Čís. 5525.

Vydáním obsílky vyšetřujícím soudcem jakož i rozkazu zatýkacího radní komorou přerušuje se promlčení trestných činů; běh jeho mohl by započíti jen tehdy, kdyby řízení proti obžalovanému zavedené skončilo pravoplatným osvobozujícím rozsudkem, jemuž nutno postaviti na roveň též zastaveni trestního řízení podle §§ 90, 109 tr. ř., nikoli však pouhé přerušení řízení podle § 412 tr. ř.
(Rozh. ze dne 21. února 1936, Zm I 162/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře že dne 25. listopadu 1935, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku podle § 85, lit. b), tr. z. a přestupkem podle § 333 tr. z.
Z důvodů:
Jak ze spisů vychází a nalézací soud v rozsudku správně zdůraznil, byl obžalovaný hned po spáchání činů (l./l. 1930) za vinu mu kladených četnictvem o těchto deliktech vyslechnut. K návrhu státního zastupitelství na zavedení vyhledávání proti obžalovanému nařídil pak vyšetřující soudce jeho obeslání, a to, když obžalovaný prvému předvolání nevyhověl, opětně, obeslání to však nemohlo býti obžalovanému doručeno, poněvadž za tím byl odjel do Francie. Proto vydala radní komora k návrhu státního zastupitelství pravoplatným usnesením ze dne 14. února 1930 proti obžalovanému podle § 416 tr. ř. zatykač. Těmito soudními úkony bylo promlčení trestných činů přerušeno (§§ 227, 531 tr. z.) a běh jeho mohl započíti znovu jen tehdy, kdyby bylo řízení proti obžalovanému zavedené skončilo pravoplatným osvobozujícím rozsudkem, jemuž nutno arci postaviti na roveň též zastavení trestního řízení podle § 90 a 109 tr. z. (rozh. 2982, 3951 Sb. n. s.), nikoli však též pouhé přerušení řízení podle § 412 tr. ř., jak tomu bylo i v souzeném případě (viz rozh. víd. n. s. č. 3509 a komentář Altmann-Jakob I., str. 663). Tomu-li tak, nezáleží na tom, zda obžalovaný splnil veškeré předpoklady, za nichž jediné podle §229, pokud se týče § 531 tr. z. obžalovanému prospívá promlčení; pokud proto zmateční stížnost, napadajíc s hlediska č. 9 b) § 281 tr. ř. výrok nalézacího soudu, že promlčení nenastalo, dovozuje, že obžal- lovaný neopustil Československou republiku v úmyslu, aby se vyhnul trestu, že náhrada škody není při zločinu podle § 85 b) tr. z. podmínkou promlčení a že obžalovaný mimo to škodu nahradil, byť i teprve po vynesení napadeného rozsudku, jsou veškeré tyto vývody bezpředmětné a netřeba se jimi obírati.

Citace:

Čís. 5525. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 110-111.