Č. 10413.

Tiskové právo: * Nikdo nemá právního nároku na to, aby mu bylo povoleno vyvěšování plakátů podle § 23 odst. 2 tisk. zák.
(Nález ze dne 11. března 1933 č. 4226.)
Prejudikatura: Boh. A 8036/29.
Věc: »Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei, Bezirksparteileitung Karlsbad« v K. proti zemskému úřadu v Praze o vyvěšení plakátu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 17. července 1930 zamítlo policejní komisařství v Karl. Varech žádost st-lovu o povolení vyvěšovati v policejním rayoně plakáty s textem »Für die sudetendeutsche Selbstverwaltungcc, »Volkischer Tag Falkenau a. d, E., 2. und 3. August-Erntings 1930« a okresní úřad v Karl. Varech výměrem ze 16. července 1930 zakázal vylepování těchto plakátů v okrese k.-ském mimo policejní obvod. Odvolání proti těmto výměrům podaná zamítl žal. úřad nař. rozhodnutími, ježto uvedené plakáty jsou z důvodu veřejného klidu a pořádku nevhodné k veřejnému vylepování.
O stížnosti, podané do těchto rozhodnutí, uvažoval nss takto:
Podle § 2 zák. o ss jest nss povolán rozhodovati o stížnostech proti rozhodnutím neb opatřením správních úřadů, tvrdí-li kdo, že jimi bylo porušeno jeho subjektivní právo. Podle § 23 odst. 2 tisk. zák. ze 17. prosince 1862 č. 6 ř. z. z r. 1863 jest vyvěšování plakátů na ulicích nebo jiných veřejných místech bez zvláštního povolení bezpečnostního úřadu zakázáno. Zákon nemá ustanovení o tom, že by bezpečnostní úřad za určitých podmínek musil takovéto povolení uděliti, nýbrž ponechává rozhodnutí o tom volné úvaze úřadu. Z toho jest zřejmé, že nikdo nemá nárok na to, aby mu bylo uděleno povolení k vyvěšování plakátů podle § 23 odst. 2 tisk. zák. (viz Boh. A 8036/29).
Opory v zákoně nemá tvrzení strany, že k plakátování uvedené slavnosti nebylo třeba úředního povolení, ježto slavnost sama byla úředně povolena a z toho důvodu že může býti bez dalšího povolení oznamována vyvěšováním plakátů. Předpis § 23 tisk. zák. připouští bez zvláštního povolení uveřejňovati toliko vyhlášky čistě místní nebo živn. povahy, jako jsou oznámení divadelní, oznámení veřejných zábav, pronájmů, prodejů a pod. Že by šlo o vyhlášku toho druhu, stížnost sama ani netvrdí.
Za tohoto stavu nemůže tudíž st-l zastávati názor, že by nař. rozhodnutím bylo porušeno jeho subj. právo, když úřad plakátování slavnosti nepovolil. Nemá-li však st-l právního nároku na povolení plakátování, pak nelze shledati, že by mohlo býti porušeno nějaké jeho subj. právo, i kdyby byly správnými námitky stížnosti, že úřad mylně rozpoznává barvy, v nichž jest plakát proveden. Ježto pak nss jest povolán toliko chrániti práva strany a zrušovati rozhodnutí nebo opatření úřadu jenom tam, kde porušují práva strany, nemohl se zabývati těmito námitkami stížnosti, když jest jisté, že vytýkané vady řízení (i kdyby zde skutečně byly), nemohly porušiti subj. právo st-lovo.

Citace:

Č. 10413. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 651-652.