Č. 10478.

Živnostenské právo. — Samospráva obecní: Není třeba zvláštního povolení obce, aby majitel nájemního auta, jemuž živn. úřad přikázal stanoviště na určitém veř. prostranství v obci, směl místa toho užívati k uvedenému účelu.
(Nález ze dne 6. dubna 1933 č. 2806.) Věc: Městská obec R. proti zemskému úřadu v Praze o povolení stanovišť pro nájemní auta.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím z 16. května 1930 vyslovil okresní úřad v Rumburku, že obec R. nebyla oprávněna Eduardu W. brániti, aby měl druhé nájemní auto na svém stanovišti na náměstí v R., protože tu jde o obecní užívání veřejného statku a okresní úřad povolil mu toto druhé auto na uvedeném stanovišti ze své živnostensko-policejní pravomoci podle § 54 živn. ř.
Odvolání, ve kterém st-lka dovozovala, že používání pevného stanoviště na veřejném statku není užíváním obecným, nýbrž zvláštním, ke kterému jest třeba povolení obce jako vlastníka veřejného statku a jako orgánu, kterému přísluší (§ 28 obec. zříz.) péče o bezpečnost a snadnost dopravy, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, ve kterém vyslovil, že k používání pevného stanoviště na veřejném statku není třeba přivolení obce, poněvadž to nepřesahuje meze obecního užívání a poněvadž živn. úřad při koncesování osobní dopravy podle § 15 č. 4 živn. ř. sám určuje také veřejné místo pro vozidla s hlediska dopravní policie (§§ 23 a 54 živn. ř.).
Ve stížnosti opakuje obec, že používání náměstí jako pevného stanoviště nájemních automobilů není obecným užíváním veřejného statku, protože se tu odnímá jeho část svému účelu, t. j. volné komunikaci, a stává se soukromou provozovnou živnosti jednotlivcovy, čímž se znemožňuje ostatním užívati tohoto místa týmž způsobem. Jde tu prý o přednostní užívání veřejného statku, k němuž neopravňuje udělená koncese, nýbrž jest k němu třeba užívacího povolení od obce jako vlastníka veřejného statku. Obec určuje stanoviště vozidel podle § 28 obec. zříz. a povolení k zvláštnímu užívání veřejného statku může odepříti, když by překáželo provozu. O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost připouští, že po náměstí jako veřejném statku může každý zásadně svobodně choditi a jezditi a také třeba i s povozem státi a čekati. Toto právo stížnost každému přiznává, připouštějíc, že v takových případech jde jen o přechodné odnětí možnosti, aby i ostatní lidé téhož místa užívali. Pak ovšem nelze odpírati ani majiteli živnosti udělené mu podle § 15 č. 4 živn. ř., aby přechodně se svým vozem na veřejném místě stál a nebylo by patrně podle názoru stížnosti vůbec pokládáno za přednostní užívání, kdyby mohl čekati se svým vozidlem na libovolném místě a vždy jen krátkou dobu. Přednostní užívání veřejného statku, k němuž podle názoru stížnosti třeba je svolení obce, spatřuje stížnost právě jen v pevném stanovišti. V tom však se mýlí. Pevné stanoviště není žádnou předností pro majitele dopravní živnosti, nýbrž naopak obmezením jeho práva na svobodné užívání veřejného statku. Toto obmezení mu ukládá živn. úřad v zájmu dopravy a v zájmu obecenstva, které potřebuje jeho vozidel a které jest také oprávněno užívati statku jízdou v těchto vozidlech.
V tom nelze spatřovati nijaké obmezení ostatních oprávněných, pokud se jim tím neznemožňuje, aby mohli volně choditi a jezditi po zbývající části veřejného statku. Obecné užívání veřejného statku nezáleží totiž v tom, že by každý jednotlivec měl právo libovolně používati v každý čas kteréhokoli místa veřejného statku, nýbrž jenom v tom, že nesmí býti nikomu poskytnuto takové užívání, které by znemožňovalo ostatním oprávněným užívati veřejného statku k těm účelům, pro které jest určen. Že se někdy odnímá část veřejného statku volné komunikaci, jest nezávadné, když se to děje právě v zájmu komunikace nebo z důvodů bezpečnosti, když se na př. určitá část vyhražuje chůzi, jiná jízdě vozem neb koňmo. Obmezení dopravců na pevná stanoviště se děje právě v zájmu dopravy.
Kdyby však v pevných stanovištích bylo možno skutečně spatřovati nepřípustné obmezování ostatních v stejném užívání veřejného statku, pak by toto užívání bylo vůbec nepřípustné a to i tenkrát, kdyby k němu dal svolení vlastník veřejného statku, neboť jeho vlastnictví jest právě zatíženo veřejným užíváním, které nemůže obmezovati ani vlastník sám.
Pravomoc obce podle § 28 obec. zříz. v oboru silniční policie ustupuje tam, kde jest o ni postaráno jinou specielní normou a jiným úřadem. Úřadem tím jest v daném případě úřad živnostenský, který při udělování koncese podle § 15 č. 4 živn. ř. musí zkoumati, zda tu není závady s hlediska dopravní policie (§ 23 odst. 5 živn. ř.) a musí míti tedy i právo určití tato stanoviště vozidel, poněvadž jenom tak může čeliti závadám, které s provozem živností podle § 15 č. 4 živn. ř. by mohly vzniknouti pro dopravu. Stížnost má ovšem pravdu v tom, že udělení koncese nedává právo na užívání pozemku. Zde však není třeba nějakého povolení, poněvadž jde o obecné užívání veřejného statku.

Citace:

č. 10478. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 807-809.