Č. 10386.

Samospráva obecní. — Řízení správní: Rozhodnutí zemského úřadu, kterým »k odvolání« osoby, která se domáhala u okresního úřadu zakročení proti obci podle §§ 102 a 103 mor. ob. zříz. č. 4/1864 z. z., výrok tohoto úřadu, zakročení to odepřevší, byl zrušen a vysloveno, že obecní zastupitelstvo svým usnesením překročilo meze své působnosti a porušilo zákon, není rozhodnutím, vydaným v pořadu instančním, nýbrž samostatným aktem dozorčím, proti němuž je přípustné odvolání obce k min. vnitra.
(Nález ze dne 2. března 1933 č. 3170.) Věc: Město M. proti zemskému úřadu v Brně o členství v odboru městského zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: V zasedání z 5. dubna 1929 usneslo se městské zastupitelstvo v M., že mají býti zřízeny různé odbory, komise a správní výbory, mezi nimi právní odbor o 15 členech, a provedlo volby do těchto odborů ještě téhož dne podle zásady poměrného zastoupení. Při volbě do právního odboru byl za V. skupinu, kterou tvořili členové měst. zastupitelstva za stranu komunistickou, zvolen členem František Š.
Zprávou ze 6. května 1929 oznámil městský úřad volební skupině komunistické strany v Československu do rukou Josefa P., že František Š., zvolený za uvedenou stranu členem právního odboru, není členem měst. zastupitelstva, nýbrž jenom náhradníkem a že podle jednacího řádu měst. zastupitelstva, usneseného dne 2. května 1925 a dosud platného, jakož i podle účelu a povahy odboru měst. zastupitelstva může býti členem odborů pouze člen měst. zastupitelstva, pročež učinilo měst. zastupitelstvo dne 30. dubna 1929 usnesení, jímž vyslovilo, že nelze připustiti za člena odboru měst. zastupitelstva toho, kdo není plnoprávným členem zastupitelstva a prohlásilo volbu Františka Š. za člena právního odboru za neplatnou.
Proti tomuto usnesení podal stížnost resp. odvolání Josef P. jako zástupce volební skupiny komunistické strany Československa jménem členů zvolených do měst. zastupitelstva. Výměrem ze 7. června 1929 okresní úřad v Moravské Ostravě, rozhoduje o odvolání se zřetelem na ustanovení §§ 102 a 103 mor. ob. zříz. odvolání zamítl, ježto neshledal důvodů k zakročení ve smyslu citovaných ustanovení.
Z tohoto rozhodnutí odvolal se Josef P. ve funkci již nahoře uvedené k zem. úřadu, jenž nař. rozhodnutím vyslovil, že k podané stížnosti zrušuje výměr okresního úřadu v Mor. Ostravě a v důsledku toho i usnesení měst. zastupitelstva v M. z 30. dubna 1929, pokud jím bylo vysloveno, že nelze připustiti za člena odboru měst. zastupitelstva toho, kdo není plnoprávným členem měst. zastupitelstva a pokud jím byla prohlášena volba Františka Š. provedená ve schůzi z 5. dubna 1929 za neplatnou, jako nezákonná.
Maje rozhodovati o stížnosti, již do tohoto rozhodnutí podává město M., uvažoval nss:
Podle § 102 ob. zř. mor. přísluší státní správě vykonávati právo dohlédací k obcím, aby z mezí své působnosti nevystupovaly a nečinily nic, co by bylo proti zákonům. Toto právo dohlédací konati bude předem politický úřad okresní. V § 103 jest pak stanoveno, že vystoupil-li by obecní výbor (t. j. dnes obecní zastupitelstvo) ve svém usnesení z mezí své působnosti nebo odporovalo-li by jeho usnesení zákonům, má politický úřad právo a povinnost zakázati, aby se takové usnesení vykonávalo, z kteréhož zákazu však může se vzíti rekurs k místodržitelstvu (zem. úřadu).
Z těchto ustanovení jde, že proti usnesením obecního zastupitelstva, jsou-li dány předpoklady uvedené v § 103, může úřad politický vystoupiti ve své moci úřední na základě práva dohledu, daného mu §em 102 a že právo to nepřísluší jen úřadu okresnímu, nýbrž může býti vykonáváno i úřadem zemským. Výkon tohoto práva není vázán na procesní předpoklad, že usnesení obecního zastupitelstva bude napadnuto opravným prostředkem a nemůže proto výkonu tohoto práva býti na závadu ani to, že usnesení obecního zastupitelstva bylo odporováno osobou, jíž k opravnému prostředku proti usnesení obecního zastupitelstva legitimace nepříslušela. V případě takovém může opravný prostředek býti politickému úřadu právě podnětem, aby zkoumal, zda obecní zastupitelstvo nepřekročilo meze své působnosti nebo neučinilo usnesení, jež by odporovalo zákonům, aniž však výrok, jímž politický úřad zjišťuje, že se tak stalo a důsledky z toho podle § 103 odvozuje, nabývá charakteru instančního rozhodnutí o opravném prostředku jen proto, že tento opravný prostředek podán byl. Záleží tu jen na obsahu úředního výroku, zda jest jej pokládati za akt podle § 103 mor. ob. zřízení, či rozhodnutí vydané v instančním postupu o opravném prostředku. V přítomném sporu obrátil se proti usnesení měst. zastupitelstva v M. z 30. dubna 1929 Josef P, podáním, jež označil jako stížnost resp. odvolání proti zmíněnému usnesení. Podání to učinil Josef P. nikoli jako volič nebo poplatník, nýbrž — jak výslovně uvedl — jako zástupce volební skupiny komunistické strany Československa jménem členů, zvolených do měst. zastupitelstva. V této funkci nebyl ovšem Josef P. legitimován usnesení měst. zastupitelstva řádným opravným prostředkem napadati. Okresní úřad v Mor. Ostravě pojal proto jeho podání jako dozorčí stížnost, dovolávající se úředního zákroku úřadu dohlédacího podle § 103 ob. zříz. a tak také o něm rozhodl, neboť výslovně praví, že o předložené stížnosti rozhoduje se zřetelem na ustanovení §§ 102 a 103 mor. ob. zříz. Okresní úřad ovšem neshledal, jak v závěru praví, důvodu k zakročení ve smyslu §§ 102 a 103 mor. ob. zříz. a stížnost proto zamítl. Proti tomuto výroku obrátil se Josef P. k zem. úřadu, jenž vydal pak rozhodnutí dnes naříkané. Z obsahu jeho jde, že žal. úřad nevydal je jako stolice rozhodující v postupu instančním o opravném prostředku do rozhodnutí měst. zastupitelstva, nýbrž jako vyšší úřad dohlédací, byť se tak stalo k zákroku Josefa P., jenž se v té věci na žal. úřad obrátil, ze své moci úřední podle cit. § 103 mor. ob. zříz. Tohoto ustanovení dovolává se totiž žal. úřad výslovně v prvé části nař. rozhodnutí, jíž zastavuje výkon usnesení měst. zastupitelstva, pokud jím bylo vysloveno, že nelze připustiti za člena odboru měst. zastupitelstva toho, kdo není členem měst. zastupitelstva.
Co pak se týče části druhé, v níž žal. úřad zrušuje uvedené usnesení, pokud volbu Františka Š. za člena právního odboru prohlásilo za neplatnou, jest ovšem pravda, že jako právní base tohoto opatření žal. úřadu není výslovně uveden předpis, jehož se žal. úřad dovolal v první části svého rozhodnutí. Než přihlédne-li se ke spojitosti obou částí a k tomu, že obsahem důvodů části druhé dovozuje žal. úřad, že měst. zastupitelstvo nebylo příslušno zrušovati volbu uvedeného člena právního odboru, že tedy zrušujíc volbu tu vykročilo měst. zastupitelstvo svým usnesením z mezí své působnosti, nemůže býti pochybnosti o tom, že také v druhé části nař. rozhodnutí vystupoval žal. úřad u výkonu práva dohlédacího podle § 103 mor. ob. zříz. ze své moci úřední, byť se tak stalo z podnětu podání, jímž se k němu proti výroku okresního úřadu obrátil Josef P.
Ale pak jest nař. rozhodnutí, třeba bylo vydáno vyšším úřadem dohlédacím, jako opatření učiněné z moci dozorčí výrokem, vydaným zem. úřadem v 1. stolici, proti němuž příslušelo podle čl. 8 odst. 1 org. zák. č. 125/27 odvolání k min. vnitra. Žal. úřad připojil však poučení, že jeho rozhodnutí jest konečné. Toto poučení jest nesprávné, i nezbylo nss-u, než pro toto nesprávné poučení zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 10386. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 576-579.