Č. 10494.

Zaměstnanci veřejní. — četnictvo: * Bylo-li důstojníku (státnímu úředníku) propůjčeno služební místo některým dnem mimo 1. den v měsíci a dosáhl-li nároku na plné výslužné ještě do konce téhož měsíce, není osvobozen od placení pensijního příspěvku ze zvýšené pensijní základny.
(Nález ze dne 13. dubna 1933 č. 6764.)
Věc: Bohuslav K. v P. (adv. Dr. Kar. Stránký z Prahy) proti ministerstvu vnitra o pensijní příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím presidenta republiky z 23. prosince 1927 bylo st-li propůjčeno služební místo generála (2. platové stupnice) v osobním stavu četnických důstojníků správních s účinností od 2. září 1926. Dodatečným censurním nálezem četnické odborné účtárny min. vnitra ze 3. září 1929 bylo vysloveno, že st-l nabyl nároku na plné výslužné dnem 3. září 1926 a že byl podle § 165/3 plat. zák. sproštěn placení pensijního příspěvku až do zvýšení své pensijní základny; ježto však zvýšení pensijní základny u něho nastalo dnem 1. října 1926 o 11.400 Kč, jest podle §§ 165, 138 a 139 plat. zák. povinen z tohoto rozdílu platiti od 1. října 1926 pensijní příspěvek měsíčních 57 Kč.
Ve svých námitkách, které do tohoto censurního nálezu podal, namítal st-l, že nároku na zvýšenou pensijní základnu nabyl dnem 2. září 1926, k němuž se zpětnou účinností mu bylo propůjčeno místo generála ve 2. platové stupnici, kdežto nároku na plné výslužné — bez zřetele k době připočtené pro vyměření pensijních požitků z titulu civilní nebo vojenské služby za světové války — dosáhl dne 4. září 1926, tedy o 2 dny později, a že tedy nabyv nároku na plné výslužné až po dosažení zvýšené pensijní základny podle 2. platové stupnice neplatil na základě ustanovení plat. zák., § 165 odst. 3 a výn. min. fin. ze 3. prosince 1927, uveřejněného výnosem min. vnitra ze 17. února 1928 od 1. října 1926 žádného pensijního příspěvku.
Výměrem min. vnitra z 28. srpna 1929 bylo st-li sděleno, že dnem 30. září 1929 dovrší tři roky započítatelné služební doby v dosavadním stupni služného a že tedy podle § 126 plat. zák. postoupí dnem 1. října 1929 do vyššího služného. Od 1. října 1929 pak vyměřen byl st-li pensijní příspěvek měsíčních 87 Kč.
V námitkách, které st-l i do tohoto výměru podal, uplatňoval stejné právni stanovisko, jako v námitkách svrchu zmíněných, že totiž nároku na plné výslužné nabyl teprve po nabytí zvýšené pensijní základny, takže pensijní příspěvek jest mu platiti toliko ze zvýšení pensijní základny v důsledku přiznání služného stupně b) ve 2. platové stupnici; činí prý tedy pensijní příspěvek od 1. října 1929 toliko 30 Kč měsíčně.
Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno st-lovým námitkám podaným jak proti censurnímu nálezu četnické odborné účtárny ze 3. září 1929, tak i proti výměru žal. úřadu z 28. srpna 1929, ježto nový plat, spojený s místem ve 2. platové stupnici, jež st-li bylo propůjčeno s účinností od 2. září 1926, mohl st-li podle ustanovení § 139 odst. 2. P. Z. býti přiznán dnem 1. října 1926 a tímto dnem se zvýšila st-lova pensijní základna, kdežto nároku na plné výslužné — beze zřetele k době připočtené pro vyměření pensijních požitků z titulu civilní nebo vojenské služby za světové války — dosáhl st-l dnem 3. září 1926, tedy před zvýšením pensijní základny. Je tedy st-l podle ustanovení § 165 odst. 3 P. Z. povinen platiti od 1. října 1926 pensijní příspěvek ze svrchu uvedeného zvýšení pensijní základny, t. j. 11.400 Kč, tedy částkou ročních 684 Kč, resp. měs. 57 Kč.
O stížnosti uvážil nss:
Na sporu je jedině otázka, kterým dnem nabyl st-l zvýšené pensijní základny. St-l má za to, že se tak stalo již dnem 2. září 1926, od něhož mu bylo propůjčeno služební místo 2. platové stupnice, kdežto žal. úřad soudí, že se tak stalo teprve dnem 1. října 1926. Svoje právní stanovisko odůvodňuje st-l v podstatě poukazem na to, že podle § 109 odst. 1 ve spojení s § 17 odst. 4 a § 103 plat. zák. při povýšení náleží důstojníku služné v ročních částkách, a ježto st-l byl povýšen dnem 2. září 1926, přísluší prý mu již tímto dnem roční služné 54.000 Kč a nárok na pensijní základnu rovnající se tomuto služnému, jak stanoví § 154 plat. zák. a § 6 zák. č. 153/23, kterážto obě ustanovení používají výrazu »služné«, čímž jest po názoru stížnosti míněno roční služné (§ 103), kdežto § 139 a § 149 plat. zák. jednají toliko o výplatě v měsíčních lhůtách. Názor žal. úřadu, jako by služné podle § 103 a nový plat podle § 139 plat. zák. bylo jedno a totéž, není prý správný, ježto by st-l jinak musil dnem 1. října 1926 obdržeti celé roční služné najednou. Novým platem v § 139 plat. zák. je prý míněna pouze první měsíční splátka, ježto předpis tento upravuje toliko účetně technický způsob proplácení služebních požitků. St-l dovozuje svůj tvrzený nárok i z dikce § 139 odst. 2 plat. zák., v němž se mluví o »okolnosti zakládající nárok na zvýšení platu«, takže nárok na zvýšení platu nastává okolností — v případě st-lově povýšením — ji podmiňující. Ustanoveni § 139 neprejudikuje prý obecně platné právní zásadě vyslovené též v § 109, resp. v § 17 plat. zák., že služné, resp. vyšší služné přísluší dnem, kdy vzniká nárok, a z ustanovení § 139 odst. 3 a 4 prý plyne, že zákonodárce předpisem tím stanovil toliko nedělitelnost měsíčních výplatních lhůt z důvodů účetnických. Zákonodárce nepropůjčuje prý služební místa a s nimi spojený nárok na vyšší pensijní základnu na dvakrát, nýbrž jediným dnem, t. j. dnem určeným ve jmenovacím dekretu, a nečiní nárok ten odvislým ještě od dožití jiného dne mimo den účinnosti dekretu.
Nss nemohl této argumentaci st-lově dáti za pravdu.
Podle § 154 plat. zák. se odpočivné a zaopatřovací platy vyměřují z pensijní základny. Pensijní základnu tvoří služné a přídavky, které jsou výslovně označeny za započítatelné pro výměru výslužného. Ježto se v daném případě o žádné pro výměru výslužného započítatelné přídavky nejedná, jde o to, od kterého dne měl st-l nárok na vyšší služné v důsledku propůjčení služebního místa 2. platové stupnice. St-li sluší dáti za pravdu potud, že se povýšení důstojníka stane propůjčením důstojnického služebního místa, systemisovaného ve vyšší platové stupnici (§ 109, jenž podle § 128 plat. zák. platí i pro povýšení důstojníků četnictva), a že předpis § 17 odst. 4 plat. zák., jehož podle § 109 odst. 2 dlužno obdobně použiti i pro důstojníky, stanoví, jaké služné přísluší důstojníku při povýšení v nové platové stupnici, leč z ustanovení těchto neplyne beze všeho dalšího ještě, že důstojník má nárok na služné tomuto povýšení odpovídající již ode dne účinnosti tohoto povýšení. Otázka, od které doby přísluší důstojníku nárok na služební plat, je upravena předpisem § 139 plat. zák. Předpis tento má ve svém odst. 1 ustanovení o tom, od kterého dne »přísluší« služební plat při prvém nebo opětném ustanovení, v odst. 2 pak předpis ten stanoví, že při změně služebního platu »obdrží« zaměstnanec pokud se z tohoto zákona jinak nepodává, nebo pokud v dekretu není jinak ustanoveno (že by v dekretu st-lově bylo jinak stanoveno, ani stížnost netvrdí), nový plat prvním dnem měsíce, který bezprostředně následuje po okolnosti změnu služebního platu přivodivší a dále, že při zvýšení služebního platu »přísluší« nový plat, nastala-li okolnost zakládající nárok na zvýšení platu prvního dne v měsíci, již tímto dnem. Ustanovení tato, jak plyne již ze systematiky plat. zák., neupravují ani výši služebního platu (ta upravena je předpisy §§ 128, 109, 124, 102—105, 17 odst. 2) četnického důstojníka ani nemají ustanovení o tom, kdy a jak se plat tento vyplácí (o tom obsahuje ustanovení § 140 plat. zák.), nýbrž normují, od které doby má státní zaměstnanec nárok na služební plat. Tomu svědčí již záhlaví tohoto paragrafu (»Počátek a zastavení služebního platu«) i doslov ustanovení těch (arg.: »přísluší«, »obdrží«, »přísluší«). Pro opak nemůže st-l nic dovozovati ze slov: »okolnost zakládající nárok na zvýšení plaťme, ježto nárok na zvýšení platu je právě omezen tím, že může býti uplatněn teprve k 1. dni měsíce následujícího. (Srov. i § 141 plat. zák.)
Není tedy, jak st-l mylně se domnívá, »novým platem« podle § 139 míněna pouze první měsíční splátka, ani »nový plat« v § 139 není něčím jiným, než služným v § 103 plat. zák., ježto předpis § 139 jedná o počátku »služebního platu« a služné je podle § 102 vedle činovného a výchovného součástí »služebního platu«. St-l nemůže dále důvodně tvrditi, že by jinak byl musil 1. října 1926 obdržeti celé roční služné najednou, když se v § 140 stanoví, že předpisy o výplatě služebních požitků v měsíčních předem splatných lhůtách prvního dne každého měsíce zůstávají v platnosti. Jest tedy základní námitka stížnosti, že nárok st-lův na vyšší služební plat vznikl již dne 2. září 1926, bezdůvodná. Tím arciť padá i námitka, že st-l má od 2. září 1926 zvýšenou pensijní základnu.
Pokud st-l poukazuje na to, že pro případ úmrtí nebo pensionováni st-lova v mezidobí od 2. do 30. září 1926 by byla jeho manželka, resp. st-l sám měli nárok na pensi podle pensijní základny podle 2. platové stupnice, nevyplývá z tohoto důsledku st-lem tvrzeného nic pro otázku, od kterého dne má st-l právni nárok na zvýšené služné, ježto otázka, od kdy nárok na nové služné přísluší, je vyřešena jasným ustanovením odst. 2 § 139 plat. zák. Rovněž z dovolávaného § 24 zák. č. 204/32 neplyne nic pro právní stanovisko stížnosti, neboť tímto předpisem nemění se nic na předpise § 139 odst. 2, nýbrž vláda se zmocňuje pouze k úpravě způsobu výplaty služebních požitků odchylně od předpisu § 140 odst. 1 plat. zák., jenž právě o způsobu výplaty služebních požitků jedná.

Citace:

Č. 10494. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 845-848.