Č. 10520.

Vyvlastnění. — Řízení správní: Platí předpis § 128 vl. nař. 8/28 Sb. o náhradě nákladů řízení také na vyvlastňovací řízení podle zák. o stav. ruchu?
(Nález ze dne 8. května 1933 č. 17.545/30.)
Věc: Pozůstalost po Karlu K. v M. a spol. proti zemskému úřadu v Praze o náklady vyvlastňovacího řízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. — — —
Důvody: Výměrem z 22. května 1927 vyvlastnil okresní úřad v Jičíně podle zák. č. 43/28 pro manžely Albína a Annu Š. v M. na stavbu obytného domu část pozemku č. kat. . . . tamtéž, náležející vlastnicky do pozůstalosti po zemřelém Karlu K., za náhradu ve výměru tom blíže stanovenou, a současně zamítl žádost pozůstalosti, aby jí byla přiznána náhrada útrat vzešlých jí právním zastoupením v této věci.
Odvolání, jež z výměru toho jmenovaná pozůstalost podala, bylo nař. rozhodnutím z části vyhověno a to potud, že byl vyvlastňovací výrok ve výměru tom obsažený zrušen pro nezákonnost, avšak žádost, aby také byl zrušen výrok o nepřisouzení útrat právního zastoupení, byla zamítnuta z těchto důvodů: »Vl. nař. č. 8/28 o správním řízení ustanovuje v § 128 odst. 1 povšechně, že každá strana má hraditi sama náklady, které jí vzejdou v řízení. Podle odst. 2 téhož paragrafu, bylo-li úřadem rozhodnuto o sporném nároku, přísluší zvítězivší straně nárok na náhradu nutných nákladů, mezi něž patří též nutné náklady právního a odborného zastoupení. — O toto ustanovení opírají st-lé svůj požadavek náhrady výloh právního zastoupení. Tento požadavek však nelze uznati odůvodněným cit. nařízením. Odst. 2 § 128 vl. nař. č. 8/28 přiznává straně úplně zvítězivší nárok na náhradu nutných nákladů tohoto řízení jen tehdy, bylo-li úřadem rozhodnuto o sporném nároku. O sporném nároku lze pak zajisté mluviti jen tam, kde mezi dvěma nebo i více stranami jest spor o to, které z nich určité právo přísluší, a kde úřad má podle příslušného správního předpisu rozhodnouti o tom, na čí straně sporný nárok jest. V daném případě nešlo pak o takové rozhodnutí, neboť vyvlastňovacím řízením podle zák. č. 43/28 nemělo býti rozhodnuto o sporu st-lů a manželů Š. o nějaký sporný nárok na pozemek č. kat. . . ., nýbrž měl býti tímto řízením zjednán podklad pro rozhodnutí, zda jsou dány podmínky cit. zák. pro to, aby požadovaná část pozemku č. kat. . . . byla z majetku st-lů vyvlastněna ve prospěch manželů Š. Nešlo tedy o spor mezi těmito stranami o nějaký nárok a nelze tudíž mluviti o straně v takovém sporu zvítězivší a podlehnuvší, takže st-lé jsou povinni sami nésti útraty svého právního zastoupení. Ovšem náklady vyvlastňovacího řízení, t. j. výlohy úředních orgánů zúčastnivších se řízení, jsou ve smyslu § 6 cit. zák. povinni hraditi manželé Š. jako vyvlastnitelé.«
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutím byla rozřešena jediná otázka, a to otázka právní, zda totiž ustanovení § 128 odst. 2 vl. nař. č. 8/28, pokud jedná o nároku stran na náhradu nákladů právního zastupování, se vztahuje také na řízení o vyvlastnění podle zák. o stav. ruchu. Žal. úřad zodpověděl otázku tuto záporně, postaviv se na stanovisko, že v řízení o vyvlastnění se nerozhoduje o sporných nárocích stran, jak předpokládá citovaný předpis, nýbrž měl býti zjednán pouze podklad pro rozhodnutí, zda jsou dány podmínky vyvlastňovacího zákona pro vyvlastnění.
Názor tento je mylný. V řízení vyvlastňovacím podle zák. o stav. ruchu — právě tak jako v každém jiném řízení vyvlastovacím — vznáší expropriant před úřad nárok proti expropriátovi, aby mu přenechal pozemek — resp. jinou věc či právo —, o nichž tvrdí, že podle příslušné normy je expropriat povinen mu je přenechati a že mu je dobrovolně přenechati nechce, popíraje nárok žadatelův. Předmětem úředního rozhodnutí je tedy výrok o tom, zda sporný nárok vyvlastnitele proti vyvlastněnému je po právu, čili rozhoduje se tu o sporném nároku stran, při čemž je zcela přirozeno a uvedenému charakteru rozhodnutí nemůže býti nijak na závadu, že úřad zkoumá, zda jsou dány podmínky vyvlastnení, kdyžtě právě těmito podmínkami je podmíněn sporný nárok vyvlastnitele vůči vyvlastněnému.
Pro uvedený mylný právní názor bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti, při čemž se nss nemohl zabývati dalšími otázkami přítomného sporu, žal. úřadem v důsledku jeho mylného právního nazírání dosud neřešenými, t. j. otázkou, zda všeobecný předpis § 128 odst. 2 správního řádu platí i pro vyvlastňovací řízení podle zák. č. 43/28 v plném rozsahu, či nedostalo-li se mu určité modifikace specielním ustanovením § 6 odst. 5 posléze cit. zák., zejména pak otázkou, zda náklady právního zastoupení, jichž se pozůstalost v daném případě domáhala, byly vůbec nutný resp. byly-li nutný také v celém rozsahu, jak byly účtovány.

Citace:

Č. 10520. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 910-912.