Č. 10603.

Zaměstnanci veřejní: I. Jde-li o určení platových a služebních práv a nároků, se kterými zaměstnanci zrušené veřejnoprávní korporace podle § 10 odst. 1 věty 2. org. zákona č. 125/1927 Sb. přecházejí do státní služby, posuzuje úřad tuto otázku s hlediska § 212 odst. 1—3 plat. zák. č. 103/1926 Sb. samostatně, nejsa vázán předchozími rozhodnutími úřadů samosprávných, učiněnými podle § 212 odst 4 neb 6 plat. zák. — II. Přiznání naturálního bytu a volného otopu a svítivá zaměstnanci veřejnoprávní korporace není nárokem nabytým jmenováním ve smyslu § 212 odst. 2 zák. č. 103/1926 Sb.
(Nález ze dne 10. června 1933 č. 10108.)
Věc: JUDr. Jan B. v P. (adv. Dr. Vladimír Říha z Prahy) proti ministerstvu vnitra (vrch. odb. r. Dr. Kar. Kopecký) o stanovení požitků podle § 10 zák. č. 125/1927 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 byl usnesením okresního výboru v Hořovicích ze 7. ledna 1909 jmenován tajemníkem okr. výboru prozatímně na jeden rok. Dekretem z 10. ledna 1909 byl o tom vyrozuměn. Usnesením okr. výboru v Hořovicích z 21. února 1910 byl jmenován definitivním okresním tajemníkem se základním služným 2800 Kas naturálním bytem v okresním domě i s palivem a s nároky na pětileté přídavky a výslužné ve smyslu zák. č. 63/1907 z. z. čes., o čemž mu vydán dekret ze 6. března 1910. Usnesením z 22. března 1923 zařaděn byl osk-í u provedení zák. č. 394/22 s platností od 1. ledna 1923 do VI. hodn. třídy 4. stupně s tím, že první postup nastane dnem 15. února 1925 a že mu přísluší za mimořádné práce funkční přídavek 500 Kč měsíčně. Usnesením tímto poskytnut mu nadále zdarma byt v okresním domě o třech pokojích a kuchyni s příslušenstvím jako byt služební s palivem a užíváním zahrady. O tom byl mu vydán dekret ze 17. ledna 1924. Usnesením téže komise ze 14. prosince 1926 byl proveden převod jeho služebních požitků na systém platový státních zaměstnanců podle zák. č. 103/26 a byl přeřazen ke dni 1. ledna 1926 do služební tř. I. b) a přiznány mu služební požitky 4. plat. stupnice stupně d) s příštím zvýšením od 1. ledna 1928 a vyrovnávacím přídavkem 1644 Kč 48 h ročně. Na usnesení osk v Hořovicích ze 14. prosince 1926 podal st-1 stížnost, které zsv rozhodnutím z 28. dubna 1928 vyhověl potud, že vyrovnávací přídavek zvýšil na částku 4056 Kč ročně a uznal důvodnou stížnost pokud se týče náhrady za používání bytu, paliva a světla, ježto, jak z usnesení osk a dekretů jmenovaného patrno, běží výslovně o byt služební.
Výnosem z 24. února 1928 schválil zsv podle § 212 zák. č. 103/26 usnesení osk-e v Hořovicích ze 14. prosince 1926 s tou změnou, že st-li nárok na zvýšení služného přísluší teprve od 1. července 1928 a vyrovnávací příspěvek že činí 4056 Kč; služební doba uznána v trvání 23 roků, 9 měsíců a 6 dnů. Usnesením osk z 27. března 1928 byl citovaný výnos zsv-u vzat na vědomí a usneseno st-le podle něho převésti a vydati mu příslušný dekret, což se stalo dekretem z 28. března 1928. V dekretu tom konstatováno, že pokud se tkne služebního bytu s palivem a zahradou, zůstávají v platnosti dosavadní usnesení na tak dlouho, dokud nebudou změněna.
Usnesením osk z 20. ledna 1928 provedena ve smyslu zák. č. 103/26 systemisace míst a při tom systemisováno místo konceptního úředníka ve služební tř. I. b) ve 3. plat. stupnici a st-li bylo místo to propůjčeno s platností od 1. ledna 1928 a s požitky stupně b). Zsv výnosem ze 13. července 1928 schválil usnesení to, avšak s tou změnou, že obsazení místa st-lem se schvaluje pouze se služným 3. platové stupnice stupně a) s tím, že mu nárok na zvýšení služného do stupně b) přísluší teprve od 1. července 1928. Usnesením osk ze 7. září 1928 vzato bylo toto rozhodnutí zsv-u na vědomí s tím, že st-li přísluší od 1. července 1928 služné stupně b) třetí platové stupnice se zachováním všech ostatních práv a nároků přiznaných usnesením z 20. ledna 1928. O tom vydán st-li dekret z 8. září 1928.
Dekretem zem. úřadu v Praze z 1. prosince 1928 bylo vysloveno, že st-1 podle § 10 odst. 1, věty 2 zák. č. 125/27 a zák. č. 92/28 přechází dnem 1. prosince 1928 do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1 až 3 zák. č. 103/26. Dekretem tím přidělen byl službou okresnímu úřadu v K. s tím, že služební příjmy, které mu příslušejí podle svrchu uvedeného zák. předpisu, budou mu dodatečně vyměřeny zvláštním výměrem.
Dekretem téhož úřadu z 25. května 1929 přiznány byly st-li podle § 10 odst. 1, věty 2 zák. č. 125/27 a zák. č. 92/28 počínajíc dnem 1. prosince 1928 tyto služební příjmy: 1. služné 3. plat. stupnice stupně a) ročních 39000 Kč, 2. činovné podle skupiny míst C ročních 5040 Kč, které se od 1. března 1929 zvyšuje na činovné skupiny míst A, ročních 7200 Kč, ježto st-1 byl přeložen do Prahy a dnem 18. února 1929 sproštěn služby v K., 3. výchovné ročních 3000 Kč. Pensijní příspěvek stanoven od 1. prosince 1928 ročně částkou 2340 Kč s tím, že příští zvýšení služného podle § 15 plat. zák. nastane k 1. lednu 1931. Výplata těchto nových požitků uložena byla účtárně od 1. června 1929 u zastavení výplaty požitků dosavadních koncem května 1929.
Námitky, které st-1 podal podle § 151 odst. 1 zák. č. 103/26 do tohoto dekretu a v nichž dovozoval, že neprávem byl jím snížen jeho plat o 3600 Kč ročně a nepřiznán jemu nárok na služební byt a palivo zdarma, resp. na přiměřené peněžní relutum, jemu odpovídající, zamítl zem. úřad v Praze rozhodnutím z 12. srpna 1929.
K odvolání st-lovu z tohoto rozhodnutí přiznalo min. vnitra nař. rozhodnutím st-li dnem 1. prosince 1928 počínajíc nárok na vyrovnávací přídavek podle § 15 vl. nař. ze 7. listopadu 1930 č. 163 Sb. a uložilo zem. úřadu, aby mu vyměřil tento přídavek ve vlastním oboru působnosti; v ostatním však zamítlo odvolání.
Ve stížnosti na rozhodnutí toto podané uplatňuje st-l výtku nezákonnosti ve dvojím směru: 1. Dekretem zem. úřadu v Praze z 25. května 1929, kterým provedena byla úprava st-lových požitků podle § 10 odst. 1 věty 2 zák. č. 125/27, neprávem přiznáno st-li, počínajíc dnem 1. prosince 1928 služné třetí plat. stupnice, stupně a) s příštím zvýšením služného dnem 1. ledna 1931; st-li příslušelo služné služební třídy I. b), třetí platové stupnice, stupně b) od 1. července 1928 a s tímto služným měl býti převzat do státní služby ve smyslu § 10 shora cit. zák. 2. Shora uvedeným dekretem nepřiznal zem. úřad v Praze st-li naturální požitky (služební byt, palivo a světlo zdarma), ač st-li nárok na ně příslušel.
Pokud jde o výtku nezákonnosti sub 1. uvedenou, opírá st-1 svůj domnělý nárok jednak o výnos zsv-u z 24. února 1928, podle něhož přiznány byly st-li při převodu do platů zák. č. 103/26 služební požitky 1. b), služeb, třídy 4. platové stupnice, stupně služného d) s platností od 1. ledna 1926 a s nárokem na zvýšení služného od 1. července 1928, o čemž vydán byl st-li dekret z 28. března 1928, jednak o dekret osk v Hořovicích z 8. září 1928, podle něhož tento úřad na základě výnosu zsv-u v Praze ze 13. července 1928 ve schůzi dne 7. září 1928 konané usnesl se přiznati st-li plat třetí platové stupnice, stupně b) od 1. července 1928 se zachováním všech ostatních práv a nároků, přiznaných st-li usnesením ze dne 20. ledna 1928.
Stížnost dovozuje, že podle uvedených pravoplatných aktů samosprávných úřadů, vydaných podle § 212 odst. 1—3 a 4—6 zák. č. 103/26 měl býti st-l podle § 10 zák. č. 125/27 převzat do státní služby s požitky služební třídy I. b) platové stupnice 3, stupně služného b) s platností od 1. července 1928, kteréžto požitky mu přiznány byly dekretem osk z 8. září 1928, neboť v dekretu tom otázka, nepřesahují-li práva a nároky st-lovy míru, stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák., byla kompetentním samosprávným úřadem již pravoplatně a judikátně rozhodnuta, takže zem. úřad, prováděje úpravu st-lových požitků podle § 10 zák. č. 125/27 nebyl po názoru stížnosti již oprávněn znovu věcně zkoumati a rozhodovati, zda práva a nároky, založené pro st-le dekretem z 8. září 1928, přesahují míru, stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák., či nikoliv. Pravoplatné judikátní rozhodnutí v uvedeném směru dlužno pak v zmíněném dekretu z 8. září 1928 po názoru stížnosti spatřovati proto, poněvadž jím st-1 ustanoven je na nově systemisované služební místo, a systemisace tato, resp. ustanovení st-le na ně bylo ve smyslu odst. 6 § 212 plat. zák. schváleno zsv-em jakožto samosprávným úřadem dohlédacím podle odst. 4 cit. §, čímž úřad tento rozhodl, že požitky st-lovy, s tímto ustanovením spojené, nepřesahují míru, stanovenou v § 212 odst. 1—3 cit. zák. Nss nemohl stížnosti přisvědčiti.
Jak z předeslaného patrno, jest na sporu jedině otázka, jaká jsou to platová a služební práva a nároky, se kterými st-1 podle 2. věty odst. 1 § 10 zák. č. 125/27 přešel do služby státní. Podstatný rozpor mezi stanoviskem stížnosti a žal. úřadu jest v tom, že po názoru stížnosti úřad státní posuzuje tuto otázku podle cit. ustanovení zák., jest vázán právní mocí dřívějších judikátních výroků, vydaných bývalými samosprávnými korporacemi podle § 212 odst. 4—6 zák. č. 103/26, kdežto žal. úřad tuto vázanost popírá a stojí na stanovisku, že úřad státní, prováděje úpravu požitků podle cit. ustanovení zákona, posuzuje zcela samostatně otázku, nepřesahují-li tato práva a nároky míru, stanovenou v § 212 odst. 1—3 zák. č. 103/26.
Nss přiklonil se k názoru žal. úřadu z těchto úvah:
Podle § 10 odst. 1 věty 2 zák. č. 125/27 přecházejí ostatní zaměstnanci zemí a zrušených korporací (scilicet ostatní kromě zaměstnanců uvedených v první větě odst. 1 cit. §) do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud tato práva a nároky nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák. č. 103/26.
Podle cit. ustanovení zákona stávají se tedy uvedení zaměstnanci zemí a zrušených korporací zaměstnanci státními a jsou v tomto jejich novém služebním poměru platová a služební práva a nároky vymezeny resp. určeny tím, že veškerá platová a služební práva a nároky, s nimiž z dřívějšího svého poměru do nového poměru přecházejí, zůstávají jim zachovány za předpokladu, že nepřesahují míru stanovenou v § 212 zák. č. 103/26.
Podle uvedeného chtěl tu zákonodárce dáti výraz myšlence, že řečení zaměstnanci nepřecházejí do nového služebního poměru se svými pravoplatně dekretálně nabytými platovými a služebními právy a nároky bez jakéhokoli omezení, a že tudíž nechtěl chrániti nabytá práva jejich v uvedeném směru při přestupu do státní služby zcela bezvýhradně, nýbrž že chtěl je uznati jenom potud, pokud k časovému terminu, ke kterému přestup do státní služby nastává a s ním spojená úprava požitků ve smyslu cit. § 10 se provádí, nepřesahují míru, stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák.
Tím však zákonodárce dal úřadu, provádějícímu úpravu požitků řečených zaměstnanců při přestupu do služby státní ve smyslu § 10 odst. 1 věty 2 zák. č. 125/27, právo a uložil mu povinnost, aby pro tento účel, to jest pro určení požitků při přestupu do státní služby k časovému termínu, ke kterému přestup a s ním spojená úprava platu nastává, zcela samostatně a beze zřetele k případným dřívějším úpravám požitků řečených zaměstnanců, provedeným s hlediska § 212 plat. zák. v jejich dřívějším poměru jakožto zaměstnanců samosprávných svazů podrobil věcnému zkoumání otázku, zda platová a služební práva a nároky uvedených zaměstnanců, s nimiž tito přecházejí do státní služby, nepřesahují míru, stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák. Pro názor ten svědčí sama dikce cit. ustanovení, jež užívá obratu »míru, stanovenou v § 212 odst. 1—3 zák. č. 103/26«, nikoliv však míru, rozhodnutím úřadů podle cit. ustanovení určenou. Státní úřad ovšem, když s tohoto hlediska nárok samosprávného úředníka posuzuje, musí vycházeti podle znění zákona netoliko z ustanovení odst. 1, nýbrž i odst. 2 a 3 zák. č. 103/26 a musí tudíž zejména zkoumati, zda služební práva a nároky převzatého zaměstnance podle odst. 1 § 212 cit. zák. nejsou nároky, nabytými jmenováním ve smyslu odst. 2 cit. §; leč i tuto otázku jest státní úřad povolán zkoumati zcela samostatně, nejsa tu vázán na stanovisko úřadů samosprávných, zaujaté v uvedeném směru při schvalování podle odst. 4 a 6 § 212 zák. č. 103/26.
K vývodům zástupce stížnosti při veřejném ústním líčení, který kladl důraz na slovné znění odst. 6 § 212 zák. č. 103/26 a ze slůvka »jako« (opatření podle čtvrtého odstavce) snažil se dovoditi, že systemisace služebního místa, schválená podle § 212 odst. 6 cit. zák. jest opatřením ve smyslu odst. 4 cit. §, dlužno uvésti, že shorauvedený poukaz na 4. odstavec má pouze ten význam, že postup při schvalování systemisačních opatření podle odst. 6 jest stejný, jako při schvalování opatření podle odst. 4, zejména v ohledu kompetence schvalovacího úřadu, nelze však z něho dovozovati právem to, co uvedl zástupce stížnosti.
Z řečeného plyne, že právní moc dekretu osk v Hořovicích z 8. září 1928 nemohla býti pro zem. úřad (resp. pro min. vnitra) překážkou, aby, prováděje úpravu požitků st-lových podle § 10 odst. 1 věty 2. zák. č. 125/27 znovu věcně nepřezkoumal úpravu požitků provedenou zmíněným dekretem s hlediska zásady, vyslovené v § 212 odst. 1—3 zák. č. 103/26, neboť třebaže zsv v Praze, schváliv podle obsahu cit. dekretu podle odst. § 6 212 zák. č. 103/26 ustanovení st-le na nově systemisované místo s požitky, jak v dekretu jsou uvedeny, vyslovil tím implicite, že požitky ty nepřesahují míru, stanovenou v § 212 odst. 1—3 cit. zák., výrok tento vzhledem k tomu, co uvedeno shora, neváže úřad provádějící úpravu požitků podle § 10 odst. 1 věty 2 zák. č. 125/27. Opačné stanovisko stížnosti nemá tudíž opory v zákoně.
Že by pak žal. úřad míru platu, přiznaného st-li podle § 10 zák. č. 125/27 byl určil materielně nesprávně se zřetelem k měřítku, stanovenému v § 212 odst. 1—3 zák. č. 103/26, a to zejména se zřetelem k odst. 2 cit. § a vzhledem k ustanovení § 17 plat. zák., stížnost, neformulujíc po této stránce řádně konkretisovaného stižního bodu nevytýká, a nemá tudíž nss možnosti, aby v tomto směru zákonitost nař. rozhodnutí přezkoumal (§ 18 zák. o ss).
Jest proto stížnost, pokud vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost ve směru, uvedeném shora sub 1., bezdůvodnou.
Pokud jde o nárok na naturální požitky »služební byt, palivo a světlo zdarma«, opírá st-1 nárok ten jednak o rozhodnutí zsv-u z 28. dubna 1928, vydané k jeho odvolání z usnesení osk v Hořovicích ze 14. prosince 1926 ohledně převodu jeho do platů zák. č. 103/26 a nárok svůj dovozuje z toho, že odvolání to uznáno bylo důvodným, pokud se v něm st-1 domáhal náhrady za používání úředního bytu, paliva a světla, jednak o usnesení téže komise z 20. ledna 1928 a o dekret z 8. září 1928, vydaný na základě onoho usnesení, podle něhož zachována byla st-li všechna ostatní práva a nároky, přiznaná mu tímto usnesením; st-l míní, že třebas tento nárok přesahuje míru práv analogického úředníka státního, měl býti st-li přiznán při úpravě požitků podle § 10 zák. č. 125/27 proto, poněvadž jest právem, pravoplatně již st-li před účinností organisačního zákona v rámci odst. 2 § 212 plat. zák. přiznaným, a nemůže proto býti st-li nař. rozhodnutím upírán.
Nss nemohl se přikloniti k stanovisku stížnosti, že řečené naturální požitky tvoří součást nároků, nabytých jmenováním ve smyslu odst. 2 § 212 zák. č. 103/26. Jak ze znění cit. ustanovení zákona plyne, měl tu zákonodárce na zřeteli nároky nabyté jmenováním a přesahující míru nároků dosažitelnou časovým postupem, tedy nároky nabyté aktem, kterým se úředník ustanovuje nebo povyšuje do vyšší hodn. třídy, a contr. pouhého časového postupu a nároky na požitky, které jsou zpravidla s takovýmto ustanovením nebo povýšením spojeny (služné etc.); k takovým nárokům však nepatří vedlejší požitky (naturální byt, svítivo, palivo), kterých ovšem ani nelze nabýti časovým postupem.
Není tudíž stížnost důvodnou ani v tomto bodě a bylo ji proto jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 10603. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 1113-1118.