Č. 10528.

Vojenské věci: I. Vojenský gážista nemá právního nároku, aby výrok superarbitrační komise byl přezkoumán zvláštní komisí při mno, zřízenou podle § 31 odst. 7 a 8 superarbitračního předpisu B-X-l. — II. Uchýlí-li se mno — rozhodujíc o nároku na vojenské zaopatřovací požitky — od výroku superarbitrační komise, je povinno postup tento náležité odůvodniti.
(Nález ze dne 10. května 1933 č. 8182.)
Prejudikatura: Boh. A 8126/29, 9586/31.
Věc: Jan M. v P. proti ministerstvu národní obrany o vojenské výslužné a o představení zvláštní komisi mno. Výrok: Rozhodnutí mno z 2. října 193 0, pokud jím bylo vysloveno, že st-l nemá podle ustanovení §§ 97, 98 a 16 zák. č. 76/22 nároku na vojenské výsl užné, zrušuje se pro vadnost řízení; jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle opisu kmenového listu nastoupil st-l presenční službu vojenskou dne 1. října 1913 jako jednoroční dobrovolník, byl 1. října 1914 jmenován kadetem v záloze, 1. září 1915 poručíkem v záloze a 1. listopadu 1917 povýšen na nadporučíka v záloze. Zúčastnil se tažení proti Rusku a byv zraněn průstřelem levého stehna, byl do státního převratu třikráte superarbitrován (a to 23. června 1917, 25. ledna 1918 a 15. října 1918) a uznán vždy dočasně nezpůsobilým ke službě v poli, ke kancelářské službě schopným. Dnem 15. února 1919 přeložen do neaktivního stavu.
Byv převzat dnem 26. července 1919 do svazku čsl. armády, byl dne 5. listopadu 1919 znovu superarbitrován a výnosem mno ze 16. října 1920 stanoveno, aby mu jako »dočasně ke službě nezpůsobilému« byla udělena dvanáctiměsíční dovolená, počínající dnem 1. prosince 1919. Po nové superarbitraci v Brně z 12. ledna 1921 nařídilo mno výnosem z 1. března 1921, aby byl jako »k řadové službě nezpůsobilý, místních služeb schopný« přeložen dnem 1. prosince 1920 do kategorie důstojníků mimo službu a aby mu od tohoto dne byl trvale vyplácen přídavek za zranění ročních 400 Kč. Výnosem téhož min. z 2. června 1924 bylo pak vysloveno, že má pro dobu od 1. do 31. prosince 1919 jako dočasně k službě nezpůsobilý nárok na čekané roční částky 733 Kč 33 h, pro dobu od 1. ledna 1920 do konce listopadu 1920 na dočasné výslužné ročních 1733 Kč 33 h a pro dobu od 1. prosince 1919 do konce listopadu 1920 na dočasný přídavek za zranění ročních 400 Kč.
Po další superarbitraci v Brně ze 17. listopadu 1926 uznalo mno výnosem ze 3. února 1927, že bylo zjištěno, že jest »dočasně k službě nezpůsobilý« a že vadou odůvodňující jinak nárok na výslužné dočasně pozbyl 25% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, ale že vzhledem k jeho příjmům za rok 1925 nemá podle §§ 98 a 24 zák. č. 76/22 nároku na vojenské zaopatřovací požitky vyjímajíc trvalý přídavek za zranění, který mu současně podle zák. č. 288/24 od 1. ledna 1925 zvýšilo na 600 Kč ročně.
Opětná superarbitrace konána dne 26. října 1927. O této rozhodlo mno výnosem ze 3. ledna 1928, že bylo zjištěno, že je st-l »dočasně k službě nezpůsobilý« a že vadou, která odůvodňuje jinak nárok na vojenské výslužné, pozbyl 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, ale protože příjmy jeho za rok 1926 z činnosti hospodářsky samostatné převyšují maximum příjmů podle 1. a 4. odst. § 24 zák. č. 76/22 o 3272 Kč 60 h, že nemá nároku na vojenské zaopatřovací platy, vyjímajíc trvalý přídavek za zranění 600 Kč ročně.
Po superarbitraci z 24. října 1928 nastala podle výnosu mno z 30. listopadu 1928 na tomto stavu jediné ta změna, že bylo vysloveno, že nehledíc k ustanovení § 24 zák. č. 76/22 měl by st-l od 1. listopadu 1928 na dobu dvou roků nárok na dočasné výslužné 1482 Kč a jednotný drahotní přídavek podle I. rodinné třídy 3.206 Kč 40 h a k tomuto výslužnému, které by mu bylo bývalo příslušelo i v době od 1. ledna 1928 do konce října 1928, přiznalo mu od 1. ledna 1928 do konce října 1928 podle zák. č. 80/28 příplatek 296 Kč 40 h, protože však měl podle svého prohlášení v roce 1927 kromě vojenských platů příjem z činnosti hospodářsky samostatné 22.993 Kč, že bude mu vojenská pensijní likvidatura místo zmíněných vojenských zaopatřovacích platů a onoho příplatku podle § 24 zák. č. 76/22 na dále poukazovati jen dosavadní trvalý přídavek za zranění 600 Kč ročně.
Konečně při superarbitraci konané v Brně dne 3. září 1930 učinila superarbitrační komise tento návrh: »Nadporučík mimo službu Jan M. jest pro následky střelné zlomeniny levé kosti stehenní »k veškerým službám nezpůsobilý«. Následky střelné fraktury vleklé, sotva v dohledné době zlepšitelné, vznik nepřátelským zraněním za činné vojenské služby válečné, občanského povolání 25% neschopen. Navrhuje se udělení výslužného a přídavku za zranění ročních 600 Kč, obou trvale«.
O této superarbtiraci rozhodlo mno nař. výnosem z 2. října 1930 takto: »Podle superarbitrace, které jste byl podroben u zemského vojenského velitelství v Brně dne 3. září 1930, pozbyl jste vadou, která by jinak nárok na vojenské výslužné odůvodňovala, méně než 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání. — Proto i podle ustanovení §§ 97, 98 a 16 zák. č. 76/22 nemáte nároku na vojenské výslužné. — Nárok na dosavadní přídavek za zranění 600 (šest set) Kč ročně však zůstává nezměněn. Tento přídavek bude Vám nadále poukazovati vojenská pensijní likvidatura za podmínek, které jsou uvedeny ve výnose ze 3. února 1927. — Superarbitraci ze 3. září 1930 bylo zjištěno, že jste »jakékoli vojenské služby neschopen«. Mno propouští Vás proto z branné moci dnem 1. listopadu 1930.«
Na to st-l podáním z 20. listopadu 1930 žádal, aby byl představen zvláštní komisi u mno za účelem konečné superarbitrace, poukazuje k tomu, že výnosem z 30. listopadu 1928 byla uznána dočasně 20% ztráta způsobilosti jeho k přiměřenému občanskému povolání a přiznán mu nárok na dočasné výslužné, kdežto nař. prve cit. výnosem že mu byl nárok na výslužné trvale odepřen, ač stav jeho zranění se od superarbitrace z r. 1928 nikterak nezměnil.
O této žádosti rozhodlo mno nař. výnosem z 27. listopadu 1930 takto: »Mno nařizuje podle § 31 čl. (7) sl. předpisu B-X-l, resp. podle § 35 odst. 3 sl. předpisu A-42, který platil do konce září 1930, aby se superarbitrovaná osoba představila zvláštní komisi mno jen tehdy, když to uzná za potřebné. — Mno neuznalo za potřebné ani v době, kdy uvažovalo o superarbitraci, jíž jste byl podroben dne 3. září 1930 u zem. voj. velitelství v Brně, naříditi, abyste byl představen zvláštní komisi mno, neuznává to za potřebné ani nyní a zamítá proto podle ustanovení § 31 čl. (7) sl. předpisu B-X-l, resp. podle 35 odst. 3 dříve platného sl. předpisu A-42 Vaši žádost z 20. listopadu 1930, abyste byl představen zvláštní komisi mno.«
Rozhoduje o stížnosti, vznesené pro vadnost řízení a nezákonnost jak I. do výnosu mno ze 2. října 1930, tak II. do výnosu z 27. listopadu 1930, řídil se nss těmito úvahami:
Ad I. Pokud se týče prvního rozhodnutí, spatřuje stížnost vadu řízení v tom, že žal. úřad odepřel st-li nárok na zaopatřovací požitky — vyjma přídavek za zranění -—, uznávaje méně než 20% ztrátu jeho způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, ač superarbitrační komise ze dne 3. září 1930 sdělila st-li ztrátu nejméně 25% a žal. úřad neměl důvodu odchýliti se od dobrého zdáni superarbitrační komise, resp. tato podávati jiný nález a posudek, kdyžtě skutečné snížení st-lovy schopnosti k občanskému povolání činí nejméně 25%.
Námitku tuto shledal nss důvodnou.
Ustanovení § 16 zák. č. 76/22, o vojenských zaopatřovacích požitcích klade za podmínku nároku na přiznání zaopatřovacích požitků vojenskému gážistovi v záloze, aby porucha (poškození) zdraví, jež má v zápětí nezpůsobilost ke službě vojenské a zmenšení způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání nejméně o 20%, vznikla za činné služby vojenské, t. j., aby byla — jak vysloveno bylo již v nál. A 8271/29 — v příčinné souvislosti s touto službou.
Nař. rozhodnutí odepřelo st-li nárok na vojenské výslužné, opírajíc se o zjištění, že podle superarbitrace, provedené dne 3. září 1930, pozbyl st-l vadou, která by jinak nárok na vojenské výslužné odůvodňovala, méně než 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání. Toto zjištění odporuje však spisům, neboť podle superarbitrační listiny k správním spisům připojené dospěla superarbitrační komise na základě zjištěného nálezu k úsudku, že choroba st-lova, pro kterou jest k jakékoli vojenské službě neschopným (střelná zlomenina levé kosti stehenní), má následky vleklé, sotva v dohledné době zlepšitelné, že vznikla nepřátelským zraněním za činné vojenské služby válečné, že st-l jest občanského povolání 25% neschopen, a navrhla proto udělení trvalého výslužného. Dospěl-li žal. úřad za tohoto stavu k opačnému závěru než superarbitrační komise, ač se na ni nař. rozhodnutí jako na svůj podklad odvolává, nemá tento závěr opory ve spisech a jest proto naříkaný výrok vadný (srov. Boh. A 9586/31).
Jest sice pravda, že mno, rozhodujíc o návrhu superarbitrační komise, do něhož podle ustanovení čl. 1. vl. nař. č. 199/26 náleží mimo jiné i návrh (posudek) o způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, může dáti nález přezkoušeti superarbitrační komisí (původní neb novou) a že není návrhem (posudkem) superarbitrační komise vázáno, takže si může — jak dovodil nss již v nál. Boh. A 8126/29 — učiniti samostatný úsudek a tedy samostatně rozhodnouti, leč odchylné takové rozhodnutí předpokládá — jak už rovněž nss vyslovil v nál. Boh. A 9586/31 — náležité odůvodnění, z něhož musí býti patrno, z jakých úvah mno dospělo k svému úsudku v rozhodnutí vyslovenému, o způsobilosti gážisty k vojenské službě, resp. k přiměřenému občanskému povolání. Požadavek řádného odůvodnění není sice ve vl. nař. č. 199/26 výslovně stanoven, ale vyplývá ze všeobecných zásad správního řizení (srov. na př. Boh. A 3400/24, 7311/28 a j.) a z povahy věci, neboť bez sdělení důvodů byla by jak superarbitrovanému znemožněna řádná obrana, tak nss-u přezkoumání zákonitosti rozhodnutí. Tomuto požadavku však nař. rozhodnutí nevyhovuje, neboť žal. úřad sice citoval zákonné předpisy, o které svůj výrok o odepření nároku na vojenské výslužné opírá, ale neuvedl žádných skutkových okolností, ze kterých dospěl k závěru, že st-li tento nárok nepřísluší. Tento nedostatek zakládá podstatnou vadu řízení, protože jím straně byla znemožněna, resp. ztížena řádná obrana a nss-u řádné přezkoumání nař. rozhodnutí. Vada zmíněná nebyla odstraněna ani tím, že žal. úřad uvedl důvody, které jej vedly k úchylnému rozhodnutí od návrhu superarbitrační komise, v odvodním spisu, protože nss, maje posouditi zákonitost výroku toho, může přihlížeti pouze k jeho obsahu, který — jak uvedeno — jest jednak neúplný, jednak odporuje spisům; mimo to nejsou tím odčiněny nepříznivé účinky pro st-le, spočívající v tom, že týž nemohl již ve stížnosti k nss náležitě formulovati své stižní body, jak mu to ukládá předpis § 18 zák. o ss.
Bylo proto prvé nař. rozhodnutí podle § 6 odst. 2 zák. o ss zrušiti.
Ad II. Pokud žal. úřad nevyhověl st-lově žádosti z 20. listopadu 1930, aby byl představen zvláštní komisi u mno, z důvodu, že neuznává toho potřebu, vytýká stížnost vadnost řízení v tom, že napadený výnos nijak neodůvodňuje, proč této potřeby žal. úřad neshledává, a že žádost zamítl bez provedení jakéhokoli šetření, kterým by si zjednal podklad pro své rozhodnutí. V tom směru uvažoval nss takto:
Superarbitrační předpis pro vojenské gážisty B-X-l, platící od 1. října 1930 [srov. úvod odst. (2)], tedy v době vydání nař. rozhodnutí, který byl vydán na základě vl. nař. č. 186/23, »K § 5« stanoví v § 31 odst. 7, že »uzná-li mno za potřebné, může naříditi, aby se su-, perarbitrovaná osoba představila tak zvané zvláštní komisi mno«, jejíž složení jest normováno v odst. 8 téhož paragrafu. Tento předpis nestanoví však stejně jako dříve platná služební kniha A-42 (§ 35) žádných podmínek, při jichž splnění měl by žal. úřad povinnost onu zvláštní komisi svolati, ani neupravuje nárok superarbitrovaného gážisty na to, aby byl této komisi představen, také nenormuje provedení nějakého šetření jako podkladu pro vyřešení otázky, je-li v konkrétním případě dána potřeba pro návrh a posudek takové komise, ale ponechává rozhodnutí otázky té volné, ničím neomezené úvaze mno, zda uzná potřebu tu za danou, čili ,nic. Ustanovení to jest ostatně v souhlasu s předpisem čl. I. vl. nař. č. 199/26, které rovněž stanovilo, že mno může podle potřeby dáti nález superarbitrační komise přezkoušeti komisí původní nebo novou, tedy i onou zvláštní komisí ve smyslu § 31 odst. (7) cit. předpisu B-X-l, shledá-li jej — jak uvedeno již ve shora cit. nál. Boh. A 8126/29 — nedostatečným, nebo jinak vadným.
Nemá-li však superarbitrovaný nároku, aby byl této zvláštní komisi mno představen, nemohl se v daném případě žal. úřad dotknouti nějakého subjektivního práva st-lova (§ 2 zák. o ss), když žádosti jeho v tomto směru nevyhověl, a není proto vadou řízení, když žal. úřad neuvedl ani důvodů, pro které neshledal potřeby, aby zmíněné komisi jej představil, třebas ani žádného šetření před svým rozhodnutím nekonal.
Ostatně dlužno podotknouti, že podle odst. 10 cit. § 31 služ. předpisu B-X-l i tato zvláštní komise jest v podstatě své jen superarbitrační komisí, jejíž návrh a posudek nastupuje na místo superarbitrace pravidelnou komisí vykonané podle § 21 čl. (1) a jest jen podkladem pro rozhodnutí min. ve smyslu odst. 3 § 31. V daném případě bylo však již před tím, než st-l žádost o představení této zvláštní komisi vznesl, rozhodnutí mno ve věci jeho zaopatřovacích požitků vydáno (výnosem z 2. října 1930) a tím řízení skončeno, takže žádost jeho byla již proto bezpředmětnou, když obnovy řízení ani formou své žádosti, ani věcným obsahem jejím se nedomáhal, omezuje petit žádosti na představení zvláštní oné komisi »za účelem konečné superarbitrace«. Konečná superarbitrace byla však již dne 3. září 1930 provedena.

Citace:

Č. 10528. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 933-938.