Č. 10294.

Obecní poplatky: * Podle pravidel o vybírání obecních poplatků stavebních v R. (shodných se vzorcovými pravidly vl. nař. č. 143/1922 Sb.) nelze vedle poplatku »za novostavby, přístavby« atd., předepsaného podle § 6 za stavební povolení, ukládati tento poplatek ještě zvláště také za povolení k užívání stavby.
(Nález ze dne 23. ledna 1933 č. 11594/31.)
Věc: Město R. proti okresnímu úřadu v Roudnici n. L. o obecní poplatek stavební.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Obecní úřad města R. předepsal platebním rozkazem z 2. ledna 1929 firmě Rudolf B., továrna na pluhy v R., na základě pravidel o vybírání obecních stavebních poplatků, schválených pro léta 1928—1934 výnosem zsv-u v Praze z 12. září 1928, za udělení povolení ke stavbě kůlny pro hospodářské stroje poplatek podle § 6 těchto pravidel v částce 1.200 Kč. Platebním rozkazem z 24. května 1930 předepsal pak podle téhož ustanovení mezi jiným též poplatek za kolaudační úřední povolení, které udělil pro zmíněnou stavbu výměrem z 12. května 1930, a to v částce 1.296 Kč.
Odvolání z tohoto platebního rozkazu podané fou R. B. bylo rozhodnutím obecního zastupitelstva zamítnuto podstatně z důvodu, že podle § 6 dávk. pravidel jest platiti poplatek stavební za každé úřední povolení ve věcech stavebních a tedy také za povolení k užívání stavby.
Dalšímu odvolání okresní úřad v Roudnici n. L. nař. rozhodnutím vyhověl, ježto povolení kolaudační není povolením ve smyslu stav. řádu, povolením, jímž by se povinnosti a práva stran zakládaly, nýbrž toliko úředním vysvědčením, že z ohledů stavební a zdravotní policie lze stavby používati. Děje-li se pak vybírání poplatků stavebních podle stavebního řádu a na jeho základě, nelze kolaudační povolení považovati za úřední povolení, za něž jest podle § 6 dávk. pravidel poplatek platiti. Takovým povolením jest povolení ke stavbě, stanovení stav. čáry a pod.
O stížnosti obce města R. dovozující, že jest poplatek platiti i za udělení kolaudačního povolení, uvážil nss takto:
Pravidla o vybírání obecních poplatků stavebních v městě R., shodná se vzore, pravidly vl. nař. č. 143/22, rozeznávají několik druhů stavebních poplatků. Podle ustanovení § 1 vybírají se poplatky za komise, konané stav. úřadem podle stav. řádu, za povolení k rozdělení pozemků na stav. místa nebo k přeměně pozemků dosud nezastavěných na staveniště a za povolení, aby mohlo býti při stavbě užito veřejného statku. Podle ustanovení § 6 vybírají se pak poplatky »za úřední povolení ve věcech stavebních«, a to jednak »za ustanovení stav. čáry a svahu«, jednak »za novostavby, přístavby, přestavby a nástavby«, »za stavební změny a úpravy při budovách stávajících jakéhokoli druhu neb účelu« a »za ohrady«. V této druhé skupině § 6 prav. předmět poplatkové povinnosti -— kterým jest všeobecně »povolení ve věcech stavebních« — nedeterminuje vyznačením určitého povolovacího aktu, nýbrž — užívaje dikce »za novostavby, přístavby, přestavby a nástavby«, »za stavební změny a úpravy«, »za ohrady« — vyznačením předmětu, na nějž se »povolení ve věcech stavebních« vztahuje. Při tom připíná se svou dikcí zřejmě na ustanovení § 27 stav. ř. pro čechy-venkov resp. obdobná ústanovení ostatních stav. řádu o stav. povolení. Tato dojista nápadná dikce, která pomíjí nejdůležitější »povolení ve věcech stavebních«, t. j. povolení stavební, nutí k závěru, že předmětem poplatkové povinnosti normované v § 6 (mimo poplatek za ustanovení stav. čáry a niveau) není jednotlivý povolovací akt, nýbrž celý ten který stav. projekt (novostavba, přístavba atd.), resp. ve svém souhrnu obě povolení, kterých zpravidla stav. projekt ke svému praktickému dovršení potřebuje, t. j. jak stavební konsens, tak i povolení k užívání stavby ve smyslu § 124 česk. stav. ř. resp. obdobných ustanovení stav. řádů ostatních. Z toho plyne však závěr, že byl-li podle sazeb § 6 vyměřen a zapraven poplatek za stav. konsens pro ten který stav. projekt, je tím poplatková povinnost za tu kterou »novostavbu, přístavbu atd.« splněna (ovšem pokud nenastane změna projektu, vyžadující nového stav. konsensu), a že tedy za eventuelně nutné povolení k užívání stavby nelze již předepisovati poplatek po druhé. Při opačném výkladu dospělo by se k výsledku, že »za novostavbu« atd. vyměřuje se poplatek podle § 6 dvakrát. Takováto iterace poplatkové povinnosti vyžadovala by však výslovné normy, kterou v § 6 nalézti nelze.
Pro opačný názor nelze se s úspěchem dovolávati ani toho, že § 6 stanově v odst. 1: »za úřední povolení ve věcech stavebních vybírají se vedle poplatků komisionelních (§§ 2—4) poplatky (stavební taxy) . . . .« cituje při tom výslovně § 2, který v bodě c) normuje zvláštní poplatek komisionelní také za komisionelní prohlídku za příčinou povolení k obývání nebo užívání budovy. Naopak úvaha, že dávk. pravidla vedle komisionelního poplatku za stavební komisi [§ 2 lit. a) a b) ] a za komisi kolaudační [§ 2 lit. c)] na jedné straně kladou na druhé straně jenom jednu stavební taxu za »novostavbu« atd., aniž se zmiňují o zvláštní stavební taxe za povolení užívací, potvrzuje názor shora vyvozený, že stavební taxa za »novostavbu« atd. zahrnuje poplatek za povolení stavební i užívací.
Že pouhý zájem fiskální, stížností zmíněný, nemůže býti důvodem pro jinaký výklad pravidel, o tom netřeba se šířiti.
Za tohoto stavu nemohl nss výrok nař. rozhodnutí shledati nezákonným.

Citace:

Č. 10294. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 347-349.