Č. 10422.

Stavební právo (Praha). — Železniční právo: * Udělení stavebního konsensu pro železniční stavbu podle min. nař. č. 19/1879 ř. z. s výslovnou výhradou, že obec určí dodatečně stavební čáru a niveau, nemůže obec ani s hlediska § 14 stav. řádu pro Prahu důvodně vytýkati jako porušení své autonomní kompetence.
(Nález ze dne 16. března 1933 č. 12.222/29.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A 3958/24.
Věc: Hlavní město Praha proti ministerstvu železnic o povolení ke stavbě na pozemku železničním.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost
Důvody: Při komisionelním šetření, konaném k žádosti ředitelství státních drah v Praze o podání posudku s hlediska stav. řádu a ohledů místních (§ 22 min. nař. z 25. ledna 1879 č. 19 ř. z.) o projektu Ing. Huga K. na stavbu garáží na železničním pozemku na Král. Vinohradech, vznesl zástupce magistrátu hlavního města Prahy námitku, že před udělením stav. povolení musí projektant žádati a obecní úřad stav. rozhodnouti o stav. čáře ve smyslu § 14 stav. řádu.
Nař. rozhodnutím byl projekt podle ustanovení §§ 19 a 22 cit. min. nař. — za určitých podmínek, jež nejsou předmětem dnešního sporu — schválen s tím, že stavebník jest povinen dohodnouti se s obcí pražskou o určení stavební čáry a výšky rovinné a stanovenou stavební čáru a výšku rovinnou při stavbě dodržeti. Zmíněnou námitku zástupce magistrátu hl. m. Praný, že stav. povolení nelze uděliti dříve, dokud nebyla určena stav. čára, zamítlo nař. rozhodnutí s tímto odůvodněním: »§ 127 stav. řádu z 10. dubna 1886 č. 40 z. z. stanoví sice, že stav. úřadu přísluší určovat stav. čáru a výšku rovinnou i při stavbách na železnicích. Ustanovení toto vyhražuje však jen stav. úřadu příslušnost pro určování stav. čáry a výšky rovinné, nestanoví však, že by tato otázka musela býti vyřízena před udělením stav. povolení a poněvadž směrodatné min. nař. z 25. ledna 1879 č. 19 ř. z. nemá o tom zvláštního ustanovení, zůstává na vůli železničního stav. úřadu zvoliti postup svého uvážení.«
Proti rozhodnutí tomu podala rada hlavního města Prahy stížnost, o níž nss uvážil:
Podle § 2 zák. o ss náleží nss-u rozhodovati, tvrdí-li kdo, že byl nezákonným rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu ve svých právech poškozen. Poněvadž nss nemohl předpokládati, že stěžující si obec hledá nějaké zkrácení svého práva již v tom, že žal. úřad nešetřil časové přednosti stanovení stav. čáry a úrovně výškové před udělením povolení stavebního — což samo o sobě žádného skutečného právního zájmu obce samozřejmě dotknouti se nemůže, — uvažoval nss, v kterém svém právu cítí se st-lka vlastně zkrácena.
St-lka uvádí, že stanovením stav. čáry se upravuje poměr stavebníka k veřejnému prostranství, tedy k obci jako jeho majiteli, a že proto s ohledem na §§ 5 a 6 stav. ř. musí ustanovení stav. čáry předcházeti řízení o povolení stavby a doplniti skutkový podklad proň tak, aby bylo možno posouditi, zda projekt vyhovuje í všeobecně závaznému plánu regulačnímu ve směrnicích v § 5 udaných. Touto námitkou obec jako majitelka veřejného prostranství, sousedícího se stavebním místem, vytýká, že posouzení stavebního projektu a tedy i zaujetí stanoviska k němu je jí znemožněno, není-li ještě stanovena stav. čára, poněvadž tento nedostatek překáží tomu, aby bylo zřejmo, že při stavbě bude dbáno oněch požadavků co do polohy a niveau projektované stavby, které vyplývají z regulačního plánu.
Nss neshledal tuto námitku důvodnou. Není sporu o tom, že žal. úřad si neosoboval právo, stanovití pro projektovanou stavbu stavební čáru nebo niveau, nýbrž že ponechal určení jich pražské obci. Podle § 125 č. 2 stav. ř. pro Prahu je vyhraženo městské radě stanovití čáru stavební a niveau v mezích předpisů §§ 5 a 6. Z toho je vidět, že je věcí městské rady, aby se, vydávajíc tento akt, postarala o to, aby stav. čára a niveau byly určeny ve shodě s požadavky regulačního plánu. Ochrany, které se obec jako majitelka sousedního veřejného prostranství domáhá v tom směru, aby stavbou snad nebyly porušeny předpisy regulačního plánu o regulačních čarách a niveau, dojde tedy obec v tomto aktu, který je právě tak jako stavební povolení samo podmínkou pro uskutečnění projektu. Má-li však stížnost na mysli, že nedostatek předchozího rozhodnutí o stav. čáře a niveau brání obci v tom, aby vůči projektu mohla uplatnit nějaké jiné námitky, o nichž by rozhodnouti náleželo úřadu stavbu povolujícímu, musila by konkrétně uvésti, které okolnosti nebo pochybnosti to jsou, aby nss mohl posouditi, zda tyto momenty jsou způsobilé přivoditi svými účinky nějaké zkrácení stěžující si obce co do možnosti obrany jí jako majiteli sousedního veřejného prostranství příslušející. Nic takového však stížnost neuvádí a nss nemá proto podnětu, aby touto otázkou se dále zabýval (§ 18 zák. o ss).
Z ostatního obsahu stížnosti lze souditi, že pražská obec se neomezuje na to, uplatňovat své námitky proti rozhodnutí min. želez, jen s hlediska postavení, jež je dáno sousedstvím staveniště k veřejnému prostranství obce, nýbrž že vystupuje i jako samosprávná korporace na ochranu své kompetence, kterou chápe v tom smyslu, že §em 127 jí je vyhraženo nejen stanovení stav. čáry a niveau vůbec, nýbrž i stanovení jich v určitém stadiu, t. j. před podáním žádosti za stav. povolení. Nss nemohl ani této námitce dáti za pravdu.
Ustanovení § 14 stav. řádu, o něž se tu stížnost opírá a jež praví, že stavebník, který chce při veřejné ulici provésti novou stavbu, přístavbu nebo přestavbu podle § 25, má prve než zakročí o povolení k stavbě žádati za sdělení stavební čáry a niveau, není normou povahy kompeteční, nýbrž předpisem procesním, upravujícím postup řízení ve stav. věcech. Normy o kompetenci jsou obsaženy v X. částce stav. řádu; z nich pro daný případ přichází v úvahu § 127 odst. 3, podle něhož stanovení stav. čáry a niveau při stavbách v tomto paragrafu dříve vyjmenovaných (tedy i železničních), přísluší úřadu v § 124 ustanovenému, resp. vzhledem na jeho druhý odst. městské radě (§ 125 č. 2). Jedině v porušení této normy mohla by obec právem spatřovati nezákonný zásah do své kompetence. Že by si min. želez, bylo osobilo tuto kompetenci obci vyhraženou, stížnost netvrdí a nemůže tvrditi, když výhradou do nař. rozhodnutí pojatou bylo nezkráceně obci ponecháno rozhodnutí o stanovení stav. čáry a niveau.
Eventuelním porušením procesního předpisu do práv obce jako nositelky samosprávné kompetence zasaženo nebylo a to tím méně, ježto — jak již řečeno — ke skutečnému provedení stavby je třeba též určení stav. čáry a niveau městskou radou a případné provádění stavby bez tohoto určení může být stav. úřadem (magistrátem) zakázáno (§ 127 odst. 9 a § 116 odst. 2 a 3).
Shledav, že nebylo žádné subj. právo obce porušeno, zamítl nss stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 10422. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 666-669.