Č. 10417.

Pojištění nemocenské (Slovensko): * Nárok nemocenské pojišťovny na náhradu podpůrného nákladu podle zákonů o nemocenském pojištění nezaniká promlčením.
(Nález ze dne 14. března 1933 č. 4303.) Věc: Maxmilián H. v S. proti zemskému úřadu v Bratislavě o náhradu podpůrného nákladu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní nemocenská pojišťovna v Prešově předepsala výměrem z 12. května 1927 S. H. resp. jeho dědicům podle § 12 zák. čl. XIX:1907 za zaměstnance Jana P., který vstoupil do práce 1. ledna 1921, onemocněl 28. ledna 1921 a byl přihlášen dne 29. ledna 1921, tedy opožděně a po onemocnění, náhradu podpůrného nákladu penízem 428 Kč. Okresní úřad v Prešově výměrem z 28. července 1929 vyslovil, že výměr okresní nemoc, pojišťovny se zrušuje a st-l se osvobozuje od náhrady částky 428 Kč, ježto pohledávka pojišťovny podle § 176 zák. č. 221/24 se promlčela.
K odvolání okresní nemocenské pojišťovny v Prešově zrušil zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím výměr okresního úřadu a obnovil platební výměr pojišťovny s odůvodněním, že ani zák. článek XIX:1907 ani jiný zákon nikde promlčení náhradního nároku pojišťovny nepředepisuje; zákon č. 221/24 pak v § 176 obsahuje předpisy o promlčení pojistného.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
St-l namítá jedině, že náhrada podpůrného nákladu Jana P., který byl léčen v roce 1921, byla pojišťovnou vyměřena až v roce 1927, tedy až po uplynutí více než 6 roků, následkem čehož byl nárok pojišťovny promlčen jak podle § 176 zák. č. 221/24, tak i podle § 46 odst. 3 zák. čl. XIX:1907, jež oba stanoví tříletou promlčecí lhůtu. Spatřuje tedy stížnost na rozdíl od žal. úřadu v cit. předpisech zákonnou normu, která upravuje promlčení nároku pojišťovny na náhradu podpůrného nákladu. Stížnost se mýlí.
Jak nss ustáleně judikuje, jest nucené nemocenské pojištění jak podle zák. č. 221/24, tak i podle dřívějších zák. č. 33 ř. z. z r. 1888 resp. zák. čl. XIX:1907 institutem práva veřejného, a mají proto také těmito zákony normované nároky pojišťoven povahu veřejnoprávní. Veřejnoprávní povinnosti a pohledávky promlčují se však jen, pokud zákon výslovně tak stanoví. Předpisy, jichž se stížnost dovolává, nemají ustanovení o promlčení nároku pojišťovny na náhradu podprůného nákladu, ježto § 176 zák. č. 221/24 jedná jedině o promlčení práva pojišťovny vyměřiti a vymáhati pojistné, a § 46 odst. 3 zák. čl. XIX:1907 upravuje promlčení dlužných nemocenských příspěvků a poplatků za legitimace, a promlčení úrazových pojistných příspěvků. O promlčení takovýchto nároků pojišťovny tu však nejde. Poněvadž není ani jiné normy, jež by uznávala možnost promlčení sporného nároku, musela býti stížnost, jež jiných námitek neformuluje, zamítnuta pro bezdůvodnost.

Citace:

Č. 10417. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 657-658.