Č. 10258.

Školství: Následky trojího bezvýsledného napomenutí daného vydržovateli církevní školy podle § 15 zák. čl. XXXVIII:1868 pro nedostatečné vypravení školy (budovy školní) nejsou vyloučeny ani tím, že příslušný úřad nevyřídil žádost vydržovatele školy za prodloužení lhůty dané k odstranění nedostatků, ani tím, že vydržovatel učinil přípravy k odstranění nedostatků těch.
(Nález ze dne 11. ledna 1933 č. 57.) Prejudikatura: Boh. A 8799/30, 9307/31.
Věc: Dr. Pavel J. v T. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o vydržování římsko-katolické školy v J.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Po trojím bezvýsledném vládním napomenutí uděleném ve smyslu § 15 zák. čl. XXXVIII:1868 řím. kat. biskupskému ordinariátu v Trnavě jako církevní vrchnosti řím. kat. školské stolice v J., odňal referát min. škol. nař. rozhodnutím právo udržovati veřejnou ludovou školu v J. vydržovatelce školy a zastavil další poskytování zálohy na požitky dvěma učitelským silám této školy, poskytované vzhledem na ustanovení § 45 učit. zák. č. 104/26 na účet vydržovatelky školy. Proti tomuto rozhodnutí jest podána stížnost, o níž uvážil nss toto:
Nejprve bylo se mu zabývati námitkou stížnosti, že žádost řím.-kat. školské stolice za prodloužení lhůty připojené k třetímu vládnímu napomenutí dlužno považovat za přijatu, neboť prý jednak nedošla výslovně zamítavá odpověď, jednak žal. úřad po uplynutí této lhůty žádných kroků nečinil. Byla-li by tato námitka uznána důvodnou, pak odpadl právní podklad pro odnětí práva vydržovati školu a zastavení záloh na požitky učitelů, neboť pak by běžela lhůta dále. Než nss neuznal námitku tuto důvodnou.
Zák. čl. XXXVIII:1868 neobsahuje předpisu, že by průtah v dalším postupu po bezvýsledném uplynutí lhůty k napomenutí připojené — byl-li průtah zaviněn úřadem — měl za následek prodloužení této lhůty. Také okolnost, že žádost za prodloužení lhůty nebyla výslovně zamítnuta, nezakládá při nedostatku příslušné normy domněnky, že bylo žádosti vyhověno. Za tohoto právního stavu nepotřeboval se nss zabývati otázkou, zda výměr žal. úřadu z 27. února 1929, podle kterého žal. úřad neshledal důvodu, aby lhůta byla prodloužena a tedy žádost za prodloužení lhůty výslovně zamítl, byl st-li doručen.
V dalším obsahu stížnost nepopírá, že žal. úřad jest v zásadě oprávněn po trojím bezvýsledném napomenutí vysloviti zánik práva církve, vydržovati školu a odejmouti státní podporu pro učitele této školy. Stejně nepopírá stížnost, že proti trojímu vládnímu napomenutí nenastoupila církevní vrchnost v čas cesty stížností na nss. Stížnost jenom vytýká, že nař. rozhodnutí odporuje ustanovením zák. čl. XXXVIII:1868 proto, že v daném případě není předpokladů, na které váže zákon právo úřadu odejmouti církvi právo vydržovati veřejnou školu, stížnost tedy míní, že si žal. úřad vyložil nesprávně smysl ustanovení zákona.
Stížnost uvádí, že se řím. kat. školská stolice v J. ihned po prvním vládním napomenutí spolu s obecním zastupitelstvem, které hradí náklady na vydržování školy, usnesla rozšířiti církevní školu přístavbou jedné učebny, byl vypracován plán a rozpočet, ale jejich schválení trvalo delší dobu, bez nich se stavět nemohlo a zatím došlo třetí vládní napomenutí. Po jeho doručení žádáno za prodloužení lhůty, avšak odpověď nedošla, ale také žádné další opatření se strany žal. úřadu nebylo učiněno. Než obecní zastupitelstvo začalo činiti překážky rozšíření církevní školy a usneslo se na stavbě nové obecné školy; usnesení toto bylo ovšem zrušeno, ale přece způsobilo odklad rozšíření církevní školy. Po odstranění překážek přistoupilo obecní zastupitelstvo na návrh rozšíření církevní školy a usnesení to bylo okresním výborem schváleno a není tedy překážky, aby se se stavbou započalo. Z toho vyvozuje stížnost, že školská stolice chtěla vyzvání žal. úřadu vyhověti, neboť podnikla vše, čeho bylo potřebí, dále že školská stolice byla také s to požadavkům zákona vyhověti, neboť se postarala o hrazení nákladu obcí za schválení okresu, ale že okolnosti od ní nezávislé způsobily, že neučinila v čas zadost vyzvání žal. úřadu. Stížnost má za to, že tato nemožnost ležící v okolnostech na vůli st-lky nezávislých vylučuje použití ustanovení zák. čl. XXXVIII:1868.
Než nss již v nál. Boh. A 8799/30, 9307/31 a jiných dovodil, že následky trojího bezvýsledného napomenutí vydržovatele církevní školy ludové nejsou vyloučeny již tím, že vydržovatel školy učinil přípravy k odstranění vytýkaných nedostatků, nýbrž že zákon ukládá církvi, která míní výdržovati nebo již vydržuje veřejnou školu církevní, v § 11 zák. čl. XXXVIII:1968 imperativně a bez výhrady povinnost splniti podmínky v zákoně uvedené, neuváděje žádného důvodu liberačního, pro který by mohla církev býti zmíněné povinnosti sproštěna. Nemožnost splniti podmínky v zákoně uvedené nemá tedy za následek, že by církev mohla školu založiti nebo ji vydržovati, aniž jest podmínkám zákona vyhověno.

Citace:

Č. 10258. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 258-260.