Č. 10464.

Tiskové právo (Slovensko): * Zákaz rozšiřovati tiskoviny, vydávaný podle 3. odst. § 10 zák. čl. X1V:1914 ministerstvem, nemusí býti vydán jako »ministerské nařízení« v technickém slova smyslu.
(Nález ze dne 31. března 1933 č. 5700.)
Věc: Irena M. v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě (odb. r. Dr. Jaromír Fürst) o zabavení tiskovin.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 12. února 1930 žádala firma »Genius«, knihkupectví v K., jejíž majitelkou je st-lka, o vydání maďarských knih, které byly při prohlídce jejího obchodu policejně zabaveny. Policejní ředitelství v Košicích žádosti výměrem z 19. února 1930 nevyhovělo. Důvody: Po přezkoumání ve Vašem obchodě zajištěných maďarských tiskovin bylo zjištěno, že jsou to vesměs tiskové produkty, jichž rozšiřování je na Slov. ve smyslu nař. býv. min. pro Slov. z 12. října 1922 zakázáno. Přes tento zákaz byly tyto maďarské tiskoviny firmou rozšiřovány, pročež bylo proti ní podle § 24 bodu 3 zák. čl. XIV:1914 zahájeno trestní pokračování a v úvahu přicházející tiskoviny až do skončení tohoto zajištěny.
Odvolání st-lčino zamítl žal. úřad nař. výměrem z důvodů I. stolice a dodal: K vývodu odvolání, že výnos býv. min. pro Slov. z 12. října 1922 nebyl podepsán samým ministrem a že byl vyhlášen jako »Oznam« v Úředních Novinách a ne ve sbírce zák. a nař., nemohlo býti přihlédnuto, neboť shora cit. výnos vyhovuje všem formálním náležitostem. Námitka odvolání, že zabavené knihy pocházejí ještě z dob před vynesením cit. výnosu býv. ministra pro Slov. a že strana je v obchodě našla už v roce 1925, kdy knihkupectví převzala, může býti jen omluvou, ne však důvodem měnícím skutkový stav. Stížnost obrací se toliko proti výroku žal. úřadu, že výnos býv. min. pro Slov. z 12. října 1922 vyhovuje všem formálním náležitostem, tvrdíc, že výnos požadavkům § 10 zák. čl. XIV:1914 neodpovídá, poněvadž zákaz rozšiřování v cizině vytištěných tiskopisů podle cit. zákonného ustanovení může býti vydán toliko min. nařízením. Rozvádějíc tuto námitku vytýká stížnost, že cit. výnos opatřený nadpisem »Oznam« nebyl vydán ve formě min. nař., že nebyl podepsán ministrem a že nebyl publikován ve sbírce zák. a nař.
O stížnosti uvážil nss:
Podle § 10 zák. čl. XIV: 1914 může ministerstvo z veř. zájmů zakázat rozšiřování tiskovin mimo území čsl. republiky vydaných neb tištěných anebo mimo toto území jinak rozmnožovaných. Toto zákonné ustanovení zmocňuje tedy min., aby rozšiřování uvedených tiskovin zakázalo, aniž určuje, jakým způsobem tento zákaz má býti proveden, zejména nepředpisuje, že by se tak musilo státi ve formě »min. nař.«. Ani ostatní ustanovení cit. zák. o tisku nepraví ani nenasvědčují tomu, že by zmíněný zákaz musel býti vydán ve formě min. nař. Naopak z předpisu čísla 3 § 24 cit. zák. čl. plyne, že zákaz podle 3. odstavce § 10 nemusí býti vydán a publikován ve formě »min. nař.« v technickém slova smyslu. Ustanovení čísla 3 § 24 činí totiž trestnost rozšiřování tiskovin proti zákazu vydanému podle 3. odst. § 10 závislou na tom, zda pachatel o zákazu tomto věděl. Toto ustanovení, kdyby § 10 požadoval pro zákaz rozšiřování tiskovin formy nařízení, nedalo by se uvésti v soulad se zásadou, že neznalost trestní normy není důvodem exkulpačním a s pravidlem, že znalost předpisu obsaženého v nařízení se jako znalost všeobecně platné normy obecně předpokládá. Výjimku ze všeobecně platné zásady, že neznalost trestní normy není důvodem exkulpačním, zák. čl. XIV:1914 nezná.
Z těchto úvah nemohl nss uznati za správné stanovisko stížnosti, že zákaz rozšiřování tiskovin vydaný podle 3. odstavce § 10 cit. zák. čl. ministerstvem musí býti vydán ve formě »min. nař.« a shledal proto stížnost, která jiné námitky neobsahuje, bezdůvodnou.

Citace:

č. 10464. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 767-768.