Č. 10414.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: * Výrok kvalifikační komise podle §§ 18 a 20 služ. pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. není rozhodnutím úřadu v právně-technickém smyslu, jak je má na zřeteli § 2 zák. o ss, nýbrž pouze odborným dobrozdáním, které stranou před nss samostatně potíráno býti nemůže.
(Nález ze dne 11. března 1933 č. 4296.)
Prejudikatura: Boh. A XXX/1920.
Věc: Dr. Vladimír R. v P. proti ministerstvu zahraničních věcí (odb. r. Em. Dyk) o kvalifikaci.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezduvodnost.
Důvody: Nař. výnosem bylo st-li, vrch. min. komisaři v min. zahr. věcí, sděleno, že celkový posudek kvalifikační pro rok 1929 vyzněl u st-le klasifikací: »dobře«. Maje rozhodovati o stížnosti, musil se nss v prvé řadě zabývati námitkou stížnosti, že nař. výnos je správním aktem ve smyslu § 2 zák. o ss, ježto prý právní řád čsl. připojuje ke kvalifikaci bezprostředně právní důsledky závažného dosahu (na př. zastavení postupu do vyšší platové stupnice, zastavení postupu a pod.), které ani služební úřad nemůže anulovati. Nss nemohl názoru tomuto přisvědčiti.
Podstata kvalifikace státních úředníků vyplývá z předpisů §§ 14—20 služ. pragm. Podle § 19 služ. pragm. má se při určení kvalifikace přihlédnouti k odbornému vzdělání (znalosti předpisů pro úřadování potřebných), ke schopnostem a chápání, k píli, svědomitosti a spolehlivosti při výkonu služby, ke způsobilosti pro styk se stranami a pro vnější službu, ku znalostem jazykovým, k výsledku upotřebení, k chování a u úředníků, kteří zastávají vedoucí místo, anebo kteří při povolání na takové místo přicházejí s úvahu, ke způsobilosti místo takové zastávati. Z výpočtu tohoto je zřejmo, že se jedná vesměs o schopnosti, znalosti a způsobilost úředníka a tedy o jeho kvality (vlastnosti) se zřetelem k výkonu služby. Posudek o kvalitách těch není pak ani osvědčením o právní posici toho kterého státního úředníka, ani neurčuje autoritativním a tedy právní moci schopným způsobem jeho právní situaci, nýbrž jest pouhým odborným posudkem o určitých skutečnostech, toho kterého úředníka co do jeho způsobilosti ke službě vyznačujících. Na tom nic nemůže změniti okolnost, že kvalifikační posudek v § 19 odst. 3 se sjednává zvláštním řízením, že jej podává zvláštní k tomu cíli zřízený orgán (kvalifikační komise. §§ 15—18), a že připuštěna je za určitých předpokladů do určení kvalifikace stížnost (§ 20), o níž pak rozhoduje kvalifikační komise u ústředního úřadu zřízená, ježto ani rozhodnutí o této stížnosti nemá jiného obsahu, nežli zjištění oněch okolností, které jsou pro posouzení způsobilosti úředníkovy pro výkon služby směrodatné.
Třebaže určení kvalifikace úředníkovy tvoří pak v některých směrech skutkové předpoklady pro autoritativní úpravu jeho právních poměrů (vyloučení z postupu platového — § 20 plat. zák. —, vyloučení dotyčných let při určování služebního pořadí — § 37 služ. pragm.), přece jen samo o sobě právní poměry ty neurčuje, a není tedy rozhodnutím nebo opatřením úřadu, jaké má na mysli § 2 zák. o ss, které by mohlo býti napadáno samostatnou stížností před nss-em (srov. Boh. A XXX/20). Tvrdí-li tedy stížnost opak, není důvodná.

Citace:

Č. 10414. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 652-653.