Č. 10499.

Řízení správní: Třebas sporná věc se dostala k zem. úřadu odvoláním strany z rozhodnutí okr. úřadu, není rozhodnutí zem. úřadu konečné, rozhodl-li zem. úřad výslovně z moci úřední, aniž se o podaném odvolání zmínil (čl. 8 zák. č. 125/27).
(Nález ze dne 24. dubna 1933 č. 3152/31.)
Věc: Obec P. proti zemskému úřadu v Praze o domov, právo Václava L.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Stěžující si obec přípisem z 12. listopadu 1928 domáhala se u obecního úřadu v S., aby Václav L., který po více než 10 let zdržoval se v S. a tam i domek vlastní, přijat byl s rodinou do svazku domovského obce S. Obecní úřad v S. sdělil přípisem z 11. prosince 1928 stěžující si obci, že obecní zastupitelstvo v sezení dne 10. prosince 1928 nevyhovělo žádosti st-lky, poněvadž podle trestního rejstříku obce S. nechoval se Václav L. i s rodinou tak, jak zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. ukládá k získání práva domovského u jiné obce.
K odvolání st-lčinu okresní úřad v Poděbradech výměrem z 5. března 1929 rozhodl v základě § 6 odst. 1 a 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. a § 40 zák. ze 3. prosince 1863 č. 105 ř. z., že Václav L. přísluší domovským právem do obce S.
Proti tomuto výměru podala obec S. odvolání. Zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím zrušil z moci úřední cit. výměr okresního úřadu z důvodu, že zamítavé usnesení obecního zastupitelstva obce S., jímž nebylo vyhověno žádosti obce P. za přijetí shora jmenovaných do svazku obce S., došlo obecnímu úřadu v P. dne 12. prosince 1928. Do tohoto usnesení podala však obec P. stížnost k okresnímu úřadu teprve dne 16. ledna 1929, t. j. až po uplynutí 14denní lhůty stanovené § 12 odst. 3 zák. č. 76/19 a neměl se tudíž okresní úřad pouštěti do meritorního rozhodování ve věci, nýbrž měl stížnost odmítnouti z formálních důvodů jako opožděnou. Rozhodnutí toto bylo označeno podle odst. 2 čl. 8 zák. č. 125/27 za konečné.
Maje rozhodovati o stížnosti musil nss především z povinnosti úřední zkoumati, zda jsou dány předpoklady jeho vlastní kompetence a zjistiti, zdali rozhodnutí zem. úřadu jest rozhodnutím v pořadu instančním konečným.
Podle ustanovení odst. 1 čl. 8 zák. č. 125/27, pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí (opatření) k příslušnému min.
Ve sporné záležitosti žal. úřad v nař. rozhodnutí vyslovil, že zrušuje napadený výměr okresního úřadu z moci úřední. Věc ovšem se dostala k zem. úřadu z podnětu odvolání obce S.; leč žal. úřad se v nař. rozhodnutí o tomto odvolání vůbec nezmiňuje. Pak ovšem nerozhodoval zem. úřad jako stolice odvolací na základě podaného odvolání postupem instančním, nýbrž z moci úřední jako I. instance a nemohl tedy právem označiti svůj výrok za konečný po rozumu odst. 2 čl. 8 zák. č. 125/27. Ježto tedy v daném případě nebylo rozhodování zem. úřadu konečným, slušelo by stížnost vlastně odmítnouti podle § 5 zák. o ss jako nepřípustnou. Avšak žal. úřad připojil k svému rozhodnutí poučení, že rozhodnutí jeho je konečné. Tímto nesprávným právním poučením uvedl stěžující si obec v omyl. ― ― ―

Citace:

Č. 10499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 856-857.