Č. 10410.

Domovské právo (Slovensko): O instančním pořadu při rozhodování ve věcech domovského práva (přikázání podle § 16 zák. čl. XXII:1886).
(Nález ze dne 11. března 1933 č. 2416).
Věc: Gregor Sz. v Bratislavě proti okresnímu úřadu v Galantě o domovskou příslušnost.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Usnesením obecního zastupitelstva obce T. z 20. června 1930 nebyl st-l uznán za t.-ského příslušníka a to z těchto důvodů: Otec jmenovaného, zemřelý Karel Sz. narodil se v obci Z. (Sedmihradsko) a až v letech 1898—1900 přišel do obce T., kde byl až do své smrti roku 1907 hospodářským správcem velkostatku. Poněvadž ani Karel Sz., ani jeho předkové r. 1871 nebydlili v T., nenabyli si tu příslušnosti ex lege (§ 7 zák. čl. XVIII:1871) a později též nebyli přijati do svazku obce, nemůže býti ani Gregor Sz. t.-ským příslušníkem. Jmenovanému dosud vydané domovské listy jsou tedy neplatné, ježto byly vydány bez přesného poznání skutkového stavu věcí«.
Okresní úřad v Galantě, vyřizuje odvolání st-lovo schválil výměrem ze 4. srpna 1930 usnesení obecního zastupitelství obce T. z těchto důvodů: »Správné je odůvodnění rozhodující části cit. usnesení obecního zastupitelstva obce T. Provedeným vyšetřením bylo zjištěno, že otec žadatele, zemřelý Karel Sz., nar. 1868 v obci Z., nyní Rumunsko, býval v T. od r. 1898 do své smrti do r. 1907. Ani on, ani jeho rodiče, poněvadž v obci T. nikdy nebydleli — tam si domovskou příslušnost ani na základě ustanovení zák. čl. XVIII:1871, ani výslovným přijetím podle § 6—12 zák. čl. XXII:1886 nenabyli, ale jeho otec byl až do své smrti příslušný do obce Z., v ten čas maďarský státní občan, kterou příslušnost a státní občanství sledovaly i jeho vdova a zákonité děti, tedy i jmenovaný. Následkem toho obecní zastupitelstvo obce T. jmenovanému domovskou příslušnost jako maďarskému, nyní rumunskému státnímu občanovi v smyslu zákonů uznat ani nemohlo. Gregor Sz., který se r. 1904 v T. narodil, by si ani nebyl mohl domovskou příslušnost v T. samostatně nabýti, neb teprve r. 1925 byl plnoletý a od té doby v T. vůbec nebydlil, následkem čeho v jeho odvolání uvedené důvody jako každého zákonného pokladu postrádajíce, nemohly býti v úvahu vzaty.«
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Obecní zastupitelstvo v T. neuznalo st-le příslušníkem obce T., poněvadž ani jeho otec, ani ostatní jeho předkové, od nichž se odvozuje st-lova domovská příslušnost podle domovského listu, nebydlili v roce 1871 v T., takže ex lege tam příslušnosti nenabyli a ani později nebyli přijati do svazku této obce. V odvolání proti tomuto usnesení podaném, nepopřel st-l, že nenabyl domovské příslušnosti po svých předcích, ale vznesl nárok, aby do této obce byl na základě bodů b, c, a e) § 16 zák. čl. XXII:1886 za příslušná považován, jinými slovy vznesl nový nárok, aby do této obce byl přikázán.
Žal. úřad zamítnuv odvolání z důvodu, že st-l jako maďarský, nyní rumunský státní občan nemohl domovské příslušnosti v T, nabýti, zamítl tím i nárok st-lův na přikázání do této obce ve smyslu § 16 cit. zák. čl. Tento jeho výrok jest však výrokem v prvé stolici vydaným, nejsa potvrzením usneseni obecního zastupitelstva, které o přikázání st-lově do obce nejednalo a ovšem ani jednati nemohlo. Podle čl. 8 zák. č. 125/27, pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí okresního úřadu k zemskému úřadu.
Nss neshledal předpisu, podle kterého by v daném případě opravný prostředek byl vyloučen. Podle § 24 zák. čl. XXVI:1896 bylo sice rozhodnutí adm. výboru ve sporech o domovskou příslušnost konečným, avšak jen pokud šlo o spory ve smyslu §§ 17 a 18 zák. čl. XXII:1886. V daném případě však o takový spor nejde a bylo by tedy podle původních uher. předpisů bývalo přípustno odvolání k min. vnitra. Podle zák. č. 126/20 nastoupily pak na místě adm. výborů župní úřady, na místo těchto, podle zák. č. 125/27, zemské úřady. Podle vl. nař. č. 96/28 přesunuta působnost zem. úřadů ve věcech obecních podle zák. čl. XXII:1886 na úřady okresní a poněvadž býv. adm. výbory nebyly v těchto věcech instancemi posledními, a tedy opravný prostředek nebyl vyloučen, jest přípustno podle čl. 8 zák. č. 125/27 odvolání na zem. úřad, jehož rozhodnutí jest konečné.
Podle toho byla by vlastně stížnost na nss nepřípustná vzhledem k ustanovení § 5 zák. o nss. Avšak podání této stížnosti způsobil žal. úřad sám tím, že označil svoje rozhodnutí za konečné a tím uvedl st-le v omyl o tom, zda jest přípustno odvolání k zemskému úřadu. Trpí proto nař. rozhodnutí vadou, která jest podstatná.

Citace:

Č. 10410. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 645-646.