Č. 10291.

Policejní právo trestní. — živnostenské právo: I. V policejním řízení trestním jest úřad povinen přihlédnouti též k výsledkům úředního šetření o okolnostech, které strana neuvedla. — II. O skutkové podstatě přestupku prodávání lihovin, nalévaných do otevřených lahví, přinesených kupujícími.
(Nález ze dne 23. ledna 1933 č. 2175/31.)
Věc: Josef K. v L. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek podle § 22 živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-li, jenž má živn. list znějící na výrobu lihovin studenou cestou, byv slyšen dne 20. listopadu 1926 u obecního úřadu v L. udal, že jako oprávněný výrobce lihovin prodává a nalévá své výrobky do přinesených láhví konsumentům, láhve při tom uzavírá zátkou, zapečetí nebo přelepí papírovou nálepkou.
Trestním nálezem osp-é v Jičíně z 22. března 1927 byl st-l pro přestupek § 22 živn. řádu, kterého se dopustil podle vlastního doznání tim, že naléval konsumentům do přinesených lahví lihoviny, odsouzen podle § 132 lit. a) téhož řádu k pokutě 300 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 30 dnů. Výnosem zsp-é v Praze z 22. června 1927 nebylo vyhověno odvolání st-lovu z důvodu, že skutková povaha přestupku straně za vinu kladeného jest zjištěna seznáním stráže a jejím vlastním doznáním.
Když pak tento výnos byl nss-em zrušen pro vady řízení, žal. úřad, rozhoduje znovu, nař. rozhodnutím odvolání st-lovu nevyhověl, poněvadž skutková podstata přestupku kladeného st-li za vinu jest prokázána seznáním stráže a částečným vlastním doznáním jeho, a zamítl další žádost za snížení po případě prominutí uložené pokuty z milosti, jelikož zde není důvodů zvláštního zřetele hodných. K námitce v odvolání uplatňované podotkl žal. úřad toto: »Podle zák. z 23. června 1881 č. 62 ř. z. jest pouze prodej lihovin v uzavřených lahvích živností svobodnou, k níž stačí pouhá opověď. Nalévání lihovin do přinesených lahví pokládá se za součást živnosti koncesované, ať již láhev, která byla kupcem přinesena, prodavač potom zapečetí nebo jinak uzavře. K tomu se také stěžovatel přiznal při protokolárním výslechu dne 20. listopadu 1926 a nezmiňoval se o tom, že by uzavření a zapečetění prováděl v oddělené provozovně, do které zákazníci nemají přístupu.«
Ve stížnosti na toto rozhodnutí podané poukazuje st-l k tomu, že žal. úřad po vydání nálezu nss-u, jímž bylo dřívější rozhodnutí zsp-é zrušeno, doplnil řízení a vyslechl svědky o tom, naléval-li st-l pálené nápoje lihové kupujícím do přinesených lahví a pečetil-li je v obchodní místnosti, či v místnostech, do nichž kupující nemají přístupu. Slyšení svědci vypověděli, že st-l provádí tuto manipulaci v místnosti, do níž kupující nemají přístupu. Stížnost vytýká, že žal. úřad k těmto svědeckým výpověděm nepřihlédl a jimi se nezabýval, ač manipulace st-lem prováděná a úředně zjištěná odpovídá úplně předpisům zák. č. 62/ 1881 ř. z.
Námitku tuto dlužno uznati důvodnou.
Řízení v policejních věcech trestních jest officiosní a je ovládáno zásadou zjištění materielní pravdy. Důsledkem těchto zásad je úřad povinen vyšetřiti i okolnosti svědčící ve prospěch obviněného, okolnosti svědčící pro jeho vinu i proti ní uvážiti, je hodnotiti a podle výsledku tohoto hodnocení rozhodnouti. Následkem toho není úřad — rozhoduje o tom, zdali se obviněný dopustil přestupku jemu za vinu kladeného, — v žádném případě oprávněn pominouti důkaz provedený bez návrhu obviněného, tedy z povinnosti úřední, o okolnosti rozhodné pro otázku viny, tedy ani tenkráte, když obviněný při svém odpovědném výslechu nebránil se námitkou, že pro nedostatek nějaké pro otázku viny rozhodné skutkové okolnosti není dána skutková podstata inkriminovaného trestního činu, a když tak neučinil ani v odvolání z trestního nálezu prvé stolice.
V daném případě vyslovil žal. úřad, že se st-l dopustil přestupku § 22 živn. ř. tím, že naléval kupujícím lihoviny do lahví, které si přinesli, ač neměl koncese k provozování výčepu a drobného prodeje pálených nápojů lihových. Žal. úřad v nař. rozhodnutí konstatoval, že st-l se k tomuto jednání při odpovědném výslechu přiznal a nezmínil se o tom, že by uzavření a zapečetění lahví prováděl v oddělené místnosti, do níž kupující nemají přístupu. Ze spisů je patrno, že st-l má živn. list na výrobu lihovin studenou cestou. Z toho, co bylo uvedeno, je patrno, že žal. úřad stojí na stanovisku, že výrobci lihovin nejsou oprávněni nalévati je v obchodních místnostech, do nichž mají kupující přístup, do lahví, které si tito přinesli, a láhve v přítomnosti kupujících obchodně uzavírati.
Žal. úřad konal šetření o tom, zdali st-l naléval pálené nápoje lihové do lahví, které si kupující přinesli, a zdali uzavíral tyto láhve v obchodní místnosti, či v místnostech, do nichž kupující nemají přístupu. Slyšení svědci udali, že st-l nalévá kupujícím pálené nápoje lihové do lahví, které si přinesli, ve zvláštní místnosti, do níž kupující nemají přístupu, a tam láhve po obchodním způsobu uzavírá. Takto uzavřené láhve vydává pak kupujícím v místnosti, v níž však láhve nikdy s pálenými nápoji lihovými nebyly.
Je-li však trestní řízení ve věcech policejních officiosní a ovládáno zásadou materiální pravdy, pak byl žal. úřad povinen při svém rozhodování o odvolání st-lově přihlédnouti k těmto svědeckým výpověděm, i když st-l ani při svém odpovědném výslechu ani v odvolání z trestního nálezu prvé stolice nezmínil se o tom, že naléval pálené nápoje lihové do lahví, které si kupující přinesli, ve zvláštní místnosti, do níž kupující neměli přístupu a tam je po obchodním způsobu uzavíral. Nepozíral-li úřad k zmíněným svědeckým výpověděm, ač obsah jejich mohl míti se zřetelem k ustanovením min. nař. ze 17. listopadu 1885 č. 166 ř. z. vliv na posouzení otázky viny, dopustil se podstatné vady řízení. Ježto toto opomenutí bylo zaviněno nesprávným právním názorem žal. úřadu, že není, rozhoduje o odvolání, povinen pozírati k výsledku úředního šetření o okolnostech, jež strana v trestním řízení neuvedla, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10291. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 339-341.