Čís. 2502.

Soudem ve smyslu §u 187 tr. zák. jest každý soud, pokud není vybaven výlučně civilní pravomocí.
President krajského soudu jest »vrchností« ve smyslu §u 187 tr. zák.
O »provinění« zví vrchnost, když jí byl někdo oznámen pro čin, příčící se trestnímu zákonu, při čemž stačí sice i sdělení vzdálených půtahů, nestačí však, zví-li vrchnost o pouhém nepořádku (kárném provinění) podřízeného zaměstnance. — Čís. 2502 —
573
Pro skutkovou podstatu úřední zpronevěry ve smyslu §u 181 tr. zák. nezáleží na tom, zda byl pachatel oprávněn v úřadě věc, kterou za sebou zadržel, přijímati; stačí, že ten, kdo mu ji předal, takové oprávnění u něho předpokládal.
Spadá sem zpronevěra kolků na protokoly zapisovatelem (kancelářským pomocníkem).
(Rozh. ze dne 8. října 1926, Zm II 178/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 8. února 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §u 181 tr. zák. Zároveň však zrušil podle §u 290 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem zpronevěry podle §u 181 tr. zák. z moci úřední jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, přihlížeje při tom k nezrušené části rozsudku, mimo jiné z těchto
důvodů:
S hlediska důvodu zmatku čís. 9 b) §u 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost, že čin obžalovaného stal se beztrestným z důvodu účinné lítosti již tím, když obžalovaný ještě dříve, než president krajského soudu učinil trestní oznámení, pořídil písemný »smír«, jímž prohlásil, aby škoda 435 Kč byla odpočtena od jeho platu za měsíc říjen 1925, a když rada vrchního zemského soudu S. donesl tento lístek přednostovi kanceláře S-ovi, který jej přijal, že však zejména nastala jeho beztrestnost z téhož důvodu tím, když rovněž ještě před trestním oznámením zanesl přednostovi S-ovi 435 Kč ihned, jakmile president žádal okamžité zaplacení. Námitka je bezpodstatná. Podle rozsudkových zjištění, podle §u 288 čís. 3 tr. ř. při uplatňování důvodu zmatečnosti hmotněprávní výhradně směrodatných a pro stěžovatele i pro zrušovací soud závazných, učinil přednosta S. o svém nálezu, totiž o zjištění, že na odvolacích spisech scházejí kolky za 425 Kč, ihned hlášení presidentu krajského soudu, k němuž se za chvíli po té dostavil obžalovaný a prohlásil, že jest ochoten veškeru škodu nahraditi a že svoluje k tomu, by příslušná částka byla strhnuta s jeho platu, a že téhož dne kolem 12. hodiny dopolední složil v presidiu 435 Kč, z nichž mu 10 Kč bylo vráceno vzhledem k tomu, že způsobená škoda činila pouze 425 Kč. Zdůrazňujíc, že obžalovaný prohlásil se ochotným nahraditi škodu a že po té 435 Kč složil v presidiu dříve, než president krajského soudu učinil trestní oznámení, zmateční stížnost zřejmě vychází z názoru, že beztrestnosti obžalovaného pro účinnou lítost nebyla na překážku okolnost, že o jeho provinční zvěděl president soudu. Tento názor dlužno označiti za právně mylný. Jako jednu z podmínek beztrestnosti z důvodu účinné lítosti stanoví § 187 tr. zák., by pachatel napravil škodu — Čís. 2502 —
574
prve, než soud nebo jiná vrchnost zví o jeho provinění. Zákon mluví o soudu vůbec, aniž toto označení nějak vymezuje a je zejména co do oboru působnosti jednotlivých soudů blíže určuje. Jsou proto z pojmu »soudu« ve smyslu §u 187 tr. zák. vyloučeny pouze ony soudy, které jsou vybaveny výlučně pravomocí civilní (rozh. sb. n. s. č. 1903), kdežto v každém jiném soudě dlužno spatřovati veřejný úřad, orgán veřejné správy, povolaný v prvé řadě i k tomu, by s hlediska zachování veřejného řádu dbal o bezpečnost majetku stiháním deliktů majetkových. Přednosta soudu, v tomto případě president krajského soudu, vybaveného, jak patrno z rozsudkových zjištění, také pravomocí trestní, představuje však soud zejména také potud, pokud jde o tuto jeho trestní pravomoc a tedy i o jeho působnost blíže již nastíněnou, je tudíž kromě všeobecného dozoru služebního povolán také k tomu, by přijímal trestní oznámení. Nesejde ani na tom, že snad, když hlásil věc přednosta kanceláře presidentu krajského soudu, nebylo to míněno jako trestní oznámení na obžalovaného a že nebylo oděno ani ve formu trestního oznámení; stačí, dozvěděl-li se president soudu o provinění obžalovaného úředně a stalo-li se tak dříve, než obžalovaný napravil škodu, vzešlou z jeho skutku. Nečiníť zákon rozdílu v tom směru, jakým způsobem a při které příležitosti zvěděl soud (nebo jiná vrchnost) o pachatelově provinění.
Dovolávajíc se posléze důvodu zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř., zmateční stížnost namítá, že čin obžalovaného nezakládá skutkové podstaty zločinu úřední zpronevěry ve smyslu §u 181 tr. zák., které byl podřaděn rozsudkem, jelikož prý obžalovaný měl jako zapisovatel pouze povinnost zapisovati, nikoliv přijímati kolky nebo peníze na ně. Činil-li tak přes to, nejednal prý jako úřední osoba ze zákona nebo z úředního příkazu, nýbrž ze starého zlozvyku a přijímal-li zejména hotové peníze, činil tak z vlastní soukromé ochoty. Ani této námitce nelze přiznati oprávnění. Netřeba řešiti otázku, zda obžalovaný byl oprávněn a povolán, přijímati kolky, poněvadž na tom tu nesejde; stačí, že ten, kdo mu kolky dal, takové oprávnění u něho, byť snad omylem, předpokládal.
Neníť důvodem ustanovení §§ů 181, 182 tr. zák. oproti §§ům 183, 184 přísnějších, ani úřední povaha pachatelova sama o sobě, ani vlastnost zpronevěřené věci jako veřejného statku, nýbrž podle nadpisu §u 181 tr. zák. pouze povaha skutku, totiž okolnost, že pachatel porušil svým činem onu zvláštní a zvýšenou důvěru, kterou mu vůči jiným propůjčuje jeho veřejný úřad. Stačí proto, že ti, kdož stěžovateli věci svěřili, mohli předpokládati, že odevzdavše mu věci, plní svůj závazek, svou povinnost vůči úřadu, jehož zřízencem pachatel byl. Právem uznal tudíž nalézací soud v souzeném případě, že kolky na protokoly byly obžalovanému jako kancelářskému pomocníku a zapisovateli krajského soudu svěřeny z příčiny jeho veřejného úřadu. Bylo proto zmateční stížnost zavrhnouti jako bezdůvodnou.
Při rozhodování o zmateční stížnosti seznal však zrušovací soud, že bylo v neprospěch obžalovaného nalézacím soudem nesprávně použito trestního zákona ve směru zmateční stížností nevytýkaném. Podle §u 187 — Čís. 2503 —
575
tr. zák. přestává krádež a zpronevěra býti trestnou, když pachatel z účinné lítosti, třeba k naléhání poškozeného, sám, nikoli však jiný za něho, všechnu škodu ze skutku jeho vzešlou napraví prve, než soud nebo jiná vrchnost o provinění jeho zví. O provinění po rozumu tohoto zákonného ustanovení zví vrchnost, když jí byl někdo oznámen pro čin, příčící se trestnímu zákonu, tedy pro krádež nebo pro zpronevěru, při čemž stačí ovšem i sdělení vzdálených půtahů o takovém činu. Jinak jest však tomu, zví-li vrchnost o pouhém nepořádku neb o pouhém kárném provinční podřízeného zaměstnance, t. j., jsou-li skutečnosti nebo půtahy, o nichž vrchnost zví, takového rázu, že nevzbuzují u vrchnosti ani vzdáleného podezření trestného činu zaměstnance, nýbrž že vrchnost v oznámeném »provinění« může podle okolností případu spatřovati toliko nepořádnost nebo jinaké provinění zaměstnance, podléhající případnému kárnému stihání. Napadený rozsudek v této příčině pouze zjišťuje, že vrchní přednosta kanceláře Josef S. učinil o svém nálezu — totiž o zjištění, že na odvolacích spisech v zásuvce a na stole obžalovaného nalezených scházejí kolky za 425 Kč — ihned hlášení presidentu krajského soudu, к němuž se za chvíli po té dostavil obžalovaný a prohlásil, že jest ochoten veškeru škodu nahraditi a že svoluje, aby příslušný peníz byl strhnut s jeho platu, a že téhož dne asi o 12. hod. dopolední složil v presidiu krajského soudu 435 Kč, z nichž mu bylo 10 Kč vráceno. Rozsudek neřešil tudíž otázku, zda president krajského soudu oním hlášením podle jeho obsahu, vlastního vidění a svého nazírání na věc zvěděl o »provinění« obžalovaného ve smyslu právě vytčeném, totiž o jeho trestném činu, či toliko o nepořádnosti neb o kárném poklesku. Otázka ta jest však rozhodující pro správné posouzení věci s hlediska §u 187 tr. zák., neboť, nahradil-li obžalovaný škodu dříve, než president krajského soudu zvěděl o jeho obecnoprávně trestném provinění, nastala tím jeho beztrestnost po rozumu tohoto zákonného ustanovení, ježto tedy podle toho, co právě uvedeno, bylo trestního zákona v neprospěch obžalovaného nesprávně použito (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.), bylo rozsudek ve výroku, odsuzujícím obžalovaného pro zločin zpronevěry podle §u 181 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu a dalších výrocích ve smyslu §u 290 tr. ř. z moci úřední jako zmatečný zrušiti, a, ježto v napadeném rozsudku nejsou zjištěny ony skutečnosti, které při správném použití zákona v naznačeném směru měly by býti základem nálezu, uznati podle §u 288 čís. 3 tr. ř. dále právem, jak se stalo. Shledá-li nalézací soud při novém projednání věci, že nenastala beztrestnost obžalovaného pro účinnou lítost, bude se mu zabývati také otázkou subjektivního zavinění obžalovaného a učiniti i v tomto směru potřebná zjištění, kterých se zrušenému rozsudku rovněž nedostávalo.

Citace:

č. 2502. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 588-591.