Čís. 2542.

Trestní sankci §u 486 čís. 1 tr. zák. podléhá dlužník několika věřitelů (kdo jeho věci samostatně vede), způsobí-li neschopnost placení jakýmkoliv způsobem nebo prostředkem; prostředky jsou tu uvedeny (na rozdíl od podvodného úpadku) jen příkladmo.
Spadá sem, dal-li manžel, vedoucí obchod své manželky, přepsati svůj osobní dluh u banky na onen obchod.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1926, Zm I 366/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 4. května 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem úpadku z nedbalosti podle §§ů 486 čís. 1, 486 c) odstavec druhý tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, ponechávajíc nedotknutým odsuzující výrok pro přečin podle čís. 2 §u 486 tr. zák., namítá proti odsouzení stěžovatele pro přečin podle čís. 1 §u 486 tr. zák., že první soud vyložil skutkovou podstatu trestného činu nesprávně a že tak zavinil zmatečnost rozsudku podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Stěžovatel má za to, že v jeho jednání, jak zjištěno v rozsudku, že totiž dal přepsati svůj osobní dluh u banky A. na obchod své manželky a tím způsobil její neschopnost platiti, nelze spatřovati nepřiměřené užívání úvěru, (jak je kvalifikuje rozsudek) a že nejde o jednání z nedbalosti nebo lehkomyslnosti, jež předpokládá zákon v čís. 1 §u 486 tr. zák., nýbrž že jde o nezaviněnou ztrátu, kterou obžalovaný utrpěl v dřívějším svém obchodě, a kterou byl prý morálně nucen uhraditi převodem na nový obchod, jenž byl pouhým pokračováním předešlého a ve skutečnosti prý byl od počátku jeho vlastním obchodem, nikoliv obchodem manželčiným. Při tom prý doufal, že prospívajícím obchodem a věnem, očekávaným od matky, závod udrží, — Čís. 2542 —
653
v čemž byl však zklamán. Za tohoto stavu věci nelze prý mluviti o tom, že z nedbalosti způsobil neschopnost své manželky platiti, zvláště tím, že jako její obchodvedoucí nepřiměřeně používal úvěru. Než zmateční stížnost jest na omylu. Trestní sankci čís. 1 §u 486 tr. zák. podléhá dlužník několika věřitelů, nebo ten kdo jeho věci samostatně vede, (druhý odstavec §u 486 c) tr. zák.), způsobí-li z nedbalosti neschopnost placení jakýmkoliv způsobem nebo prostředkem. Uvésti výčetmo prostředky k tomu způsobilé — jichž jest nekonečně mnoho — není vůbec možno. Proto zákon (na rozdíl od podvodného úpadku, při němž výčetmo uvádí prostředky, jimiž mohou býti věřitelé poškozeni) mluví v čís. 1. §u 486 tr. zák. pouze příkladmo o tom, kdo činí přílišná vydání, lehkomyslně nebo nepřiměřeně úvěru užívá nebo jej poskytuje, část majetku promarní neb uzavře odvážný obchod a t. d. K naplnění skutkové podstaty stačí však i každé jiné nedbalé jednání, způsobí-li neschopnost placení. Neboť podstata úpadku z nedbalosti podle čís. 1 §u 486 tr. zák. záleží právě v tom, že nastala neschopnost placení a že jest příčinná spojitost mezi dlužníkovými jednáním a poškozením věřitelů z ní vzešlým. Z toho plyne, že se dlužník netresce, když přes nehospodárné jeho jednání k neschopnosti placení nedojde, a že zůstává trestným, když se sice snaží odčiniti předcházející nehospodárné jednání pozdějšími dobrými výsledky, ale zamýšlený výsledek se nedostaví а k neschopnosti placení dojde (srov. pamětní spis str. 186).
V tomto případě zjistil první soud, že obžalovaný vedl samostatně obchod své manželky, který byl od 1. prosince 1922 ohlášen na její jméno jako obchod střižní a galanterní, zjistil, že majitelka obchodu byla již koncem roku 1924 neschopnou platiti a že tuto neschopnost zavinil obžalovaný zvláště tím, že pohnul svou manželku, by převzala jeho dřívější dluh bankovní u banky A. (vzniklý ztrátami obžalovaného v dřívějším jeho obchodě vlasovými síťkami), že k převzetí skutečně došlo dne 1. února 1923, kdy byl dluh obžalovaného přepsán na jméno manželčino a tím její obchod nepatrného rozsahu (do něhož vložila pouze své věno 30000 Kč), zatížen hned od počátku tak značným osobním dluhem obžalovaného, který dosáhl do konce roku 1924 výše 93670 Kč, a že tím v prvé řadě v poměrně krátké době obžalovaný způsobil neschopnost placení majitelky obchodu. Lze připustiti zmateční stížnosti, že jednání obžalovaného nelze pokládati za nepřiměřené užívání úvěru, poněvadž šlo o zatížení obchodu dluhem nesouvisejícím s provozováním závodu, ale to jest pro otázku viny lhostejno. Rozhodné jest, že lehkomyslně zatížil obchod své manželky dluhem se stanoviska jejího obchodu a jejích věřitelů cizím, že jednal vůči jejím; věřitelům nehospodárně a nedbale a že tak způsobil neschopnost placení, aniž se mu podařilo, by odčinil své jednání, věřitele poškozující, pozdějšími dobrými výsledky. Zmateční stížnost přehlíží, že zákon chrání tresty v §u 486 tr. zák. zájem věřitelů na řádnémi vedení hospodářství dlužníka, nikoliv snad zájem tohoto nebo dokonce jeho jednatelů. Proto také jest pro otázku viny lhostejný původ dluhu obžalovaného a jeho ráz, jakož i pohnutky, které ho vedly k jednání, věřitele poškozujícímu, a neschopnost placení způsobivšímu. Námitka obžalovaného, že obchod byl ve skutečnosti vlastnictvím obžalovaného, že byl pouhým pokračováním — Čís. 2543 —
654
předešlého, jest vyvrácena zjištěním nalézacího soudu, že obchod byl veden na jméno jeho manželky, že obžalovaný jejím jménem zboží objednával a platil, z čehož plyne, že podmětem práv a povinností z vedení obchodu vyplývajících nebyl obžalovaný, nýbrž jeho manželka. Bylo proto neodůvodněnou zmateční stížnost zavrhnouti.

Citace:

č. 2542. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 668-670.