Č. 10519.

Známky: Zaměnitelná podobnost známek »Frutima« a »Fatima« pro cukrovinky?
(Nález ze dne 5. května 1933 č. 7945.) Prejudikatura: srov. Boh. A 1053/21, 1862/23, 3319/24, 4377/25.
Věc: Firma J. & T. v P. proti ministerstvu obchodu (adv. Dr. Otakar Baštýř z Prahy) o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Stěžující si firma jest povinna zúčastněné straně k rukám právního zástupce Dra Oty Steina ml. z a platiti na útratách řízení soudem určený obnos 1.500 Kč, slovy patnáctset kor. čsl. do 14 dnů po doručení tohoto nálezu pod následky exekuce.
Důvody: Podle spisů byla pro firmu »Orion«, dnes stranu zúčastněnou, zapsána 8. června 1926 u obch. komory v Praze, pro veškeré poživatiny a nápoje pod č. 30.050 slovní známka »Fatima«. Pro firmu J. & T., dnešní st-lku, byla zapsána 2. července 1929 u obch. komory v Liberci pro čokolády, deserty, bonbony a cukrářské zboží pod č. 19.064 známka, vykazující na černém obdélném, ozdobném štítku bílý nápis »Frutima«.
Žalobou de pres. 27. května 1930 domáhala se zúčastněná strana výmazu známky č. 19.064/Liberec uvádějíc, že její známka jest starší než známka protistrany, že známky byly zapsány pro stejný druh zboží a že známky jsou zaměnitelně podobny. Záměna známek jest tím spíše možná, že konsumenty jsou tu nejširší vrstvy obyvatelstva. Tito konsumenti nebudou věnovati známkám zvýšené pozornosti.
Ve svých námitkách uvedla st-lka, že známky nejsou si zaměnitelně podobny. Slovo »Fatima« je slovem fantasijním, jímž slovo »Frutima« není. Liší se tudíž obě slova svým významem, druhem písma, svou výslovností a zvukem, celkovým provedením a umístěním slov firmy; o tom nabízen důkaz znalci. Zúčastněná strana užívá své známky pro čokoládu tyčkového tvaru, kdežto st-lka pro kandity tvaru kotoučového.
Min. obchodu zjistivši, že obě střetnuvší se známky jsou zapsány pro stejný druh zboží a že známka zúčastněné strany má prioritu před známkou st-lky, vyhovělo žalobě, uznalo zápis známky č. 19.064/Liberec právně neúčinným, nařídilo její výmaz a uznalo st-lku povinnou k náhradě útrat sporu. Při tom řídilo se min. obch. v podstatě těmito úvahami:
Proti sobě tu stojí slova »Fatima« a »Frutima«. Tato slova se liší pouze tím, že samohláska »a« ve známce žalující strany jest nahražena ve známce žalované strany písmeny »ru«. Tato odchylka jest však nepatrná, že nemění ani celkového zrakového ani sluchového dojmu obou slov, který jest v obou případech stejný. Odchylka ta jest tak podružného rázu, že nepadá ani ta okolnost na váhu, že různé jsou právě přízvučné slabiky slov. Ostatně jest i v těchto slabikách »Fa« a »Fru« společné písmeno »F«. Dále jest také rozdíl v prvé slabice slov paralysován společnou koncovkou »tima«, která zaujímá více než polovinu slova. Stejně nepostačí k rozlišení známek ani okolnost, že známka »Fatima« nemá žádného vztahu ke zboží, kdežto známka »Frutima« svým kmenem »Frut« poukazuje na to, že zboží má ovocnou, osvěžující chuť. Žalovaná strana tu neprávem přezírá, že také slovo »Frutima« jest slovem fantasijním, uměle utvořeným, při čemž připojením části »ima« ke kmeni »Frut« jest již celkový ráz slova tak pozměněn, že nelze důvodně předpokládati, že průměrný konsument si musí i při obyčejné pozornosti uvědomiti význam části »Frut«. Při tom dlužno i uvážiti, že českému konsumentu (pokud nezná některého cizího jazyka) bude význam kmene »Frut« neznám a nebude tedy spatřovati ve známce »Frutima« žádného vztahu ke zboží. Různost písma jest rovněž jen zcela podružnou odchylkou. V žádné z obou známek nebyl zvolen tak charakteristický druh písmen, aby musil jejich rozdíl býti patrný i průměrnému konsumentu při obyčejné pozornosti, kterou známkám věnuje, zvláště když se ještě uváží, že konsument nevidí zpravidla obou známek vedle sebe. K tomu ještě dlužno připomenouti, že podle ustanovení § 2 známk. novely vztahuje se ochrana slovní známky (v tomto případě »Fatima«) také na provedení toho slova v jiném druhu písmen, v jiné barvě neb velikosti. Z vyložených důvodů shledalo min., že známková slova »Fatima« a »Frutima« jsou si zaměnitelně podobna. Podobností těchto slov jest pak i dána zaměnitelná podobnost známek samých, neboť tam, kde se známky shodují aneb podobají svým slovním textem, dlužno uznati zaměnitelnou podobnost známek i tenkráte, když ostatní jejich součásti jsou jakkoliv různé. To platí ovšem za předpokladu, že slova ve známkách obsažená mají, jak tomu jest i v tomto případě, povahu specifického pojmenování, podle něhož bude konsument zboží v obchodě požadovati. Poukazuje-li st-lka na různé umístění slov, dále na umístění firem, má tím zřejmě na mysli etikety, jichž strany v obchodním styku skutečně užívají a nikoliv známky, jak byly zapsány. Za podklad pro srovnávání známek podle § 3 známk. nov. lze však vžiti jedině provedení známek ve známkovém rejstříku. Neprávem také poukazuje žalovaná strana na to, že tvar zboží jest různý. Ve sporu podle § 3 známk. nov. není rozhodnou podobnost zboží samého, nýbrž podobnost známek, a nemůže eventuelní vnější nepodobnost zboží býti důvodem k zamítnutí žaloby, jsou-li známky samy podobny, ovšem za předpokladu, že zboží (tvarem nepodobné) jest stejného druhu (§ 7 zák. o ochraně známek).
Návrhu na slyšení znalců o podobnosti známek min. nevyhovělo, ježto je nepokládalo za potřebné. Ostatně ani st-l sám neuvádí žádné okolnosti, které by nutnost slyšení znalců odůvodňovaly. Takový důvod jest tu na příklad tehdy, když odbyt zboží, o něž jde, jest obmezen na příslušníky určitého odboru a kde jest tudíž třeba přihlížeti ke zvláštním obyčejům a názorům příslušníků onoho odboru, jejichž znalost však nelze u úřadu předpokládati. Tento důvod zřejmě v tomto případě není dán, neboť konsumenty zboží, pro něž byly sporné známky zapsány, mohou býti všechny vrstvy obyvatelstva.
Rozhoduje o stížnosti proti tomu podané, uvážil nss:
Podle § 21 lit. e) známk. zák. z r. 1890 ve spojení s § 3 známk. novely z r. 1895 může min. obch. naříditi výmaz známky, je-li táž starší známce zapsané pro stejný druh zboží tak podobna, že rozdíly mohou býti postřehnuty obyčejným kupcem zboží jen při zvláštní pozornosti. Vykládaje tento předpis zaujal nss ve své ustálené judikatuře (na př. Boh. A 1053/21) právní stanovisko, že je jeho zřejmým úmyslem a účelem, aby chranitel známky starší nebyl při provozování svého podniku poškozován tím, že jiný podnikatel užívá pro zboží stejného druhu stejné nebo podobné známky později zapsané, takže muže vzniknouti omyl o původu zboží. Sluší proto za kriterium podobnosti podle § 3 známk. novely z r. 1895 považovati právě možnost omylu v naznačeném směru. Jako měřítko této možnosti omylu vytýká zákon — na rozdíl od zvláštní — obyčejnou pozornost obyčejného kupce.
Při zkoumání otázky možnosti tohoto omylu, t. j. zda rozdíly známek, o jejichž podobnost jde, mohou býti postřehnuty průměrným konsumentem při obyčejné pozornosti, nemusí pak úřad — jak nss vyslovil v nál. Boh. A 4377/25 — hledati oporu ve vyjádření znaleckém, jde-li o známky zapsané pro zboží, jež jest předmětem širokého konsumu. Když tedy žal. úřad, vycházeje ze zjištění — stižností nepopřeného —, že konsumenty zboží, pro které byly střetnuvší se známky zapsány, mohou býti všechny vrstvy obyvatelstva, nevyhověl návrhu st-lky na slyšení znalců o otázce jejich zaměnitelné podobnosti, neporušil tím zákon a nezůstalo také řízení v té příčině provedené neúplným. Jest tudíž stížnost, pokud proti tomu vznáší výtku, bezdůvodná.
K dalšímu obsahu stížnosti sluší odkázati předem na nál. Boh. A 3319/24, v němž jest vysloven právní názor, na němž nss setrval i v pozdější své judikatuře, že známky slovní i známky kombinované, obsahující slovní text, který svým utvořením má ráz pojmenování, takže může býti pokládán za jméno zboží, lze považovati za podobné bez ohledu na jejich ostatní obsah, když tento text může býti při obyčejné pozornosti obyčejného kupce zaměněn. Ovšem jest možno v zásadě podle právního názoru v nálezu tom rozvinutého postupovati tímto způsobem, jde-li o slova fantasijní, nikoliv však, jde-li o slova, jež jsou značkami volnými ve smyslu § 3 č. 3 známk. zák. z r. 1890 neb povahy deskriptivní podle § 1 známk. novely z r. 1895.
V daném případě spočívala obrana st-lky v podstatě v tom, že tvrdila, že slovo »Frutima« není slovem fantasijním, ježto konsuinent, slyšící slovo »Frutima«, vidí v něm kmen »frut«, tedy pojem plod a dále pojem občerstvení. Tím zřejmě dovozovala st-lka se zřením k dalšímu svému tvrzení, že výrobky průmyslu se zbožím cukrovým s plodinovou chutí přicházejí do obchodu k účelu občerstvujícímu, že slovo »Frutima« jest slovem popisným, obsahujícím výhradně údaj o jakosti neb účelu, či o vlastnostech chráněného zboží ve smyslu § 1 známk. nov. z r. 1895 a že proto nemůže přijití v úvahu při zkoumání otázky podobnosti.
V nař. rozhodnutí popřel žal. úřad důvodnost této obrany a vyslovil, že na slovo »Frutima« sluší pozírati jako na slovo fantasijní. Po názoru nss-u právem. Jest notorické, že slovo »Frutima« svým filologickým významem není specifickým označením nějaké jakosti, vlastnosti nebo účelu. Jestliže však souvislost slova zvoleného za známku s vlastností zboží nevyplývá ze specifického jazykového významu slova, nýbrž lze-li souvislost takovou zkonstruovati teprve řadou logických závěrů — jak to stížnost činí —, nelze známku takovou pokládati za výhradný údaj o vlastnosti a jakosti zboží ve smyslu § 1 známk. nov. (Srov. Boh. A 1862/23.) Když tedy žal. úřad, řeše shora uvedenou výtku, vyslovil, že průměrný konsument si při obyčejné pozornosti neuvědomí význam kmene »frut« v tom smyslu a dosahu, jak to uplatňovala st-lka svými vývody shora podanými, nelze uznati, že v té příčině pojal zákon mylně, ani že jeho závěr, st-lce nepříznivý, odporuje spisům nebo zásadám správného logického myšlení. Pokud tedy stížnost brojí proti výroku žal. úřadu, že slovo »Frutima« jest stejně jako slovo »Fatima« výrazem fantasijním, není rovněž důvodná.
Přezkoumávaje pak výrok úřadu v otázce podobnosti těchto slov jak po stránce sluchové, tak i zrakové, neshledal nss, že skutkový závěr, na němž tento výrok spočinul, jest vybudován na mylném pojetí zákona, ani že se zakládá na nesprávných premisách neb na usuzování logicky nemožném, nesprávném, neb jinak vadném a nemohl proto přiznati stížnosti úspěchu ani potud, pokud brojí proti této části nař. rozhodnutí.
Na zjištěné podobnosti slov »Fatima« i »Frutima«, jimž přiznal pregnantní charakterisační význam ve smyslu výkladu zákona, obsaženého v nál. Boh. A 3319/24, založil pak žal. úřad svůj závěr o podobnosti střetnuvších se známek ve smyslu § 3 známk. novely z r. 1895. — Že slova ta jest pojímati jako pojmenování zboží chráněného střetnuvšími se známkami, stížnost nepopírá, a nemůže býti proto pochybností o správnosti názoru žal. úřadu, že slovo »Frutima« — je-li správně zjištěno, že jest fantasijní — má onu charakterisační rozlišující povahu, kterou předpokládá cit. nález. Vytýká-li tudíž stížnost, že jest nezákonné, nevzal-li žal. úřad při zkoumání otázky podobnosti zřetele i na grafické provedení známky č. 19.064/Liberec, nelze jí podle výkladu zákona obsaženého v právě cit. nál. Boh. A 3319/1924 přiznati úspěch ani v tomto bodě.
Míní-li konečně stížnost, navazujíc na rozdílnost grafického provedení střetnuvších se známek a na tvrzení, že obsahují i firmu stran — což odporuje spisům — svojí dikcí »k tomu přijde, že známka »Frutima« jest užívána k výrobku, který jest v rolích, kdežto známka »Fatima« jest v tyčinkách« namítati, že i k těmto skutečnostem měl býti vzat při řešení otázky podobnosti podle § 3 známk. nov. z roku 1895 žal. úřadem zřetel, nelze pro toto stanovisko nalézti oporu v zákoně, což žal. úřad v nař. rozhodnutí také vyslovil a stížnost, omezujíc se právě jen na dikci, doslova podanou, toto právní stanovisko ničím nevyvrací. Jest tudíž bezdůvodná ve všech směrech a musela býti zamítnuta.

Citace:

Č. 10519. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 906-910.