Čís. 5524.

Nařizuje-li § 427 tr. ř. doručeni obsílky k hlavnímu přelíčení k vlastním rukám obžalovaného, § 221 tr. ř. pak, že obžalovaný musí míti od doručení obsílky aspoň třídenní lhůtu ku přípravě své obhajoby, je z toho patrno, že pro otázku správnosti a platnosti doručení obsílky je nerozhodno, zda obžalovaný trestně odpovídá, či zda z jakékoliv příčiny, na př. pro úplnou nebo částečnou nepříčetnost neodpovídá za své činy.
(Rozh. ze dne 21. února 1936, Zm I 144/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 12. prosince 1935, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 200 tr. z.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti, uplatňující důvody zmatečnosti podle čís. 3, 4, 5, 9 a) a b) § 281 tr. ř., nelze přiznati oprávnění.
Prvý z uvedených zmatků spatřuje stížnost v domnělém porušení předpisu prvé věty § 221 tr. ř. Jak je ze spisů patrno, konalo se hlavní přelíčení v nepřítomnosti stěžovatelky dne 12. prosince 1935 a obsílka k tomuto líčení byla obžalované osobně doručena dne 4. prosince 1935, takže obžalovaná měla ku přípravě své obhajoby delší lhůtu než je nejmenší lhůta (třídenní), kterou zákon v trestních věcech neporotních pod neplatností předpisuje. To stížnost vlastně ani nepopírá, má však za to, že přes to nelze obsílku považovati za doručenou ve smyslu § 221 tr. ř., ježto, jak prý vysvítá z úředního záznamu k protokolu ze dne 8. ledna 1936 s obžalovanou sepsanému, je obžalovaná buď úplně nebo alespoň částečně nepříčetná, nenabyla důsledkem toho vědomosti o hlavním přelíčení a nemohla se proto ani sama ke své obhajobě připraviti ani o svém duševním stavu informovati svého obhájce. Stížnosti nelze přisvědčiti, ať již těmito vývody míní uplatňovati, že lhůta, kterou obžalovaná měla ode dne doručení ku přípravě své obhajoby, byla vzhledem ke tvrzenému duševnímu stavu příliš krátká, anebo také, jak se zdá, že doručení za tohoto stavu nelze vůbec považovati za platné, čímž by ovšem v pravdě vytýkala porušení předpisu § 427, odst. 1 tr ř., podle kterého lze hlavní přelíčení konati a vynésti rozsudek v nepřítomnosti obžalovaného mimo jiné jen tehdy, byla-li obsílka k líčení obžalovanému doručena ještě osobně. Nařizuje-li § 427 tr. ř. doručení obsílky k hlavnímu přelíčení bezvýhradně k vlastním rukám obžalovaného, § 221 tr. ř. pak, že obžalovaný musí míti od doručení obsílky aspoň třídenní lhůtu ku přípravě své obhajoby, je z toho patrno, že pro otázku správnosti a platnosti doručení obsílky je zcela nerozhodno, zda obžalovaný trestně odpovídá, či zda z jakékoli v. příčiny, na př. pro úplnou nebo částečnou nepříčetnost neod- povídá za své činy, a že je rovněž nerozhodno, zda třídenní lhůta ku přípravě obhajoby jeví se v tom kterém případě vzhledem ke zvláštním okolnostem nebo osobním poměrům obžalovaného dostatečnou čili nic. Tím, že v souzeném případě byla obsílka obžalované doručena k vlastním rukám, a to tak, že byla zachována zákonem předepsaná třídenní lhůta ku přípravě obhajoby, bylo tedy plně vyhověno shora uvedeným přísně formálním předpisům a namítá-li stížnost přes to, zmatečnost podle čís. 3 § 281 tr. ř. pro jejich porušení, činí tak zřejmě neprávem.

Citace:

Čís. 5524. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 109-110.