Čís. 2483.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.). Pojem »sesměšňování« (§ 11 zákona) nevyžaduje, by výrok dal podnět k projevu opovržlivého smýšlení u posluchačů; stačí, že jest způsobilý dotknouti se obecné vážnosti presidentovy.
I vtip a ironie, stejně jako satyra a karikatura, mohou tvořiti skutkovou podstatu trestného činu podle §u 11 zákona, je-li sesměšňování jimi projevené takového rázu, že se může dotknouti oné vážnosti. — Čís. 2483 —
532
Ke skutkové podstatě přečinu §u 14 čís. 5 zákona se nevyžaduje, by projev pachatelův byl způsobilý zlehčiti český národ.
Spadá sem výrok: »Tato světová řeč sahá od Čáslavi až do Mělníka« a pohanění české hudby.
(Rozh. ze dne 23. září 1926, Zm I 910/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 7. října 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 11 čís. 2 a podle §u 14 čís. 5 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zločinem podle §u 81 tr. zák. a přestupkem podle §u 312 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 9 a), b), po případě 10 §u 281 tr. ř.; posléze uvedeného zmatku čís. 10 §u 281 tr. ř. však neprovádí. Podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá proti odsuzujícím výrokům v jednotlivých odstavcích toto: Výrok »dnes jdu do tělocvičny (Turnhalle) jako Masaryk«, jejž pronesl obžalovaný veřejně v hostinci asi před 15 osobami, byl prý nesprávně podřaděn pod trestní ustanovení §u 11 čís. 2 zákona na ochr. rep., protože prý je spíše vtipnou a ironickou poznámkou, než hrubě zneuctívajícím projevem; také prý není způsobilým uvésti presidenta republiky ve veřejný posměch, poněvadž prý nemohl dáti podnět k projevu opovržlivého smýšlení u posluchačů, nýbrž nejvýše mohl vyvolati u nich veselost. Zmateční stížnost jest na omylu. Nalézací soud zjistil formálně bezvadně, že smysl výroku obžalovaného byl, že půjde do Turnhalle maskován jako Masaryk, poněvadž právě toho dne se tam konal maškarní ples. První soud správně uznal, že obžalovaný projevem, spojujícím představu presidenta republiky s maškarním plesem a to právě v osobě obžalovaného (slepého invalidy) se nejen hrubě dotýká obecné vážnosti hlavy státu a projev ten jest tedy hrubě zneuctívajícím ve smyslu §u 11 odst. prvý zák. na ochr. rep., nýbrž také sesměšňuje presidenta republiky způsobem, který se snadno mohl dotknouti obecné jeho vážnosti, v čemž právě spočívá podstata veřejného sesměšňování, jak je má onen § na mysli. K pojmu sesměšňování se nežádá, jak mylně má za to zmateční stížnost, by výrok dal podnět k projevu opovržlivého smýšlení u posluchačů, nýbrž stačí, že jest způsobilým dotknouti se obecné vážnosti presidentovy. Zmateční stížnost přehlíží, že i vtip a ironie, stejně jako satyra a karikatura mohou tvořiti skutkovou podstatu trestného činu podle §u 11 zák. na ochr. rep., je-li sesměšňování jimi projevené takového rázu, že se může dotknouti presidentovy obecné vážnosti. V souzeném případě nejde ovšem o vtip, nýbrž o zjevně hrubý zneuctívající projev, jak již bylo výše podotknuto.
Výrok: »chcete hráti kulečník? Prohraji-li, jest veta po republice«, jakož i další: »tato světová řeč sahá od Čáslavi až do Mělníka«, jež pronesl — Čís. 2484 —
533
obžalovaný rovněž veřejně v hostinci, v přítomnosti asi 15 osob, jsou prý nevinné vtipy s ironickou příchutí, nikoli surové nebo štvavé projevy, hanobící republiku a český národ. Stížnost připouští, že onen výrok svědčí o nedostatku úcty ke státu, kdežto tento prý pouze zjišťuje, že užívání českého jazyka jest omezeno na malé území; není prý způsobilým zlehčiti český národ. Také tu není stěžovatel v právu. Podle skutkových zjištění rozsudku, z nichž dlužno vycházeti při právním přezkoumání věci, má první výrok smysl, že Čsl. republika zanikne (poněvadž obžalovaný jest slepý a nutně by prohrál, kdyby hrál kulečník). Že jde o projev hanobící republiku, stížnost sama připouští; surovost výroku spočívá v použitém prostředku vymyšleného nepravdivého tvrzení, že republika dlouho nepotrvá, že zanikne; štvavost v účincích, které mohl míti výrok obžalovaného v zápětí, poněvadž byl nepochybně objektivně způsobilým u posluchačů obžalovaného vyvolati nechuť a odpor proti státu efemerního trvání a tudíž také snížiti vážnost republiky v očích těch, před nimiž ji obžalovaný hanobil, v posluchačích proti republice beztak předpojatých. Druhým výrokem zamýšlel obžalovaný podle zjištění prvního soudu hanobiti český národ a použil k tomu jako prostředku jednak úmyslného súžení území českým národem obývaného, jednak i jména města, jehož používají podle přesvědčení nalézacího soudu, osoby a listy s českým národem nepřátelsky smýšlející k nadutému a posměšnému zlehčování československého národa jako malého a bezvýznamného. Aby projev obžalovaného byl způsobilým zlehčiti český národ, ke skutkové podstatě přečinu podle §u 14 čís. 5 zák. na ochr. rep., jak mylně má za to zmateční stížnost, se nežádá.
Právem shledal první soud skutkovou podstatu hanobení čsl. národa i v dalším výroku obžalovaného, proneseném veřejně v přítomnosti asi 50 osob »co pak je to za žebravou českou muziku«, vycházeje z předpokladu, že obžalovaný pohanil českou hudbu ne proto, že snad byl hudební výkon, jehož se výrok týkal, méněcenným, nýbrž výhradně jen proto, že šlo o český ples a českou hudbu a to v úmyslu, by hrubým zlehčením české hudby vůbec pohaněl český národ hudebně nadaný a hudby milovný. Snaží-li se proti tomu zmateční stížnost dovodili, že obžalovaný pronesl pouze kritiku hudebních výkonů na české zábavě a že svým výrokem chtěl jen charakterisovati méněcennou kvalitu tehdejší hudební produkce, jaká se prý obvykle označuje obratem o českých žebravých nebo potulných muzikantech — vychází při provedení hmotněprávního zmatku z libovolných skutkových předpokladů neobsažených v rozsudku a neprovádí tak uplatňovaného zmatku podle zákona.

Citace:

č. 2483. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 547-549.