Č. 1215.

Mýtní a dlažební poplatky (Slovensko): I. Rozhodování o stížnostech jednotlivců v záležitostech vypočtených v § 102 zák. čl. 1: 1890 o mýtech je z příslušnosti administrativních výborů vůbec vyloučeno. Pořad instanční ve věcech vybírání mýtních poplatků vztahuje se i na případy, kde někdo popírá, že je povinen poplatky takové platiti. — II. Rozhodl-li v nižší stolici o povinnosti té úřad nepříslušný (adm. výbor), není min. veř. prací, dovolané v poslední stolici, oprávněno rozhodnutí to věcně přezkoumávati, nýbrž stačí, když vysloví svoji vlastní nepříslušnost.
(Nález ze dne 14. března 1922 č. 3027.)
Prejudikatura: Boh. č. 1113 adm.
Věc: Firma »B. R.« v P., »R-ská báňská a hutní společnost« ve V. a »B-ská dielna na celulozu« v T. Sv. M. (adv. Dr. V. Wahl z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací v Praze (min. taj. Dr. J. Pštros) stran vybírání dlažebních poplatků.
Výrok: Stížnosti firem »R-ská báňská a hutní společnost« a »B-s ká dielna na celulozu« zamítají se jako bezdůvodné; k stížnosti firmy B. R. zrušuje se naříkané rozhodnutí, pokud jde o tuto st-lku, pro vady řízení. Důvody: Administrativní výbor župy Trenčanské usnesl se dne 10. prosince 1919 na tom, aby podle §§ 81 až 86 zák. čl. 1: 1890 byly k úhradě nákladů spojených s udržováním župních silnic a mostů v župě Trenčanské zavedeny dlažební poplatky na veřejných župních silnicích v této župě od 1. ledna 1920 a aby tyto poplatky byly vybírány na všech železničních stanicích v župě za zboží dovážené i vyvážené. Usnesení to bylo schváleno výnosem ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 8. ledna 1920 č. —.
Dále povolil ministr veřejných prací výnosem ze dne 23. srpna 1920 č. — k usnesení administrativního výboru ze dne 29. dubna 1920 na základě § 86 zák. čl. 1: 1890, aby se vybíralo mýto ve prospěch župního (kemitátního) silničního fondu k úhradě výloh silnic nestátních na všech nádražích župy ze všech zásilek nákladu a rychlozboží, které na tom kterém nádraží byly podány nebo převzaty, dále stanoveno v bodu 5. uvedeného výnosu, že vyřizování všech rekursů, které se týkají tohoto mýta, spadá do kompetence komitátního úřadu.
Stěžující si firmy obrátily se v únoru 1920 na administrativní výbor, domáhajíce se toho, aby byly sproštěny povinnosti platiti zmíněné poplatky. Administrativní výbor usneseními ze dne 10. listopadu 1920 č. 47, 48 a 35 nevyhověl podáním st-lek, pokud šlo o povinnost platiti dlažební poplatky; firmě »B-ská dielna na celulozu« snížil administrativní výbor poplatky.
Podle spisů správních podaly z usnesení administrativního výboru odvolání pouze firmy »B-ská dielna na celulozu« a »D-ská báňská a hutní společnost«. Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl jejich stížnosti pro nepříslušnost ministerstva k rozhodování o stížnostech, vysloviv zároveň, že st-lky mají býti — patrně při intimaci tohoto rozhodnutí — poučeny, že dle § 102 zák. čl. 1: 1890 má každý, kdo se cítí dotčen ve svých zájmech ve věcech vybírání mýta a dlažebného, právo stížnosti v první instanci k hlavnímu slúžnému.
K nss-u vznesly stížnost nejen firmy právě zmíněné, nýbrž i firma »B. R.«.
I. Pokud jde o stížnost firmy »B. R.«, uvážil nss:
St-lka připojila ke stížnosti notářsky ověřený opis intimátu naříkaného rozhodnutí. Intimát tento obsahuje doslovný opis přípisu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 26. dubna 1921 č. —, adresovaného na županský úřad v Turčanském Sv. Martině. Tímto přípisem sděluje ministr jmenovanému županskému úřadu, že min. veř. prací výnosem z 19. dubna 1921 č. — odmítá z důvodů šetření úřední kompetence po rozumu § 102 zák. čl. 1: 1890 rozhodnutí v záležitosti odvolání firem: »B-ská dielna na celulozu«, »R-ská báňská a hutní společnost« a »B. R.« proti vybírání a placení dlažebních poplatků. Ve spisech správních jest obsažen také originální přípis min. veř. prací, adresovaný na ministra s plnou mocí; v tomto originálním přípisu sděluje min. veř. prací ministru s plnou mocí, že se zamítají odvolání firmy »B-ská dielna na celulozu« a firmy »R-ská báňská a hutní společnost«; o tom, že se zamítá také odvolání firmy »B. R.«, se však přípis min. veř. prací zaslaný ministru s plnou mocí vůbec nezmiňuje. Z tohoto stavu spisů jde tedy na jevo, že žal. úřad vůbec nerozhodl o odvolání firmy B. R. Jest tu tedy rozpor mezi skutečným výrokem žal. úřadu a jeho intimátem st-lce doručeným. Rozpor tento má v zápětí, že vynesení žal. úřadu jeví se na venek jako rozhodnutí žal. úřadu, jímž však ve skutečnosti není. V tomto postupu při intimaci výroku žal. úřadu nutno spatřovati podstatnou vadu, pro kterou bylo naříkané rozhodnutí, pokud jde o firmu »B. R.« zrušiti podle § 6 zák. o ss.
II. O stížnostech firem »B-ská dielna na celulozu« a »R-ská báňská a hutní společnost« uvážil nss toto:
Z obsahu podání st-lek ze dne 7. února 1920, pokud se týče de praes. 21. února 1920 i z obsahu odvolání, jež st-lky podaly proti usnesení administrativního výboru ze dne 10. listopadu 1920 č. 35, pokud se týče č. 48, plyne, že se tyto st-lky domáhaly v řízení správním toho, aby byly sproštěny povinnosti platiti dlažební poiplatky zavedené na veřejných župních silnicích župy Turčanské, uvádějíce, že podle § 81 zák. čl. 1: 1890 lze vybírati dlažební poplatky jen za užívání silnic, a že poplatky ty mohou býti vyměřeny jenom v poměru k tomuto užívání; st-lky prý však silnic těchto nepoužívají, majíce pro dopravu do svých, pokud se týče ze svých závodů vlastní vlečné dráhy. Popíraly tudíž st-lky v řízení správním povinnost platiti zmíněné poplatky.
Podle slovného znění nař. rozhodnutí, jak bylo st-lkám intimováno, žal. úřad odmítl meritorně rozhodovati o odvoláních st-lek a to z důvodů šetření úřední kompetence. Prohlásil se tudíž žal. úřad nepříslušným k rozhodování o odvoláních, jichž předmětem byla otázka, jsou-li st-lky povinny platiti zmíněné poplatky.
Obě stížnosti namítají, že žal. úřad neprávem popřel svou příslušnost odmítnuv meritorně rozhodovati o jejich odvoláních a uvádějí, že v daném případě vůbec nejde o záležitosti spadající do příslušnosti úřadů stanovených v § 102 cit. zák., nýbrž o věc týkající se povolení k výkonu mýtného práva.
Toto stanovisko stížnosti nemohl však nss sdíleti, a to z těchto příčin:
Právo vybírati dlažební poplatky na veřejných župních silnicích jest podle své podstaty právem mýtným, o němž jedná zákonný článek I: 1890 v druhé své části (§§ 81 až 103). Dlažební poplatky, o něž v daném případě jde, jsou tedy poplatky mýtnými, o nichž cit. zák. mluví v § 82 č. 5 a §§ 85, 87 č. 3 a 7, 99, 100, 102.
Cit. zákon ustanovuje pak v § 102, že vésti dozor nad náležitým spravováním a udržováním mýtných předmětů, nad vybíráním stanovených mýtných polatků, nad zachováváním ustanovení povolovací listiny, jakož i rozhodovati o stížnostech, jež v těchto záležitostech podají postižení zájemníci, náleží do příslušnosti úřadů správních a to v župách (komitátech) v první stolici: hlavního služného, v druhé stolici: podžupana (župana), ve třetí stolici: ministra obchodu; na místo příslušnosti ministra obchodu nastoupila podle ustanovení odst. 2, § 9 zák. ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n. příslušnost ministra veřejných prací. Jak nss vyslovil již ve svém nálezu ze dne 13. ledna 1922 č. 228 (Boh. č. 1113 adm.), k němuž se ve smyslu § 44 jedn. ř. poukazuje, nemohl býti kompetenční předpis § 102 cit. zák. změněn ani ustanovením bodu 5. výnosu ministra veř. prací ze dne 23. srpna 1920 č. 41 033/XI., v němž bylo vysloveno, že vyřizování všech rekursů, které se týkají mýta, spadá do kompetence komitátního úřadu, ani předpisem § 1 nař. ze dne 20. srpna 1920 č. 537 sb. z. a n., podle něhož reklamace poplatků dlažebních a mýtných vyřizuje administrativní výbor.
Z ustanovení § 102 zák. čl.1: 1890 plyne pak, že rozhodování o stížnostech jednotlivců v záležitostech v tomto §u vypočtených jest vůbec vyňato z příslušnosti administrativních výborů a že ministr veř. prací může o těchto stížnostech rozhodovati jenom jako třetí stolice, rozhodl-li v druhé stolici podžupan a v první hlavní slúžný, — pokud ovšem instanční pořad k třetí stolici není podle ustanovení zák. čl. 20: 1901 vůbec vyloučen. Úřady uvedené v § 102 cit. zák. rozhodují, jak z doslovu tohoto ustanovení na jevo jde, také o stížnostech jednotlivců ve věcech vybírání mýtných poplatků.
O stížnosti podané pednotlivcem ve věcech vybírání mýtných poplatků lze zajisté mluviti také tehdy, když někdo popírá, že jest povinen platiti mýtné poplatky; náleží tudíž také rozhodování o stížnostech, v nichž někdo popírá povinnost platiti mýtné poplatky, do příslušnosti úřadů vypočtených v § 102 cit. zák.
Jak svrchu bylo poznamenáno, popíraly obě st-lky v řízení správním povinnost platiti dlažební poplatky, tedy povinnost platiti poplatky mýtné. O otázce, jsou-li st-lky povinny platiti zmíněné poplatky čili nic, nerozhodly však v daném případě v nižší stolici úřady k rozhodování této otázky podle § 102 cit. zák. výlučně povolané, nýbrž úřad, který podle jasného znění cit. zákonného ustanovení nemá v těchto věcech žádné kompetence. Odmítl tudíž žal. úřad, jenž — jak svrchu bylo vyloženo — může o otázce povinosti platiti zmíněné poplatky rozhodovati jedině jako poslední instance v pořadí stolic stanovených v § 102 cit. zák., právem rozhodovati meritorně o odvoláních, která směřovala proti rozhodnuti úřadu, jenž podle § 102 cit. zák. nebyl vůbec příslušným předmětnou otázkou se zabývati.
Vytýká-li stížnost, že žal. úřad odmítnuv meritorně rozhodovati o odvoláních, jež st-lky podaly na usnesení administrativního výboru, opomenul zároveň zrušiti toto usnesení, nemohl v tom nss shledati ani nezákonitost, ani vadnost. Jak svrchu bylo již vyloženo, přísluší ministerstvu veř. prací ve věcech, o nichž v daném případě jde, přezkoumávati instančně toliko rozhodnutí místožupana (župana), tedy rozhodnutí úřadu, který podle § 102 cit. zák. funguje v těchto věcech jako nižší rozhodující instance. Naproti tomu však adm. výbor není v těchto věcech vůbec instancí. Nemělo tedy min. veř. prací v daném případě vůbec důvodu zabývati se věcně výrokem adm. výboru.
Z těchto příčin bylo tudíž stížnosti firem »B-ská dielna na celulozu« a »R-ská báňská a hutní společnost« zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 1215. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 385-388.