Č. 10571.

Samospráva obecní: O mezích kompetence správních úřadů při rozhodování podle § 37 odst. 2 obec. zříz. o povinnosti obce k náhradě škody a o možnosti současné soukromoprávní povinnosti obce k náhradě škody.
(Nález ze dne 26. května 1933 č. 9470.)
Prejudikatura: Boh. A 10570/33 a tam uvedené.
Věc: Město Ch. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Annu I. adv. Dr. Emil Fischer z Kadaně) o náhradu škody podle § 37 ob. zř.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžující si obce z výměru okresního úřadu v Chomutově z 19. září 1930, jímž bylo uznáno po slyšení okresního výboru v Ch. ve schůzi dne 18. září 1930, že obec Ch. je podle § 37 obec. zříz. povinna nahraditi Anně I. škodu vzniklou jí tím, že dne 7. prosince 1927 kolem 8. hodiny večerní v městských sadech upadla přes drát uzavírající stezku, po níž se ubírala, a že si tímto pádem přivodila zlomení pravého předloktí.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
První námitku stížnosti, že v daném případě jde o nárok soukromoprávní, ježto sady, v nichž se úraz stal, nejsou zapsány v seznamu veřejného statku, nýbrž jsou soukromým vlastnictvím obce, a že proto není dán předpoklad příslušnosti úřadů správních, zamítl již žal. úřad zcela případným poukazem na to, že pro posouzení otázky, lze-li obci přičítati nějaké zanedbání jejích veřejnoprávních povinností, jak je má na mysli § 37 obec. zříz., je nerozhodným, zda pozemek, na němž škoda vzešla, je statkem veřejným, či majetkem soukromým, nýbrž, že předpokladem je tu jedině, aby šlo o pozemek, po němž vede veřejná komunikace, kterýžto předpoklad není vyloučen tím, že pozemek ten je ve vlastnictví soukromém, třebas i osoby třetí. Námitka, již proti tomuto odůvodnění stížnost formuluje v ten smysl, že obec za zanedbání v příčině svého soukromého majetku ručí podle § 1297 o. z. o. stejně jako každý jiný soukromník, a tedy soukromoprávně, a že spory o toto ručení náleží podle § 1338 o. z. o. na pořad práva, je zajisté ve svém základu správná. Tím však není názor, hájený v nař. rozhodnutí, nikterak vyvrácen. Vůči pozemku, jenž je v soukromém vlastnictví obce a přes nějž vede veřejná komunikace — a o takový pozemek v daném případě zřejmě jde — má obec povinnosti dvojího druhu: jednak povinnosti rázu soukromoprávního, plynoucí z vlastnictví k pozemku, jednak povinnosti veřejnoprávní k veřejné komunikaci na pozemku tom zřízené, t. j. povinnost založenou v § 28 v bodě 3 ob. zř. míti péči o bezpečné a snadné jezdění po komunikaci té. Je myslitelno, že obec nějakým jednáním neb opominutím zanedbá obě tyto své povinnosti k témuž pozemku. Není však předpisu, jenž by v takovémto případě transformoval některá z těchto zanedbání na zanedbání rázu druhého, zejména snad v tom smyslu, že by pak v takovémto případě šlo o jediné zanedbání rázu soukromoprávního, způsobilé vyvolati výhradně náhradní nároky soukromoprávní a stihatelné před řádnými soudy. Naopak zůstávají tu i v takovémto případě zanedbání dvě, jedno soukromoprávní, druhé veřejnoprávní vedle sebe, a proto také existence jednoho nevylučuje, aby ono druhé zavinění nebylo stiháno před forem pro ně příslušným. Proto tedy v daném případě, i kdyby pravdu měla stížnost, že natažení drátu přes cestu v sadech obci náležejících mohlo by býti kvalifikováno též jako zanedbání povinností soukromoprávních, způsobilé vyvolati náhradní nároky soukromoprávní, nevylučovalo by to kvalifikaci téhož opominutí jako zanedbání povinností veřejnoprávních, konkrétně místně policejních, a proto také nemohla by tím být vyloučena kompetence úřadu politického k rozhodování o nároku na náhradu škody, vzniklé ze zanedbání těchto veřejnoprávních povinností. —
Bezdůvodnou a v rozporu s jasným zněním zákona je námitka, že správní úřad je oprávněn rozhodnouti jen o tom, zda obec stihá nějaké zavinění, nikoli však prohlašovati, že obec je povinna škodu úrazem vzniklou nahraditi. Obecní zřízení ustanovuje v § 37 odst. 2 výslovně, že o tom, zdali obec jest povinna dáti náhradu, rozhodne úřad okresní. Toto jasné znění zákona nelze vykládati nějak restriktivně snad z obavy, že by pak okresní úřad rozhodoval také o spoluzavinění osob třetích, neb snad i o vlastním spoluzavinění osoby poškozené, tedy o otázkách ryze soukromoprávních, a že by tím odnímal rozhodování o těchto otázkách výlučně příslušnému řádnému soudu. Rozhodnutí těchto otázek zůstane výrokem politického úřadu, že obec je povinna nahraditi škodu, naprosto nedotčeným, neboť otázky tyto bude v rámci rozhodování o výši škody, kterou má obec nahraditi, řešiti vždy jen řádný soud. Proto nemohla kompetenci politického úřadu k výroku, že v konkrétním případě je obec povinna nahraditi zúčastněné straně způsobenou škodu, státi v cestě ani okolnost, že obec namítala spoluzavinění osob třetích i poškozené samotné.

Citace:

č. 10571. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 1036-1037.