Č. 10399.

Pojištění úrazové (Slovensko): Přestupek nezaplacení úrazových příspěvků podle odst. 1 č. 2 § 191 a) zák. čl. XIX:1907 je deliktem trvacím a promlčení začíná teprve zaplacením úrazových příspěvků nebo jiným zánikem platební povinnosti.
(Nález ze dne 7. března 1933 č. 5169/31.) Věc: Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků na Slovensku v Bratislavě proti zemskému úřadu v Bratislavě o přestupek § 191 a) zák. čl. XIX: 1907.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 17. ledna 1930, které došlo k okresnímu úřadu ve Spišské Nové Vsi dne 21. ledna 1930, požádala st-lka o zavedení trestního řízení pro přestupek § 191 a) zák. čl. XIX:1907 ve znění §§ 40 a 41 nař. č. 4790/1917 proti Martinu Š. ve S., kterého se dopustil tím, že podle výkazu nedoplatků z 8. května 1929 dluhuje úrazové příspěvky z podniku tesařství v r. 1922 částkou 1016 Kč s přísluš., úroky z prodlení a exekučními útratami.
Okresní úřad ve Spišské Nové Vsi výměrem z 8. února 1930 na základě § 31 zák. čl. XL:1879 zastavil trestní řízení proto, že přestupek byl spáchán ještě v r. 1922 a okresnímu úřadu byl dne 21. ledna 1930 opožděně ohlášen.
Žal. úřad nař. rozhodnutím odvolání st-lkou z tohoto výměru podané zamítl a napadený výměr potvrdil z těchto důvodů: Přestupku § 191 a) zák. čl. XIX:1907 ve znění §§ 40—41 min. nař. č. 4790/1917 dopouští se ten zaměstnavatel, který protiprávně bez omluvitelné příčiny nezaplatí úrazové příspěvky podle splatnosti. Podle § 5 nař. státního pojišťovacího úřadu z 20. prosince 1917 č. 13101, kterým se provádí min. nař. č. 4790/1917 jsou úrazové poplatky splatný v pravoplatný den výplaty platu zaměstnance. Podle § 6 cit. nař. je však zaměstnavatel oprávněn zaplatiti příspěvky během 3 dnů po dni splatnosti. Shora citovaný přestupek mohl býti tedy spáchán, když uplynuly 3 dny po splatnosti příspěvků a tyto zaplaceny nebyly. V daném případě byl citovaný přestupek spáchán vícekráte a posledně v lednu 1923 (jedná se o úrazové příspěvky za rok 1922). Bylo tedy trestní stihání podle 7. odst. cit. § 191 a) v době, kdy bylo učiněno trestní oznámení, t. j. dne 21. ledna 1930, již promlčeno. Jedná se o přestupek jednorázový, u kterého počátek promlčení spadá v jeden moment s jeho spácháním, a je tu možnost spáchání více přestupků opětovným opomenutím včasného zaplacení.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Na sporu je otázka promlčení trestního stihání přestupku § 191 a) zák. čl. XIX: 1907 ve znění §§ 40—41 nař. č. 4790/1917. Kdežto žal. úřad, jak patrno ze shora uvedeného obsahu nař. rozhodnutí, vychází z názoru, že promlčecí lhůta počíná ode dne splatnosti úrazových příspěvků, připadajících na to které příspěvkové období, a že přestupek § 191 a) jest přestupkem jednorázovým, popírá stížnost správnost tohoto názoru, poněvadž na delikt ten sluší hleděti jako na delikt trvalý a dobu promlčecí čítati až ode dne splnění platební povinnosti zaměstnavatelem. Nss uznal stížnost důvodnou.
Podle ustanovení odst. 1 č. 2 § 191 a) zák. čl. XIX: 1907 ve znění §§ 40—41 min. nař. č. 4790/1917 dopouští se přestupku tohoto ustanovení také ten zaměstnavatel, který protiprávně bez omluvitelné příčiny nezaplatí úrazových příspěvků podle splatnosti. Podle ustanovení odst. 5 cit. § trestní stíhání promlčí se během jednoho roku. Z toho se podává, že k podstatě shora uvedeného přestupku se vyhledává, aby úrazové příspěvky byly splatné a aby povinnost zaplatiti tyto příspěvky trvala. Přestupek, o nějž tu jde, záleží tedy ve své podstatě v opomenutí a náleží proto ke kategorii deliktů trvacích, to jest takových, při nichž skutková podstata delikt tvořící jest po dobu jeho trvání stále dána, čili kde stav, jenž takovým deliktem byl způsoben, obsahuje v sobě stále se opakující a obnovující podstatné znaky deliktu samého. Tomu jest tak při nezaplacení úrazových příspěvků dle shora uvedeného ustanovení, od okamžiku, kdy staly se splatnými, nepřetržitě dotud, dokud nezákonný stav nesplnění platební povinnosti trvá. Lze proto při přestupku, o nějž jde, pokládati trestní činnost za ukončenou teprve oním dnem, kdy úrazové příspěvky byly zaplaceny, nebo kdy platební povinnost jinakým způsobem zanikla a teprve tímto dnem počíná běžeti promlčecí lhůta.
Je tedy základní právní názor žal. úřadu, na němž jest založeno nař. rozhodnutí, mylný; poněvadž na tomto právním názoru je založena i další argumentace odůvodnění nař. rozhodnutí, bylo toto rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss v celém rozsahu, aniž bylo třeba zabývati se další otázkou stížností relevovanou, zda žal. úřad posuzoval splatnost úrazových příspěvků podle správné normy či nikoli.

Citace:

č. 10399. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 610-612.