Č. 10288.Církevní věci. — Řízení správní:* Obec či obecní rada nejsou legitimovány k podání rekursu proti rozhodnutí okresního úřadu ve věci volby kostelního konkurenčního výboru na Moravě podle § 14 zák. č. 11/1864 z. z. mor., jímž bylo vysloveno, že aktivní volební právo přísluší toliko katolickým členům obecních rad. (Nález ze dne 21. ledna 1933 č. 20011/32.)Věc: Arnošt P. v O. a spol. proti zemskému úřadu v Brně o volbu kostelního konkurenčního výboru.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Dne 4. listopadu 1928 konala se v obecní kanceláři v P. volba kostelního konkurenčního výboru tamtéž za účasti čtyř členů obecní rady v P., tří členů ze Č., tří z B., dvou z L. a jednoho člena obecní rady v B. Z přítomných bylo celkem sedm evangelíků a šest katolíků, kteří všichni volili. Voleno bylo pět členů výboru a zvoleni byli vesměs příslušníci církve katolické.Proti volbě podán byl mezi jiným i dnešními st-li rekurs, jemuž vyhověl okresní úřad v Boskovicích výměrem z 30. května 1929, jímž zrušil zmíněnou volbu kostelního konkurenčního výboru, ježto volby se súčastnilo a hlasovalo též sedm členů obecních rad jiného než řím.-kat. vyznání. V důvodech bylo uvedeno: »Kostelní konkurenční výbor jest povolán ve smyslu zák. č. 11/1864 z. z. mor. k tomu, aby hájil zájmy kultu řím.-kat. Podle § 12 zák. vyloučen jest nekatolický člen obecního zastupitelstva, usnášejícího se o kostelní přirážce, z příslušného usnášení a dlužno analogicky míti za to, že nekatolík též nemá práva voliti do sboru, povolaného k hájení zájmů řím.-kat. kultu.« K odvolání obecní rady v P., podanému starostou obce Frant. K. v zastoupení obecní rady v P. (na základě usnesení téže z 6. června 1929) zrušil zemský úřad v Brně nař. výměrem odvoláním napadené rozhodnutí okr. úřadu. — — — —Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musel se nss v prvé řadě zabývati námitkou stížnosti, že nař. rozhodnutí bylo vydáno na odvolání obecní rady v P., k němuž se jí po názoru stížnosti nedostávalo legitimace. V tom spočívá též výtka, že žal. úřad osoboval si kompetenci, která mu nepříslušela. Námitku tu shledal soud důvodnou.Na sporu byla v meritu pouze otázka, zda voleb členů kostelního konkurenčního výboru ve smyslu § 14 zák. č. 11/1864 z. z. mor. mohou se súčastniti též nekatoličtí členové obecních rad přifařených místních obcí konkurencí povinných. Pro otázku, kdo v tomto (na rozdíl od jiných sporů ve věcech konkurenčních) sporu je stranou, jsou pak směrodatná ustanovení uvedeného § 14 cit. zák. Podle § 14 odst. 1 mor. zák. konkurenčního má býti v případech, kdy ke kostelu jest přifařeno několik místních obcí, zřízen k obstarávání konkurenčních záležitostí zvláštní výbor, který sestává jednak ze členů volených, jednak z určitých nejvyšších poplatníků. Ve příčině členů volených pak zákon stanoví v § 14 odst. 2, že jsou voleni »ode členů představenstva dotyčných obcí k přispívání povinných.« Z tohoto znění zákona plyne, že jako volitelé nevystupují zde obecní představenstva (nyní obecní rady), nýbrž jednotliví členové těchto sborů a že tudíž výkon aktivního volebního práva nechtěl zákon přiznati obecním radám v celku jako sborům obecní autonomie, nýbrž jednotlivým osobám, jež blíže určil tím znakem, že jsou členy obecní rady.Na této, v odst. 2 § 14 cit. zák. obsažené zásadě nemění nic ani ta okolnost, že v odst. 3 téhož paragrafu mluví se o »představenstvech« obcí, neboť tento odstavec upravuje pouze počet členů kostelního konkurenčního výboru, aniž se však dotýká otázky, komu přísluší aktivní právo volební, rozřešené zásadně v odst. 2; dlužno proto i slovo »představenstvo« v odst. 3 čisti ve smyslu odst. 2 jako »členové představenstev«.Z uvedeného se podává, že zákon nijak nepropůjčuje ani obci ani obecní radě jako takovým při volbách do kostelního konkurenčního výboru postavení stran a ony nemohou proto s úspěchem uplatňovati práva, jež by jim jinak z takového postavení plynula. Není tedy obec či obecní rada ani legitimována k rekursu do rozhodnutí okresního úřadu ve věci volby kostelního konkurenčního výboru na Moravě podle § 14 zák. č. 11/1864 z. z. mor., jímž bylo vysloveno, že aktivní volební právo přísluší toliko katolickým členům obecních rad.Ze spisů se pak podává, že odvolání, podané proti rozhodnutí okresního úřadu z 30. května 1929, jest podepsáno starostou obce P. Františkem K., jemuž také bylo rozhodnutí to doručeno (nikoliv obecní radě). Tento byl ovšem členem obecní rady, volby se súčastnivším, a jako takový byl by k podání rekursu legitimován, než z podání je zřejmo, že nepodával odvolání za svou osobu, a rovněž není tu nejmenší zmínky, z níž by se dalo souditi, že je aspoň i za svou osobu spolupodatelem. Naopak z celého obsahu odvolání, zvláště pak z jeho úvodu (»podávám v zastoupení obecní rady v P. odvolánk), jakož i z toho, že je opatřeno razítkem obecní rady a že se na jeho podání usnášela obecní rada (ve schůzi dne 6. června 1929) a konečně i z obsahu tohoto usnesení (»požádán starosta obce, by jménem celé obecní rady toto odvolání sestavil a odeslak) plyne jasně, že František K. podal zmíněné odvolání jen a výlučně v zastoupení obecní rady. Tak také na odvolání to pohlížel i žal. úřad, který ve svém rozhodnutí praví výslovně, že napadený výměr okresního úřadu zrušuje »k odvolání obecní rady v P.«.Poněvadž však již vzhledem k právům a posici, jež nabyly strany z rozhodnutí I. stolice, kompetence odvolací stolice k instančnímu rozhodování ve věci může býti založena — nejde-li ovšem o možný zákrok z moci dozorčí — jedině přípustným odvoláním strany legitimované, nebyl žal. úřad oprávněn v daném případě meritorně rozhodovati o odvolání obecní rady v P., která — jak shora doličeno — v předmětném sporu stranou vůbec nebyla, a jen »k tomuto odvolánk rušiti výměr okresního úřadu z 30. května 1929. Učinil-li tak, pak osoboval si příslušnost, jež mu po zákonu nenáleží, a bylo proto nutno nař. rozhodnutí již z tohoto důvodu zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti.