Č. 10389.

Školství: Podle kterých předpisů jest posuzovati zřízení soukromé školy k výcviku šoférů a jakou kvalifikaci lze požadovati na správci školy takové?
(Nález ze dne 3. března 1933 č. 55.)
Věc: Josef H. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o zřízení soukromé školy k výcviku řidičů automobilů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. škol. odvolání st-le podanému proti výměru zemského úřadu v Praze ze 4. října 1929, kterým byla zamítnuta žádost jeho za povolení ke zřízení soukromé školy s právem vyučovati samostatnému řízení osobních automobilů s výbušným motorem v P. a potvrdilo nař. výměr v tom smyslu, že oznámení z 29. srpna 1929 o zřízení shora uvedené soukromé školy nelze vžiti na vědomí a že se otevření této školy zakazuje podle § 10 prozatímního zák. o soukromém vyučování č. 309/1850 ř. z.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost namítá nejprve, že ustanovení provisorního zákona z 27. června 1850 č. 309 ř. z. o soukromém vyučování nelze pro jeho zastaralost aplikovati na složité vztahy dneška. Má-li touto námitkou býti vyjádřeno, že zákon ten pro změněné životní poměry a názory doby pozbyl platnosti, stačí poukázati na všeobecnou zásadu právní obsaženou v § 9 o. z. o., podle kterého zákony působí potud, pokud jich zákonodárce nezměnil nebo výslovně nezrušil. Že by se tak stalo, stížnost ani netvrdí a jest proto námitka tato bezdůvodná. Dále namítá stížnost, že předpisu § 3 bodu 3 cit. zák., podle kterého musí žadatel prokázati po vědecké stránce takovou kvalifikaci, která se žádá od učitele na státní škole stejného druhu, nelze na st-le použíti, poněvadž státních škol pro výchovu řidičů motorových vozidel v republice čsl. dosud není, a požadavek takové kvalifikace tedy odpadá; jen tehdy by se předpis tento dal na st-le aplikovati, kdyby se na všech státních průmyslových školách vyučovalo nauce o výbušných motorech obligatorně. Učí-li se na některé státní průmyslové nebo podobné škole tomuto předmětu, jest disciplina ta čistě vedlejší, pouhý výsek z oborů vědných přednášených na průmyslových školách.
Nss neuznal důvodnost ani této námitky.
Žal. úřad vychází z názoru, že majitel autoškoly, která má vyučovati samostatnému řízení osobních automobilových vozů s výbušnými motory, musí podle § 19 cit. zák. ve spojení s § 9 bodem 4 a § 3 bodem 3 vykázati vědeckou způsobilost, jakou vyžaduje platný právní řád po učiteli státní školy téhož nebo svou podstatou příbuzného druhu. Takovou školou příbuzného druhu je podle nař. rozhodnutí státní škola průmyslová a to proto, že učebná látka uvedené autoškoly patří po stránce teoretické do oboru strojního inženýrství, po stránce praktické do učebních kursů pro řidiče, a celé této látce pak je vyučováno na uvedených školách.
St-1 nepopírá, že předpis § 3 odst. 3 cit. zák. platí podle § 19 téhož zák. všeobecně o zřízení jakékoli školy soukromé, tedy i školy pro výcvik řidičů motorových vozidel a že tedy musí správce školy takové prokázati způsobilost, jaká se požaduje po učiteli školy státní stejného či příbuzného druhu, má však za to, že školou příbuznou nemůže býti státní škola průmyslová a to proto, že se na školách těch nevyučuje nauce o výbušných motorech obligatorně, nýbrž jen na některých jako předmětu čistě vedlejšímu. Podle toho vychází st-1 z názoru, že za státní školu příbuzného druhu lze považovati ve smyslu cit. zák. č. 309/1850 ř. z. toliko takový druh škol, na nichž je předmět, jemuž má býti vyučováno na škole soukromé, obligatorním předmětem vyučovací osnovy a nikoli toliko předmětem vyučování na některé škole ze škol těch, a to ještě toliko předmětem vedlejším.
Nss neuznal stanovisko stížnosti důvodným.
Zákon č. 309/1850 ř. z. chce svými předpisy o kvalifikaci sil učitelských na soukromých školách zabrániti v zájmu veřejném tomu, aby neutrpělo vyučování újmu pro nedostatečnou odbornou schopnost učitelů, a je účelem předpisů těch zaručiti kvalitu vyučování na školách soukromých jak co do theoretické tak i praktické průpravy. Z toho vysvítá, že stejnorodou neb příbuznou školou lze rozuměti ve smyslu citovaných ustanovení zákona každou školu, na níž podle vyučovací osnovy lze nabýti stejných vědomostí a zručností s těmi, pro něž má býti zřízena ta která škola soukromá. Je tedy při zjišťování stejnorodosti resp. příbuznosti školy rozhodným momentem obsah vyučovacích osnov po stránce vyučovacích předmětů ať theoretických, ať praktických a nesejde při tom na uspořádání vyučování samotného. Je proto po té stránce nerozhodno, přednáší-li se určité disciplině jako předmětu hlavnímu, či vedlejšímu, resp. je-li předmět ten obligatorním na všech školách toho druhu či toliko předmětem na některé z nich.
Z předeslaného vyplývá pro daný spor, že i kdyby bylo správným tvrzení stížnosti, že nauka o výbušných motorech není obligatorním předmětem všech státních škol průmyslových, nebyl by tím vyvrácen předpoklad žal. úřadu o příbuznosti státních škol průmyslových se školou, kterouž chtěl st-1 zříditi, zůstalo-li nepopřeno, že vyučovacím předmětem uvedené autoškoly měla býti i nauka o výbušných motorech. Není proto důvodnou námitka, která má za to, že žal. úřad nemohl požadovati kvalifikaci inženýra pro učitele soukromé školy proto, že nauka o výbušných motorech není obligatorní na státních školách průmyslových a slušelo stížnost, která jiných výtek neformuluje, zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 10389. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 585-587.