čís. 2442.

Zákonná známka skutkové podstaty krádeže pro »svůj užitek« není opodstatněna pouhým úmyslem poškádliti, pozlobiti majitele věci odnětím (odstraněním) jí a znemožniti mu přechodně volné nakládání s ní.
Zrušovací soud, rozhoduje o zmateční stížnosti podle §u 33 tr. ř., může, není-li z rozsudku vidno, jaký obsah zlého úmyslu předpokládal soud k opodstatnění určitého zákonného znaku, přezkoumati přímo výsledky hlavního přelíčení po této stránce.
(Rozh. ze dne 10. července 1926, Zm 2 184/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu ve Frýdku ze dne 21. září 1923, pokud jím byli obžalovaní uznáni vinnými přestupkem krádeže podle §u 460 tr. zák., porušen byl zákon v ustanovení §u 460 (171) tr. zák.; rozsudek ten se zrušuje a ukládá se okresnímu soudu ve Frýdku, by o obžalobě znova podle zákona jednal, uvažuje o zažalovaném skutku po případě i s hlediska zlomyslného poškození cizího majetku.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu ve Frýdku ze dne 21. září 1923 byli obžalovaní uznáni vinnými, že v noci na; 23. března 1923 v š. ve společnosti jako spoluzloději odňali pro svůj užitek z držení a bez přivolení Františka О-y cizí movitou věc, totiž dřevěnou závoru v ceně 240 Kč a že tím spáchali přestupek podle §u 460 tr. zák. Rozsudek vešel v moc práva. Rozsudkem tím byl porušen zákon v ustanovení §u 171 (460) tr. zák., pokud jest v něm jako zákonná známka krádeže uveden účel odnětí slovy »pro svůj užitek«. Užitkem po rozumu §u 171 tr. zák. jest (i podle širšího v judikatuře ustáleného výkladu tohoto pojmu) libovolné nakládání s odňatou věcí v celém rozsahu práv jinak majiteli věci příslušejících, takže podle úmyslu pachatele pro svůj užitek jednavšího má býti majiteli odňaté věci volná disposice s ní znemožněna trvale, nikoliv pouze přechodně. Skutečnosti, jež by opodstatnily takový úmysl obžalovaných, nejsou v rozsudku zjištěny. Rozhodovací důvody omezují se, pokud jde o výrok o vině, nešetříce příkazu §u 270 čís. 5 tr. ř. na větu, že soud vzal na základě průvodů tam uvedených za prokázáno, že obvinění ve společnosti jako spoluzlodějové v noci na 23. března 1923 ku škodě Františka О-y závoru v ceně 240 Kč odcizili, aniž rozvádějí zákonné znaky krádeže, obzvláště zákonnou známku »pro svůj užitek« ve skutkové okolnosti s ni se rovnající. Není-li tak z rozsudku vidno, jaký obsah zlého úmyslu obžalovaných předpokládal soud к opodstatnění zákonného znaku »pro svůj užitek«, nezbývá než přezkoumati přímo výsledky hlavního přelíčení po stránce té, zda jsou v nich poukazy na skutkové okolnosti, jež při správném výkladě zákona mohou opodstatnili onen znak. Tomu tak podle stavu spisů není. Obžalovaní se vůbec nezmínili o tom, za jakým účelem odnesli závoru к domu Františka R-y, udavše, že našli u železniční trati dřevěnou tyč, že nerozeznali hned, co to je, a teprve u domu R-y poznali, že jest to závora, která patří O-ovi. K účelu odstranění závory poukazovala poznámka četnické zprávy, že původcem odstranění bude asi soused O-ův, s kterým jsou v nevůli pro cestu závorou zahrazenou. A poškozený O. seznal, že slyšel, jak si pachatelé, než se dostali na místo činu, vypravovali, že mu musí něco vyvěsti, a pak když už měli zábradlí ze země vytažené, pravili, že ho k železnici nedají, že by je O. ráno hned našel a zase by je postavil. Tyto výsledky hlavního přelíčení poukazovaly k tomu, že pachatelům nešlo o to, by si zjednali možnost, naložiti odstraněnou závorou jako se svým majetkem za trvalého vyloučení majitele z disposice s ní; nýbrž že účelem vytažení, odstranění, ukrytí závory bylo, by se majitel O. zlobil a po nějakou dobu, totiž než ji po hledání, snad i poněkud obtížnějším zase najde, závory k zahrazení cesty použiti nemohl. Účelem odnětí závory bylo podle těchto poukazů poškádlení a přechodné vyloučení О-y z disposice nad věcí. K rozsáhlejšímu úmyslu obžalovaných vyloučiti O-u trvale z možnosti volné disposice se závorou a osobití sobě trvale celek práv O-ovi k věci příslušejících, nepoukazovaly ani uvedené, ani jiné výsledky hlavního přelíčení. Uznal-li přes to soud, aniž předsevzal skutková zjištění arciť jen jemu náležející a příslušející —, obžalované vinnými krádeží, nemůže býti pochybnosti o tom, že pokládal zákonnou známku »pro svůj užitek« opodstatněnou i pouhým úmyslem, poškádliti, pozlobiti majitele věci odnětím (odstraněním) jí a znemožniti mu přechodně volné nakládání s ní; rozsudek spočívá proto na nesprávném výkladu zákonného pojmu »pro svůj užitek« a byl jím porušen zákon v ustanovení §u 171 tr. zák. po případě 460 tr. zák. Bylo proto zmateční .stížnosti generální prokuratury ve smyslu §u 33 tr. ř. vyhověti a podle §u 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo, při čemž se připomíná, že ze zrušení nelze vyjmouti ani výrok o vině Ferdinanda V-a. Neboť sproštění ho z obžaloby neb odsouzení ho pro zlomyslné poškození cizího majetku bude proň příznivější než stav, který nastal u něho následkem výroku, že se vzhledem k onomu rozsudku osvědčil. Arciť bude okresnímu soudu dbáti toho, že ani v případě opětného jeho odsouzení nesmí jeho postavení býti nevýhodnější než jakým jest následkem onoho výroku.

Citace:

č. 2442. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 461-462.