Č. 10609.

Policejní právo trestní (Slovensko): Zjištění cizozemské právní normy, jejíž obsah jest relevantní pro zjištění skutkové podstaty policejního přestupku, není rozhodnutím prejudicielní otázky ve smyslu § 109 zák. čl. V:1878 a nestaví tedy žádost o zjištění této normy běžící promlčení.
(Nález ze dne 13. června 1933 č. 10113.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 5004/25, 6503/27.
Věc: Mořic Sch. v K. (adv. Dr. Arnošt Černý z Prahy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o přestupek vl. nař. č. 7/27 Sb. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Rozsudkem policejního ředitelství v Košicích jako policejního trestního soudu I. stolice z 29. července 1929 byl st-1 z přestupku § 4 vl. nař. č. 7/1927 Sb., jehož se podle udání dopustil tím, že měl dne 8. května 1929 ve své výrobně bryndzu s přimíšeným rostlinným tukem, na základě § 155 bodu 1 a 2 pol. trest. řádu osvobozen.
Na odvolání odborného zástupce hospodářsko-technického oddělení okresního úřadu v Košicích změnil žal. úřad nař. rozhodnutím uvedený rozsudek 1. stolice a uznal st-le vinným přestupkem §§ 4 a 6 vl. nař. z 10. února 1927 č. 7 Sb., jehož se dopustil tím, že vyráběl bryndzu přidáním rostlinného tuku, a odsoudil ho proto na základě bodu a) § 3 zák. čl. XLVI:1895 k 3dennímu uzamčení, k zaplacení peněžité pokuty v částce 50 Kč, v případě nedobytnosti k dalšímu 3dennímu uzamčení, a k zaplacení nákladů za rozbor pozastavených výrobků v částce 102 Kč.
Stížnost vytýká, že st-1 za přestupek kladený mu za vinu trestán býti nemůže, poněvadž od vydání rozsudku I. stolice, resp. od 18. října 1929, kdy žal. úřad požádal min. zeměd. o zjištění pořadem min. zahr., je-li v Polsku přípustno vyráběti bryndzu s přidáním rostlinného tuku a obchodovati s ní, do 22. října 1930, kdy byl vydán rozsudek II. stolice, nebylo proti st-li vydáno žádné opatření a nastalo proto v této věci podle přestupkového zákona promlčení. Žal. úřad, zabývaje se touto námitkou v odvodním spisu, stojí na stanovisku, že oprávnění uložiti st-li trest za přestupek kladený mu za vinu nezaniklo promlčením, ježto před vydáním rozsudku II. stolice bylo třeba zjistiti pořadem min. zeměd., případně min. zahr., je-li v Polsku dovoleno vyráběti bryndzu pomocí rostlinného tuku, záviselo tedy pokračování trestního řízení na zodpovědění této předběžné otázky a proto se podle § 109 zák. čl. V:1878 promlčení zastavilo až do pravoplatného řešení této otázky. Nss uvažoval takto:
Žal. úřadu je přisvědčiti v tom, že určení trestného činu, který byl předmětem řízení, záviselo na zodpovědění otázky, je-li v Polsku dovoleno vyráběti bryndzu pomocí rostlinného tuku, neboť šlo o bryndzu určenou k vývozu do Polska a bylo tudíž se zřetelem na ustanovení § 6 vl. nař. z 10. února 1927 č. 7 Sb. nutno předem zjistiti, které předpisy platí v tomto státě o výrobě bryndzy a jejím uvádění do oběhu. Nelze však souhlasiti s názorem, že otázka ta je předběžnou otázkou podle § 109 trest. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení — jehož se zřetelem na ustanovení § 12 zák. čl. XL:1879 sluší použíti i na přestupky — »závisí-li zahájení trestního řízení, anebo pokračování v něm od úředního rozhodnutí některé předběžné otázky, zastaví se promlčení až do pravoplatného rozhodnutí této předběžné otázky«. Již ze znění tohoto zákonného ustanovení je zřejmo, že předběžnou otázkou ve smyslu tohoto zák. ustanovení je možno rozuměti jen takovou předběžnou otázku veřejného nebo soukromého práva, o které má býti vydáno úřední rozhodnutí ať úřadem rozhodujícím ve věci hlavní, ať úřadem jiným; proto až do pravoplatného rozhodnutí této otázky, t. j. do vydání rozhodnutí úřadem povolaným k řešení této otázky jako otázky hlavní, jež v pořadí správních stolic nelze již bráti v odpor, zastaví se běžící promlčení. Zjištění právní normy, podle které sporná věc má býti posouzena, není vyhraženo — není-li výslovného předpisu — zvláštnímu řízení, ve kterém by tato otázka byla pravoplatně rozhodována, nýbrž je součástí nalézací činnosti úřadu samého. Je proto věcí tohoto úřadu, aby si znalost právních pravidel, o která jde, sám od sebe opatřil. Cesta, kterou v tomto směru nastoupí, nemůže způsobiti právní újmu obviněnému. Obrátil-li se tedy žal. úřad na min. zeměd., po případě na min. zahr. se žádostí o zjištění právní normy, platné v Polsku o výrobě a obchodu s bryndzou, nevznesl na tyto úřady řešení předběžné otázky podle § 109 trest. zák. a nezpůsobilo proto jeho dožádání z 18. října 1929 zastavení běžícího promlčení. Opačný názor žal. úřadu je nesprávný.
VI. nař. z 10. února 1927 č. 7 Sb., ani zák. čl. XLVI/1895, ani nař. uh. min. orby č. 38286/1896 F. M., ani pol. trestní řád č. 65000/1909, jejichž ustanovení platí podle § 7 uvedeného vl. nař. o trestech a trestním řízení pro přestupky tohoto vl. nař., nemají zvláštních předpisů o promlčení a slušelo proto použíti ustanovení § 31 zák. čl. XL:1879, podle něhož možnost zahájiti trestní řízení promlčí se v 6 měsících. Toto ustanovení platí nejen pro zahájení trestního řízení, nýbrž i pro další jeho fáze, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 5004/25 a Boh. A 6503/27. Ježto zák. čl. XL:1879 nemá zvláštních ustanovení o tom, kdy promlčení počíná běžeti a kterými skutečnostmi se promlčení přetrhuje, platí v těchto směrech se zřetelem na shora již cit. § 12 přestupkového zák. — pokud jde o promlčení — ustanovení § 108 zák. čl. V: 1878, podle něhož přerušuje se promlčení usnesením nebo opatřením soudním, jež směřuje proti pachateli, počíná však znova dnem tohoto usnesení nebo opatření. Z těchto ustanovení v souvislosti s 2. odstavcem bodu 3 § 204 pol. trest. ř. č. 65000/1909, podle něhož má apelační úřad hleděti z úřední povinnosti k tomu, není-li tu důvod vylučující zahájení policejního trestního řízení, plyne, že je zák. povinností úřadu přezkoumávajícího rozsudek nižší stolice, aby přihlížel k tomu, není-li přestupek, o který jde, se zřetelem na citované ustanovení § 31 zák. čl. XL:1879 promlčen. Poněvadž v době od 18. října 1929 do vydání nař. rozhodnutí z 22. října 1930, jež bylo st-li doručeno dne 5. listopadu 1930, nebylo podle jednacích spisů vydáno žádné usnesení nebo opatření, které by běžící promlčení mohlo přerušiti, vytýká stížnost důvodně, že nastalo podle § 31 zák. čl. XL:1879 promlčení přestupku kladeného st-li za vinu a je proto nař. rozhodnutí, odsuzujíc st-le za tento přestupek, v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 10609. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 1129-1131.