se nss zabývati námitkami nepřípustnosti stížnosti, které vznesl žal. úřad v odvodním spise.
V tom směru namítá žal. úřad, 1. že nař. rozhodnutí není rozhodnutím po rozumu § 2 zák. o ss, nýbrž pouhým vyrozuměním strany o tom, co má ještě zaříditi, aby návrhu na zrušení trvalého dozoru mohlo býti vyhověno, 2. že - - - -
Námitky tyto neshledali nss důvodnými.
Dle § 18 zák. ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. má úřad zrušiti úřední správu, jestliže činností její bylo dosaženo účelu sledovaného jejím uvalením, nebo jestliže odpadl důvod její. Tohoto předpisu nutno obdobně užíti i na trvalý dozor, kteráž instituce jako minus jest v úřední správě obsažena. Tento předpis zákona poskytuje straně zřejmě právo domáhati se zrušení trvalého dozoru, když nastanou podmínky pro to v zákoně uvedené. Když pak nař. rozhodnutí odepřelo zrušiti trvalý dozor — lho- stejno, zda prozatím či bez tohoto obmezení — učinilo tím výrok zasahující do sféry práva strany svrchu zmíněného, ve kterém spatřovati dlužno rozhodnutí a nikoliv pouhé vyrozumění strany o tom, co má zaříditi, aby její žádosti mohlo býti vyhověno. Tvrdí-li strana, že jí tímto výrokem bylo ublíženo na jejích právech, jsou tu všecky podmínky § 2 zák. o ss pro judikující zákrok nss-u.
Jest tedy stížnost přípustná a dlužno o ní uvažovati věcně.
Nař. rozhodnutí odpírajíc zrušiti trvalý dozor, zakládá se na dvojím skutkovém předpokladu: a) že hospodářství na velkostatku není v řádném stavu, b) že chybí zařizovací plán lesního hospodářství, aby se mohlo hospodářství to shledati řádným.
Nss ponechal zcela mimo své uvažování, zdali v daném případě jest požadavkem řádného hospodaření, aby tu byl požadovaný plán, protože shledal, že skutkový předpoklad nař. rozhodnutí v obou výše naznačených směrech jest v odporu se spisy.
Ve spisech administrativních nekonstatovat nikde úřad, že hospodaření na velkostatku st-lovu není řádné a které určité zjevy by tento nedostatek dokazovaly. Také znalecký nález a posudek nic podobného neobsahuje, ano posudek jejích vyzněl v přímý opak toho. Znalci také neshledali, že by v hospodářství chyběl zařizovací plán lesního hospodářství, nýbrž mluví jen o tom, že bude zapotřebí specielních mýtních plánů a konečně znalci se ani nevyslovili, že by těchto mýtních plánů bylo zapotřebí k uvedení hospodářství do řádného stavu.
Vzhledem k těmto rozporům mezi obsahem administrativních spisů a skutkovým předpokladem nař. rozhodnutí nezbylo nss-u, nežli nař. rozhodnutí zrušiti po rozumu odst. 2. § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 1408. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 818-819.