Č. 10393.

Církevní věci: 1. Účtování stálých kromobyčejných výdajů na zabezpečení potřebné vody ve smyslu lit. f) § 100 vl. nař. č. 124/28 v kongruové přiznávce není omezeno na vodu potřebnou pro beneficiátovu domácnost, nýbrž vztahuje se také na vodu potřebnou pro beneficiátovo hospodářství. — II. Účtování stálých kromobyčejných výdajů na zabezpečení potřebné vody ve smyslu lit. f) § 100 vl. nař. č. 124/ 28 ve výdajové položce kongruové přiznávky není vyloučeno tím, že beneficiát v příjmové položce této přiznávky uvedl místo skutečného výnosu pozemků pouhý desateronásobek katastrálního výnosu pozemků ve smyslu výnosu min. škol. (v dohodě s min. fin.) z 1. srpna 1928 č. 98911/VI.
(Nález ze dne 4. března 1933 č. 17636/32.)
Věc: Josef K. v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty o úpravu přiznávky pro vyměření kongruy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 28. března 1930 upravil zemský úřad v Praze přiznávku příjmů a vydání spojených s farním obročím v B. pro lustrum 1926—1930 ve smyslu zák. č. 122/26 a vl. nař. č. 124/28 na ryzí výnos 7692 Kč a snížil při tom stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody, uvedené z přiznávkové položce čís. 7 částkou 4380 Kč na částku 660 Kč, kterou podle výsledku úředního šetření jest hodnotiti roční vydání na opatření potřebné vody pro faru se zřetelem k tomu, že ve faře samé jsou dvě studny, dávající vodu pro domácnost a pro koně a že při velkém rozsahu polního hospodářství farního s chovem téměř 40 kusů skotu, několika koní a koz, přes 10 kusů dospělých vepřů a většího množství drůbeže, jakož i s držením více k tomu potřebných pomocných sil pracovních, nelze výdaje beneficiátem účtované (12 Kč denně) na opatřováni vody užitkové pro toto hospodářství pokládati za vydání, které jest určeno výhradně nebo převážně na zabezpečení vody pro faru, nýbrž za součást beneficiátovy hospodářské režie, která dochází výrazu již v tom, že přiznal jako skutečný výnos farních pozemků pouze 10ti násobek katastrálního výnosu těchto pozemků, resp. kterou v přiznávce započítává jako vydání vlastně jen na své hospodářství bez započítání příslušného příjmu.
Proti tomuto výměru podal beneficiát odvolání, ve kterém namítal nezákonnost snížení položky výdajů na opatření potřebné vody. Nař. výměrem nevyhovělo min. škol. tomuto odvolání s následujícím odůvodněním: Podle konaného šetření úředního a vlastního udání odvolatele vedl tento v době pro posouzení tohoto sporu rozhodné ve vlastní správě pozemky řím.-kat. fary v B. a s tímto související dosti rozsáhlé hospodářství (značný počet hovězího dobytka, koně, vepře, kozy, drůbež). Místo skutečného výnosu celého tohoto hospodářství přiznal ve své přiznávce v položce příjmové č. 1 (skutečný výnos pozemků obročních) pouhý desateronásobek čistého katastrálního výnosu průměrnou roční částkou 9106 Kč 40 hal., což bylo přípustno podle směrnic vydaných od min. škol. v dohodě s min. fin. podle 4. odstavce § 91 vl. nař. č. 124/28. Při adjustování přiznávky zůstala tato příjmová položka beze změny. Změněna byla výdajová položka č. 7 (t. j. stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody) tak, že průměrný roční výdaj přiznaný z tohoto titulu částkou 4.380 Kč byl snížen na částku 660 Kč ročně, a to na podkladě podrobného úředního šetření, konaného prostřednictvím okresního úřadu v Týně nad Vltavou, při čemž kromě podrobného zjištění místních poměrů způsobem ve správním řízení obvyklým vyslechnuti byli znalci i farář sám. Bylo zjištěno, že fara v B. s hospodářskými budovami je na mírném kopci, že u fary jsou dvě studny, z nichž jedna může dodávati pouze pitnou vodu, druhá nestačí na úhradu potřebné vody užitkové, kterou nutno dovážeti z rybníka, vzdáleného asi půl km. Zemský úřad při úpravě uvedené výdajové položky správně rozlišil mezi stálým kromobyčejným výdajem na zaopatření vody potřebné pro faru, t. j. pro domácnost faráře, a mezi stálým kromobyčejným výdajem na zaopatření vody, potřebné pro farní hospodářství. Jako stálý kromobyčejný výdaj na zabezpečení potřebné vody pro faru, t. j. pro domácnost faráře, (tudíž vody pitné, k vaření, praní a pod.), přiznána byla roční částka 660 Kč, tudíž částka zajisté víc než dostatečná, uváží-li se, že u fary je studna poskytující pitnou vodu, a číselně odůvodněná výsledkem úředního šetření. Naproti tomu právem vyloučil zemský úřad při úpravě přiznávky zbytek účtovaných stálých kromobyčejných výdajů na zabezpečení potřebné vody, t. j. roční částku 3720 Kč, poněvadž tu šlo o náklad na zabezpečení vody, potřebné pro farní hospodářství, kterýžto výdaj však přirozeně nebylo možno uznati vedle desateronásobku čistého katastrálního výnosu, jakožto paušální náhražky skutečného výnosu farních pozemků. Poněvadž beneficiát použil výhody, poskytnuté směrnicemi vydanými podle odst. 4 § 91 vl. nař. č. 124/28 (a výhoda ta při adjustování mu byla také zcela přiznána), neměl ve výdajové položce č. 7 přiznávati jakoukoliv částku jako stálý kromobyčejný výdaj na zabezpečení potřebné vody pro hospodářství farní, a jestliže tak učinil, právem zem. úřad tuto část přiznaných stálých kromobyčejných výdajů na zabezpečení potřebné vody vyloučil z farních výdajů. Nelze přece podle přirozené povahy věci vedle paušální náhražky skutečného výnosu farních pozemků, t. j. vedle desateronásobku čistého katastrálního výnosu farních pozemků, účtovati ještě zvláštní položky, ať již příjmové nebo výdajové, jež by souvisely s vlastním hospodářstvím těchto pozemků, resp. s chovem dobytka a drůbeže. Stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody pro farní hospodářství v B. byl by mohl farář ve fasi ve výdajové položce č. 7 uvésti jen tehdy, kdyby byl v souvislé příjmové položce čís. 1 býval přiznal skutečný výnos pozemků farního obročí v B. (tudíž zpravidla výnos značně vyšší než pouhý desateronásobek čistého katastrálního výnosu), což se však nestalo.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad opřel svůj výrok o dva důvody, jednak o to, že stálými kromobyčejnými výdaji na zabezpečení potřebné vody se rozumí jen výdaje na zabezpečení vody pro faru, to jest pro farní domácnost a nikoliv pro farní hospodářství, jednak o to, že při přiznání desetinásobného katastrálního výnosu pozemků jakožto náhražky skutečného výnosu nelze dle přirozené povahy věci ještě účtovati stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody pro farní hospodářství.
Pokud se týká prvého důvodu, namítá stížnost, že §§ 100 a 109 vl. nař. č. 124/28, které jedině o stálých kromobyčejných výdajích na zabezpečení potřebné vody jednají, nerozeznávají mezi vodou potřebnou pro farní domácnost a vodou potřebnou pro farní hospodářství. V § 100 tohoto nař. — dovozuje dále stížnost — poskytuje se beneficiátovi právo účtovati stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody a v § 109 téhož nař. dokonce se připouští účtovati takové výdaje již tehdy, slouží-li jen převážně ku zabezpečení potřebné vody. Že nelze mezi vodou potřebnou pro farní domácnost a vodou potřebnou pro farní hospodářství rozeznávati — praví dále stížnost — vyslovil jíž ss v nál. Budw. A 7944, ovšem ještě za platnosti zák. č. 176/1898 ř. z., ale obsah tohoto zák., pokud se tkne výdajů na zabezpečení potřebné vody, byl téměř doslovně převzat do vl. nař. č. 124/28.
Nss dal této námitce za pravdu:
Vl. nař. č. 124/28, které jedná o výdajích na zabezpečení potřebné vody v §§ 100 a 109, nerozeznává vskutku mezi vodou potřebnou pro farní domácnost a vodou potřebnou pro farní hospodářství, a není již proto nějaké rozeznávání ve shodě se zákonem, případně s cit. vl. nař. Stejný předpis obsahoval již zákon č. 176/1898 ř. z., jehož ustanovení, pokud se týká výdajů na zabezpečení potřebné vody (§ 7), bylo do § 100 vl. nař. č. 124/28 doslovně převzato, a také judikatura ss-u (Budw. A 7944) rozlišování uznala nezákonným.
Ostatně § 100 cit. vl. nař. vypočítává i jiné započítatelné výdaje, z nichž v bodě a) uvedené daně, přirážky a jiné příspěvky by při stanovisku žal. úřadem hájeném připouštěly rozeznávání mezi farní domácností (na příklad pozemková daň z farské zahrady) a farním hospodářstvím, a přece žal. úřad rozeznávání toho při úpravě přiznávky nijak neuplatnil.
Proti druhému odůvodnění nař. rozhodnutí namítá stížnost, že v § 102 cit. vl. nař. jsou uvedeny nezapočítatelné výdaje a mezi nimi výdaje spojené s obděláváním pozemků a jich správou; stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody tu uvedeny nejsou a lze je již z toho důvodu započítati; žal. úřad, dovozuje stížnost dále, sice nevyslovil, že stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody náležejí do výdajů spojených s obděláváním a správou pozemků — to vyslovil úřad prvé stolice —, ale žal. úřad odůvodnil nezapočítatelnost těchto výdajů tím, že podle přirozené povahy věci nelze vedle 10ti násobku katastrálního výnosu ještě účtovati výdaje na zabezpečení potřebné vody. Žal. úřad nemá — praví stížnost dále — rozhodovati na základě přirozené povahy věci, nýbrž na základě právní normy. Výnos min. škol. z 1. srpna 1928 č. 98911 /VI, kterým dány úřadům směrnice pro upravování přiznávek duchovních, není po názoru stížnosti takovou právní normou a nemůže býti základem subj. práv nebo ukládání povinností; ale i kdyby tento výnos takovou normou byl, ani s ním není nař. rozhodnutí v souhlase, neboť tento výnos neustanovuje, že by farář, který přiznal 10ti násobek katastrálního výnosu, nesměl účtovati žádnou další položku, ať příjmovou, ať výdajovou.
Nss dal i této námitce, pokud vytýká nař. rozhodnutí rozpor se zákonem, případně s prováděcím vl. nař., za pravdu.
Podle § 100 lit. f) cit. vl. nař. mají jakožto započítatelné do přiznávky býti vřaděny stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody, tyto výdaje pak v § 102 cit. vl. nař., který vypočítává výdaje nezapočítatelné, uvedeny nejsou, z čehož tedy započítatelnost těchto výdajů jasně plyne. Žal. úřad nezaujal stanoviska, že stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody spadají do výdajů, spojených s obděláváním pozemků a jich správou, jak to vyslovil úřad prvé stolice, neboť žal. úřad výslovně prohlásil, že stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody by mohl farář jen tehdy ve výdajové položce č. 7 uvésti, kdyby byl v příjmové položce č. 1 uvedl skutečný výnos farních pozemků; ale žal. úřad vidí v tom něco přirozené povaze věci odporujícího, když beneficiát na jedné straně přizná místo skutečného výnosu pouze 10ti násobek katastrálního výnosu, a tím již jisté výhody nabyl, a na druhé straně si započítá ještě výdaje na zabezpečení vody a tím svou výhodu ještě zvýší. Než přirozenou povahou věci nelze výrok žal. úřadu odůvodniti, když se příčí positivní normě právní.
Podle § 88 cit. vl. nař. má mezi jinými býti jako příjem beneficia čítán skutečný výnos nemovitostí. Podle § 91 odst. 3 téhož nař. má úřad, má-li pochybnosti o správnosti výnosu beneficiátem přiznaného, výnos ten přezkoumati a při tom míti zření mimo jiné k výdajům spojeným s obděláváním a správou pozemků. Nss nemá pochybnosti o tom, že do výdajů spojených s obděláváním pozemků náležejí také výdaje na zabezpečení potřebné vody; jelikož však jednak podle posled. odstavce § 102 cit. vl. nař. nemohou výdaje, spojené s obděláváním pozemků býti uvedeny v přiznávce, ježto se na ně béře zřetel při zjištění skutečného výnosu, jednak podle § 100 lit. f) cit. vl. nař. mohou do přiznávky býti vřaděny jako výdaj stálé kromobyčejné výdaje na zabezpečení potřebné vody, plyne z toho, že při zjišťování skutečného výnosu se srážejí jen obyčejné nebo sice kromobyčejné, ale přechodné výdaje na zabezpečení potřebné vody, poněvadž by jinak se výdaje takové čítaly ve prospěch beneficiáta dvakrát.
Jestliže pak podle výnosu min. škol. z 1. srpna 1928 č. 98911 /VI jest přípustno místo skutečného výnosu pozemků přiznati pouze 10ti násobek katastrálního výnosu, a je-li tento 10ti násobek náhražkou skutečného výnosu, tedy obsahuje také již odečtené obyčejné nebo sice kromobyčejné, ale přechodné výdaje na zabezpečení potřebné vody, nikoli však stálé kromobyčejné výdaje, které jest tedy možno ještě zvláště úctovati, nehledě ani k tomu, že cit. výnos min. se o stálých kromobyčejných výdajích na zabezpečení potřebné vody nezmiňuje.
Z uvedeného plyne, že nař. rozhodnutí jest v rozporu se zák. a vl. nař., vydaným k provedení tohoto zák., a bylo je proto podle § 7 zák. o ss zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo se třeba zabývati ještě námitkou, že nař. rozhodnutí odporuje výnosu min. škol. z 1. srpna 1928, č. 98911/VI.

Citace:

č. 10393. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 595-599.