čís. 2402.

Falšování potravin (zákon ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák.). Způsobilost potraviny »uškoditi lidskému zdraví« (§ 18 čís. 2 zákona) vztahuje se i na vlastnosti (obzvláště vzezření) předmětu, určeného ku požívání lidmi jako potraviny, jež vzbuzují ošklivost, odpor, hnus.
(Rozh. ze dne 7. června 1926, Zrn 1 48/26.)
Nejvyšší soud jako soud ztušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 18. prosince 1925, pokud jím byla obžalovaná Hulda B-ová podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro přečin podle §u 18 čís. 2 zákona ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. z roku 1897, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil krajskému soudu v Chebu, by ji v rozsahu zrušení opět projednal a rozhodl. — čís. 2402
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek prvé stolice jen, pokud jím byla z obžaloby sproštěna spoluobžalovaná Hulda B-ová, a uplatňuje důvody zmatečnosti podle čís. 5 a čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. Neprávem napadá sprošťující výrok ohledně případné obžaloby pro přestupek §u 11 čís. 4 zákona o potravinách výtkou opíranou o čís. 5 §u 281 tr. ř., že nejsou pro tento výrok uvedeny žádné důvody; neboť ustanovení čís. 5 §u 281 tr. ř. vztahuje se výhradně k výrokům o skutečnostech, kdežto napadený výrok jest částí právních závěrů nalézacího soudu. Rovněž dlužno pokládati stížnost za neprovedenou, pokud týž výrok napadá zmatkem čís. 9 písm. a); neboť příslušná část vývodů stížnosti nevychází, jak předpokládá zákonné provádění hmotneprávních důvodů zmatečnosti, ze skutečností napadeným rozsudkem zjištěných, nýbrž předpokládá, že obžalovaná věděla, že potravina jí prodaná jest zkažená, a že kupitelka Sch-ová nemohla zkažený stav potraviny poznati. Pokud však stížnost dále namítá, že jest výrok nalézacího soudu o přečinu §u 18 čís. 2 zákona o potravinách právně mylným a podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. zmatečným, nelze jí upříti oprávnění. Rozhodovací důvody prvé stolice vyslovují, že není bezvadně zjištěno, že šlo v projednávaném případě skutečně o tuberkule, a že naopak nelze vylo ucítí možnost, že šlo o euchynokokky naprosto neškodné. Přes to rozebírá nalézací soud případnou okolnost, že prodané plíce byly tuberkulosní, a dospívá k závěru, že by ani tato okolnost neopodstatňovala objektivní skutkové podstaty přečinu §u 18 čís. 2 zákona o potravinách, protože prý plíčka (osrdí) požívají se vařené a tuberkule se vařením usmrcují, takže vařením pozbývají své škodlivosti pro zdraví v užším smyslu slova. Pochybnosti o povšechné správnosti tohoto závěru, stížností nenapadeného, nutno ponechati stranou, ačkoliv jest na snadě, že zničení tuberkulí varem předpokládá, by var účinkoval na ně po dostatečnou dobu. Rozhodovací důvody zaujímají pak i stanovisko k seznání soudního znalce, že tuberkule, přesněji plíce s tuberkulosními chuchvalci vzbuzují ošklivost (odpor, hnus), a přidávají se k tomuto předpokladu znalcovu, mají však za to, že se lim nezakládá škodlivost pro zdraví po rozumu zákona o potravinách, protože ošklivost (odpor, hnus) před pokrmem neúčinkují sama o sobě škodlivě na zdraví a toliko zošklivují dotyčné osobě požívání dotyčného pokrmu. Právem namítá stížnost, že názor, jímž se takto řídil nalézací soud ohledně pojmu způsobilosti potraviny, uškoditi zdraví lidskému, příčí se správnému výkladu zákona. Zdravím rozumí se příznivý stav celkový, jenž vyplývá z nerušené pravidelné funkce všech ústrojů lidského těla a mysli, tedy také zažívacích ústrojů, citlivých pro hnus, odpor aneb ošklivý vzhled potravin; porušené tyto funkce vyvolávají pak různé neduhy zdraví škodlivé. Nezáleží na tom, že na pocit ošklivosti, odporu, hnusu nereaguje každý člověk nechutí k jídlu a ochabnutím zažívacího procesu a že i jinak dostavují se tyto škody u různých jednotlivců při různých předmětech, v různé intensitě a v různém trvání. Zákon o potravinách nepřihlíží k různostem ve zvláštní povaze poživatelů, nýbrž má na zřeteli povšechně ochranu zdraví všech osob, pro než přicházejí předměty dotyčného druhu v úvahu jako potraviny, a nepředpokládá proto (naprostou, bezvýjimečnou) škodlivost pro zdraví kohokoliv, ale jen povšechnou způsobilost uškoditi lidskému zdraví. Při správném výkladu zákona dlužilo tudíž vymeziti pojem způsobilosti uškoditi zdraví lidskému tak, že jsou jím zasaženy i vlastnosti, obzvláště vzezření předmětu ku požívání lidmi jako potraviny určeného, které vzbuzují ošklivost, odpor, hnus. Opačný názor nalézacího soudu spočívá na nesprávném použití zákona a činí rozsudek zmatečným podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. Arciť jest tímto zmatkem bezprostředně stižen toliko rozsudečný závěr, jehož východiskem jest rozsudkem odmítaný předpoklad, že šlo o plíce tuberkulosní. Avšak jest — jak stížnost případné zdůrazňuje, — lhostejno, zda ošklivost vzbuzující stav potraviny, v němž dlužno shledati způsobilost uškoditi lidskému zdraví, povstala tuberkulosou, či euchynokokky. Opomenul-li nalézací soud u.važovati o způsobilosti plic uškoditi lidskému zdraví s hlediska daného jeho předpokladem, že šlo v závadných chuchvalcích plic o euchynokokky, jest i tento nedostatek právních úvah zřejmě jen důsledkem jeho nesprávného právního názoru, takže jest celý sprošťující výrok ohledně Huldy B-ové výronem nesprávného výkladu zákona a stižen vylíčeným zmatkem. Proto bylo stížnosti vyhověti a rozsudek prvé stolice, pokud jest zmatkem stižen a stížností napaden, to jest ve výroku o vině Huldy B-ové zrušili. Rozhodovací důvody zrušeného rozsudku jednají výhradně o objektivní stránce trestného činu. Není v nich ani zjištěno ani popřeno, že Hukla B-ová věděla, že plíce jí prodané jsou způsobilé uškoditi lidskému zdraví (§ 18 čís. 2 zákona o potravinách), neb že alespoň při řádné pozornosti mohla poznati, že tomu tak jest (§ 14 čís. 2 zákona). Proto nemohl zrušovací soud uznati ihned ve věci samé a bylo ji vrátiti nalézacímu soudu k opětnému projednání a rozhodnutí. Dojde-li nalézací soud, jemuž náleží při opětném projednání a rozsouzení skutku Huldy B-ové i zjišťování objektivních složek, obzvláště řešení otázek, zda šlo v závadných chuchvalcích o tuberkule či euchynokokky a zda mohlo požívání prodaných plic uškoditi lidskému zdraví, byť jen pro jejich vzhled, ošklivosť vzbuzující, opětně k závěru, že skutková podstata přečinu §u 18 čís. 2 není naplněna, bude na něm, by o skutku uvažoval i s hlediska §u 14 čís. 2, po případě §u 11 čís. 4, po případě §u 12 zákona.

Citace:

č. 2402. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 369-371.