Č. 10373.

Živnostenské právo: Trestní nález, kterým byl majitel živnosti kovářské odsouzen pro neoprávněná prováděná prací spadajících do oprávnění živnosti zámečnické, nelze vydati bez předchozího rozhodnutí rozsahu jeho živnosti podle § 36 živn. řádu.
(Nález ze dne 23. února 1933 č. 3081.) Prejudikatura: Boh. A 9487/31, neodporuje Boh. A CCLXXXIII/26.
Věc: Karel K. ve S. (adv. Dr. Theodor Kopecký z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o přestupek živnostenského řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Trestním nálezem z 15. listopadu 1929 vyslovil okresní úřad ve Slaném, že seznáním stráže, výpovědí svědků a st-lovým doznáním bylo prokázáno, že st-1 v září 1928 zhotovil po způsobu zámečnickém F. F. ve S. několik železných oken, V. H. železný plot a železná vrata, ač není jako kovář k těmto pracím oprávněn. Tím se dopustil přestupku §§ 11 a 14 živn. ř., pročež ho odsuzuje okresní úřad podíle ustanovení § 132 lit. a) živn. ř. k pokutě Kč 50.— ve prospěch státní pokladny, pro případ nedobytnosti pokuty k vězení v trvání 5 dnů.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-lovu z trestního nálezu I. stolice, ježto skutková povaha přestupku jest prokázána částečným st-lovým doznáním, seznáním stráže, výslechem svědků a úředním šetřením. K tomu podotkl žal. úřad v důvodech svého výroku, že st-1 jako kovář byl oprávněn zhotovovati železná okna, železné ploty a železná vrata jen pokud práce tyto jsou z kovaného (v intimátu straně doručeném je na místě tohoto slova psáno »kovového«) materiálu. St-l však předměty ty zhotovoval po způsobu zámečnickém.
O stížnosti na rozhodnutí to podané uvážil nss toto:
Ze správních spisů je patrno, že st-1 se hájil již při výslechu o přestupku, kladeném mu za vinu, a pak i v odvolání z trestního nálezu tvrzením, že je na základě svého oprávnění k provozování živnosti kovářské i oprávněn zhotovovati železná okna, vrata a ploty. Již okresní úřad, prve než vydal trestní nález, požádal obch. komoru v Praze dopisem z 11. prosince 1928 o vyjádření. Rovněž zem. úřad dotázal se téže komory, která mu dopisem z 5. března 1930 podala své dobrozdání, připojivši ještě vyjádření společenstva zámečníků v Praze, společenstva kovářů a podkovám v Praze, zemské jednoty kovářů a podkovářů v Čechách a zemské jednoty řemeslných a živn. společenstev v Praze. Z toho je vidno, že úřady ve věci rozhodující měly pochybnosti o tom, je-li či není-li st-l k zmíněným pracím oprávněn a že teprve když tyto pochybnosti rozptýlily dotazem u jmenovaných korporací, přistoupily k rozhodnutí v trestní věci. Leč byla-li otázka rozsahu st-lova živn. oprávnění pochybnou, náleželo podle § 36 odst. 2 živn. ř. rozhodnutí o tom zem. úřadu, a v pořadu instančním min. obch. Toto pro řešení zmíněné otázky předepsané zvláštní řízeni nelze obejiti tím, že se proti straně použije trestních ustanovení živn. ř., a to ani tehdy, když korporace, jichž slyšení je při vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 2 předepsáno, byly skutečně pro informaci úřadu o vyjádření požádány. Neboť postupem, jaký byl v daném případě zachován, je strana zbavena práva, zákonem jí zaručeného, totiž vyvolati o sporné otázce rozhodnutí min. obch. Žal. úřad, potvrdiv s konečnou platností trestní nález, nepřihlížel k cit. ustanovení § 36 živn. řádu, podle něhož prve mělo být ve zvláštním řízení rozhodnuto o otázce, jádro věci tvořící, zda totiž st-l je na základě svého živil, listu oprávněn zhotovovati i zmíněné předměty. Tím porušil podstatnou formu řízení správního a proto bylo jeho rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 10373. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 545-547.