Č. 10521.

Zaměstnanci veřejní: * Bývalý senátní president soudní tabule ve IV. hodn. tř., ustanovený za platnosti organisačních předpisů býv. státu uherského, nemá při určování výslužného po rozumu zák. č. 70/30 a vl. nař. č. 96/30 nároku na zahrnutí funkčního služného III. stupnice po rozumu plat. zák. č. 103/26 do pensijní základny, a to ani tehdy, byl-li pověřen zastupováním presidenta soudní tabule.
(Nález ze dne 8. května 1933 č. 11.538/31.)
Prejudikatura: Boh. A 8351/30, 9027/31, 10.214/32.
Věc: Antonín B. v Bratislavě proti ministerstvu spravedlnosti o odpočivné požitky podle § 200 plat. zák. č. 103/26 Sb. a § 8 zák. č. 70/ 30 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl jmenován 19. srpna 1919 tabulárním soudcem V. hodn. třídy ad personam u soudní tabule v Bratislavě. Dne 6. prosince 1919 byl pověřen zastupováním předsedy soudní tabule v Bratislavě a dne 10. srpna 1920 byl jmenován předsedou senátu u tohoto soudu. Dne 26. července 1923 byl jmenován senátním předsedou IV. hodn. třídy s účinností od 28. června 1923 a dne 13. června 1924 byl na vlastní žádost přeložen na trvalý odpočinek a zproštěn služby dnem 21. června 1924. Plat IV. hodn. třídy měl od 1. července 1923. Služební požitky byly mu zastaveny koncem června 1924 a byla mu vyměřena pense 34.536 Kč, jednotný drahotní přídavek III. třídy 1.440 Kč a přídavek na děti 1.500 Kč, celkem 37.476 Kč. Výměrem z 3. února 1931 byla mu upravena pense podle zák. č. 70/30 a to podle pensijní základny: základní služné 10. stupně 36.900 Kč, funkční služné V. stupnice c stupně 12.600 Kč. St-l se domáhal, aby mu bylo přiznáno funkční služné podle III. stupnice v částce 27.000 Kč, a odůvodňoval svůj požadavek tím, že byl od roku 1920 stálým náměstkem předsedy vrchního soudu v Bratislavě a v roku 1922 a 1923 i vedoucím vrch. soudu, když president Dr. F. byl ministrem. Uváděl, že při odchodu do pense byly u něho již více než po 4 roky podmínky pro přiznání funkčního služného ročních 27.000 Kč, jakožto u náměstka předsedy sborového soudu II. stolice s platem IV. hodn. třídy. Zdůrazňoval, že náměstkem byl až do posledního dne své aktivní služby. Pro případ, že jeho výklad zákona by nebyl uznán, poukazoval na své zásluhy získané o soudnictví na Slov. po převrate.
Žal. úřad nař. rozhodnutím žádosti st-le v pořadí stolic nevyhověl z těchto důvodů:
»Zákon č. 70/30 zmocnil v § 5 vládu, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny. Tyto předpisy obsahuje vl. nař. č. 96/30. Stanovení části pensijní základny, vyplývající z funkčního služného, jest upraveno v § 6 odst. 3. Podle znění tohoto předpisu (schématu) bylo by možné přiznati odvolateli část pensijní základny, vyplývající z funkčního služného III. stupnice jen tehdy, kdyby v den skončení činné služby byl býval ustanoven na některé ze systemisovaných služebních míst taxativně v cit. předpisech uvedených, tedy v tomto případě na místě náměstka předsedy sborového soudu II. stolice. Místo to však nebylo tehdy vůbec systemisováno a nebylo st-li také žádným pravoplatným aktem propůjčeno. Okolnost, že byl jako služebně nejstarší soudce pověřen zastupováním předsedy soudní tabule v čas potřeby, nenahradila zákonem požadovaného ustanovení na určité systemisované služební místo, v daném případě na místo vicepresidenta vrch. soudu. Jak ze správních spisů vysvítá a není popřeno, byl st-l jmenován presidentem republiky 26. července 1923 předsedou senátu ve IV. hodn. třídě u soudní tabule v Bratislavě, čímž mu bylo propůjčeno soudcovské místo senátního předsedy ve IV. hodn. třídě u tohoto soudu. Setrval na tomto místě až do skončení činné služby. Jmenovací dekret nemá dodatku, z něhož by se dalo odvoditi, že s tímto místem jest spojen trvale úřad náměstka předsedy soudní tabule. Za tohoto stavu, když bylo dolíčeno, že st-l nebyl ustanoven na systemisované místo náměstka předsedy sborového soudu druhé stolice ani na jiné ve schématu k § 6 odst. 3 cit. nař. sub III. uvedené služební místo, nevzala prvá stolice právem a v plné shodě s platným předpisem za základ pro určení části pensijní základny, vyplývající z funkčního služného III. stupnice tohoto služného. Pokud se týká poukazu na zásluhy st-lovy o republiku a o soudnictví na Slov., nemůže k nim správní úřad při rozhodování o nárocích stanovených zákonem přihlížeti. Pokud se snad st-l domáhá přiznání vyšší pensijní základny cestou mimořádnou, neshledalo min. sprav, důvodu, aby vznesené žádosti vyhovělo.«
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, v níž se navrhuje, aby nař. rozhodnutí bylo zrušeno a vysloveno, že přísluší st-li funkční služné 27.000 Kč.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Stížnost obrací se proti oné části nař. rozhodnutí, kterou byl zamítnut petit st-lova odvolání, aby při úpravě jeho výslužného podle zák. č. 70/30 byla stanovena část pensijní základny st-le, vyplývající z funkčního služného, podle § 6 odst. 3 bodu III. vl. nař. č. 96/30, jako náměstka předsedy sborového soudu II. stolice, a dále, pokud vyslovilo, že, pokud se týká podepření odvolání poukazem na zásluhy st-lovy o republiku a soudnictví na Slov., nemůže k nim správní úřad při rozhodování o nárocích stanovených zákonem přihlížeti; stížnost namítá v tomto směru:
Není správným tvrzení nař. rozhodnutí, že byl st-l jako služebně nejstarší soudce pověřen zastupováním předsedy soudní tabule v Bratislavě »v čas potřeby«, naopak neběželo o pověření »od případu k případu, ad hoc«, kdyžtě byl 6. prosince 1919 až do konce činné služby jako jediný soudce tehdejší IV. hodn. třídy zastupováním pověřen a zastupování nebylo nikdy přerušeno ani znovu nařízeno. Jest sice pravda, že st-l nebyl vyjmenovaným náměstkem předsedy vrch. soudu, než skutečnost ta nepřekáží, aby jím uplatňovaný nárok byl uznán, neboť zák. č. 70/30 a vl. nař. č. 96/30 nikde nemluví o vyjmenovaných stálých náměstcích předsedů nebo vicepresidentech vrchních soudů jako přirozených náměstcích, nýbrž jen všeobecně označuje »náměstky« jako k příslušným nárokům oprávněné. Ostatně neexistovali vyjmenovaní náměstci a vicepresidenti za časů st-lových na Slov., nýbrž jen v zemích historických. A ježto se nedá předpokládati, že by zákon a vl. nař. chtěly činiti rozdíl mezi náměstky historických zemí a na Slov., jest prý samozřejmé, že na Slov. náleželo toto stálé náměstnictví ipso jure v pořadí nejstaršímu soudci a tedy i u soudní tabule v Bratislavě a proto st-li, jako jedinému soudci IV. hodn. třídy. Zmíněné funkční služné sluší prý proto přiznati bez zřetele k tomu, zda byli oni soudci stálými náměstky vyjmenovanými, poněvadž trvalé a konečné pověření st-lovo má nakonec tentýž význam a zmíněné služné má se pokládati za odměnu mimořádných úředních činností, což platí u st-le tím spíše, poněvadž náměstnictví jeho a zastupování předsedy soudní tabule šlo tak daleko, že, když předseda soudní tabule fungoval jako min. unifikace, st-l vedl soud ten více jak rok samostatně.
Nss neuznal námitky tyto důvodnými.
Podle § 1 odst. 1 zák. č. 70/30 platí pro zaměstnance, uvedené v §§ 1 a 2 zák. č. 103/26 a tedy i pro soudce, kteří odešli do výslužby před účinností zák. toho , ode dne určeného v § 10 zák. č. 70/30, ustanovení §§ 153 až 156, §§ 158 až 160 a §§ 162 až 164 plat. zák. č. 103/26, čili jinými slovy: ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích platech zák. č. 103/26.
V § 5 zmocnil zák. č. 70/30 vládu, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny, příslušných přídavků na děti a doplňovacího přídavku ženatým osobám, na něž se zákon vztahuje, podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby, způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle sedmé části plat. zák. Ze souvislosti těchto ustanovení vysvítá, že vztáhl zákonodárce na t. zv. staropensisty svou bezprostřední disposicí toliko předpisy o odpočivných a zaopatřovacích platech zák. č. 103/26, že však současně uložil vládě, aby za tento úkon a na jeho místě stanovila pensijní základny ... a to v principu způsobem nepřesahujícím míru, jak vyplývá z předpisů o převodu do platů podle cit. zák. č. 103/26. Plníc tento příkaz, byla tedy vláda oprávněna určití pensijní základny soudců-staropensistů podle pravidel, jakými se řídil převod soudců do nového plat. zák. Pravidlem tím byl, pokud jde o funkční služné, jakožto jednu složku služného soudců ustanovených na místech, s nimiž je spojen výkon zvláštní soudcovské funkce (§§ 36 a 40 plat. zák. č. 103/26), předpis § 174 cit. zák. Podle něho přísluší funkční služné soudcům, kteří jsou trvale ustanoveni na služebních místech zařáděných do stupnic funkčního služného, a to, pokud se v odst. 2 tohoto paragrafu jinak nestanoví, vždy stupeň a stupnice funkčního služného, do které jest zařáděno služební místo, na němž jest soudce trvale ustanoven. Zařádění to provedl plat. zákon v § 40 odst. 4 v sedmi stupnicích podle toho, jaký význam přikládal pracovním výkonům spojeným v organismu justiční správy s jednotlivými soudcovskými místy (srov. Boh. A 9027/ 31, 8351/30 a 10.214/32.)
Pokud jde o služební místa soudcovská u sborových soudů II. stolice, k nimž patřila i soudní tabule v Bratislavě, uvádí § 40 odst. 4 plat. zák. jenom místa předsedy sborových soudů druhé stolice v 1. stupnici, jeho náměstka v III. stupnici a místa radů vrchního soudu (tabulární soudce) v V. stupnici funkčního služného. Jiné funkce a hodnosti soudců u sborových soudů druhé stolice zákon platový v § 40 odst. 4 nehonoroval a honorovati nechtěl. Učinil tak zřejmě v úvaze, že rozšířením organisačního zákona soudního ze 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z. i co do personální organisace soudů I. a II. stolice na území země Slovenské a Podkarpatoruské (viz § 209 plat. zák. č. 103/26), změněna byla dosavadní odchylná organisace tamních sborových soudů II. stolice a že tím zároveň byl zejména odstraněn samostatný úřad předsedy senátu IV. hodn. třídy u soudní tabule v Bratislavě (viz Boh. A 9027/31 a 8351/30 a 10.214/32).
Otázku, bylo-li určitému soudci propůjčeno místo náměstka předsedy sborového soudu II. stolice, sluší v prvé řadě zodpověděti podle obsahu správního aktu, kterým byl soudce ten ustanoven k uvedenému sborovému soudu, aby tam vykonával úřad soudcovský. Jak vysvítá ze správních spisů, byl st-l jmenován rozhodnutím presidenta republiky z 26. července 1923 předsedou senátu IV. hodn. třídy u soudní tabule v Bratislavě s účinností od 28. června 1923 a bylo mu tedy propůjčeno od té doby soudcovské místo předsedy senátu IV. hodn. třídy. Že by s tímto místem spojen byl trvale úřad náměstka předsedy jmenované soudní tabule, z uvedeného dekretu patrno není.
Leč ani z norem o organisaci soudní tabule v Bratislavě, ani z konkrétních organisačních aktů o ní nelze vyčisti, že byl v době účinnosti zák. plat. soudce ustanovený na místě předsedy senátu IV. hodn. třídy náměstkem předsedy sborového soudu toho, resp., že by u soudní tabule té bylo bývalo systemisováno v uvedené době místo náměstka předsedy soudu toho. Usnesením vlády z 30. května 1922 systemisováno bylo u zmíněné soudní tabule místo senátního předsedy IV. hodn. třídy bez jakéhokoliv dodatku, z něhož by se dalo dovoditi, že je místo to současně systemisováno a určeno za služební místo náměstka, či místopředsedy soudu toho, či dokonce, že je služební místo to výhradně určeno pro funkcionáře posléz řečeného. Z usnesení toho vysvítá naopak, že vláda v uvedené době nechtěla systemisovati u jmenované soudní tabule místo náměstka předsedy soudu toho.
Dovolává-li se st-l toho, že nárok na funkční služné jest závislým na výkonu funkce náměstka předsedy jmenované soudní tabule a že st-l tuto funkci v kritické době své činné služby před svým pensionováním po léta a trvale vykonával, je i tento názor mylný. Je sice pravda, že jsou předpisy §§ 174 a 40 plat. zák. č. 103/26 vybudovány zásadně na principu honorování soudcovské funkce, výkon této funkce musí však býti důsledkem trvalého ustanovení na služebním místě, jež jakožto takové a právě proto, že je s propůjčením jeho spojen trvale výkon určité funkce soudcovské, bylo zařáděno do určité stupnice funkčního služného. St-l byl pověřen podle obsahu správních spisů výnosem min. pro Slov. v Bratislavě z 6. prosince 1919 zastupováním předsedy soudní tabule v Bratislavě v řízení správy soudu. Pověřením tím nebylo však st-li propůjčeno místo náměstka předsedy soudní tabule a nelze z toho, že snad st-l vykonával funkce, které by jinak náležely do úřední působnosti náměstka, dovozovati nárok na funkční služné přiznané v § 40 odst. 4 plat. zák. skutečným náměstkům předsedů sborových soudů II. stolice. Pověření toto odpovídalo jen předpisu § 41 odst. 4 organisačního zák. č. 217/1896 ř. z., podle něhož může min. sprav, učiniti opatření co do zastupování předsedy sborového soudu II. stolice členy sborového soudu toho. Nebylo by ho bývalo třeba a nebylo by ani přípustno, pokud jde o osobu st-lovu, kdyby byl býval st-l soudcem na systemisovaném místě náměstka sborového soudu II. stolice.
Nárok ten nelze dovoditi, jak za to má stížnost, ani z terminologie § 40 odst. 4 plat. zák. St-l poukazuje v tomto směru k tomu, že cit. předpis nemluví ani o vicepresidentech sborového soudu II. stolice, nýbrž všeobecně o náměstcích předsedů soudů těch a že jimi byli na Slov. senátní předsedové právě tak, jako vicepresidenti sborových soudů II. stolice v historických zemích. Nss neuznal dedukci tuto, opírající se o terminologii § 40 odst. 4 plat. zák., důvodnou. Platový zákon užívá důsledně českých termínů pro označování služebních míst předsedů a náměstků sborových soudů, aniž by snad tím chtěl iněniti něco na ustálené terminologii míst těch v dosavadních předpisech organisačních. Použiv termínu »náměstek předsedy sborového soudu II. stolice«, nemohl míti cit. zákon, vzhledem k tomu, že cituje v § 40 odst. 4 také § 41 org. zák. soudního č. 217/1896 ř. z., na zřeteli jiné služební místo než místo vicepresidenta soudu toho, jak bylo zřízeno nejvyšším rozhodnutím ze 14. září 1852, vyhlášeným nař. min. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z., resp. organisačním zákonem soudním č. 217/1896 ř. z. (§ 209 plat. zák. č. 103/26). Nelze proto zahrnovati pod pojem ten také senátní předsedy soudních tabulí na území býv. Uherska. Názor tento podporuje i úvaha, že byl podle příslušných organisačních norem podstatný rozdíl mezi služebním postavením vicepresidenta sborového soudu II. stolice v býv. korunních zemích českých a senátního presidenta u soudních tabulí býv. uher. státu. Kdežto je vicepresident vrch. zem. soudu povolán ex lege, aby zastupoval předsedu soudu ve všech jeho služebních pracích (srovnej § 41 org. zák. soudního č. 217/1896 ř. z.) a tedy nejenom v případě, když předsedu něco zašlo, zastupoval u soudních tabulí senátní president podle pořadí nejstarší předsedu tabule jen jako jeho substitut v případech dovolené předsedy tabule, uprázdnění místa předsedova, v nepřítomnosti předsedy, či jiné překážce (viz § 61 nař. č. 4291/1891 R. T.). Nedopadá proto ani paralela, kterou konstruuje stížnost mezi oběma uvedenými soudci sborových soudů II. stolice, a mylným jest i závěr z ní činěný co do kvalifikace pojmu »náměstek předsedy sborového soudu II. stolice« v § 40 odst. 4 plat. zák.
Za tohoto stavu práva zařadilo ve shodě se zákonem vl. nař. č. 96/30 v § 6 odst. 3 bodu V do V. stupnice funkčního služného soudce ustanovené na systemisovaných místech radů vrch. zem. soudu (tabulárních soudců) u sborového soudu druhé stolice. Nemůže proto míti žádného významu při určení výše pensijní základny, vyplývající z funkčního služného, skutečnost, v jaké služební hodnosti byl st-l v době, kdy odešel do výslužby, resp. v jaké kategorii bylo místo jeho systemisováno podle organisace uher. soudnictví, a nezáleží proto v tomto směru na tom, že byl předsedou senátu IV. hodn. třídy. Naopak pro výši pensijní základny, vyplývající z funkčního služného mohlo býti podle zákona i cit. vl. nař. rozhodným jen, v které stupnici funkčního služného by bylo zařáděno podle předpisů plat. zák. místo, které zastával, kdyby se byl v aktivitě dožil účinnosti plat. zák. Místem takovým mohlo býti podle předeslaného jen místo rady vrch. soudu zem. v V. stupnici funkčního služného, nikoliv však v III. stupnici, jak za to má stížnost.
Domnívá-li se stížnost, že má st-l na zmíněné funkční služné III. stupnice nárok proto, že se má přiznání funkčního služného toho považovati za odměnu mimořádných úředních činností, a obzvláště za samostatné vedení soudní tabule po dobu více jak jednoho roku, pak nelze tento st-lem uplatňovaný a takto formulovaný nárok žádnou zákonnou normou a obzvláště nikoliv z plat. zák. č. 103/26, resp. ze zák. č. 70/30 podpořiti, naopak odporuje názor ten jasnému předpisu § 174 odst. 1 plat. zák. č. 103/26 a tím i § 5 zák. č. 70/30.

Citace:

Č. 10521. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 912-917.