čís. 2443.

S hlediska §u 128 tr. zák. stačí tělesné zneužití, v němž pachatel nachází smyslný požitek a jež se stalo proto, by pachatel podráždil svou pohlavní smyslnost; této okolnosti si musí býti pachatel vědom. Otázka subjektivní viny jest rázu skutkového (§§y 258, 288 čís. 3 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 20. července 1926, Zm 1 420/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Chebu ze dne 15. června 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zprznění ve smyslu §u 128 tr. zák. a přestupkem proti veřejné mravopočestnosti ve smyslu §u 516 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pro zločin podle §u 128 tr. zák., jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by znova o ní v rozsahu zrušení jednal a rozhodl, přihlížeje k nezrušenému výroku, jímž obžalovaný uznán byl vinným přestupkem podle §u 516 tr. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje, byť i ne výslovně číselně, přece zřejmým poukazem důvod zmatečnosti podle čte. 5 §u 281 tr. ř., ježto nalézací soud, nevyloučiv zlého úmyslu u obžalovaného podle §u 1 tr. zák., nezabýval se otázkou subjektivního zavinění v příčině zločinu zprznění. Stížnosti dlužno přisvědčiti. Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 128 tr. zák. vyhledává se po subjektivní stránce, by pachatel »pro ukojení svých chlípných chtíčů« zneužil tělesně (hocha) nebo děvčete pod 14 let, jiným způsobem než tím, jenž naznačen je v §u 127 tr. zák. Stačí tělesné zneužití, v němž pachatel nachází smyslný požitek a jež stalo se proto, by pachatel podráždil svou pohlavní smyslnost, při čemž samozřejmě musí «i toho též býti vědom. V té příčině však nalézací soud tohoto vědomi vůbec nezjišťuje a po zákonu neodůvodňuje, jakkoli jde o pachatele teprve Mletého, při němž pochybnosti v onom směru nelze beze všeho předem vyloučiti. Ježto bez prokázaného a zjištěného úmyslu obžalovaného v onom směru nelze mluviti o skutkové podstatě zločinu podle §u 128 tr. zák. po stránce subjektivní, jeví se potřeba, by otázka subjektivního zavinění byla znovu zkoumána. Otázka subjektivní viny jest však rázu (skutkového, poněvadž o ní dlužno rozhodnouti na základě hodnocení celkového průvodního materiálu, kterážto činnost spadá podle zákona (§§y 258, 288 čís. 3 tr. ř.) do oboru působnosti soudu nalézacího. Soudu nalézacímu bude proto zkoumati, zda si byl obžalovaný i s ohledem na svůj dřívější pohlavní život vědom významu a dosahu svého jednání a zda přes to předsevzal trestný čin v onom úmyslu. Ježto nelze se vzhledem k předpisu §u 288 čís. 3 tr. ř. obejiti bez nového hlavního přelíčení v prvé stolici, bylo — aniž třeba obírati se dále uplatňovanými důvody zmatečnosti — po rozumu §u 5. zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 za souhlasu generální prokuratury zmateční stížnosti ihned v neveřejném zasedání vyhověti, napadený rozsudek ohledné — čís. 2444 —
zločinu podle §u 128 tr. zák., dále ve výroku o trestu a v dalších s tím souvisejících výrocích zrušiti jako zmatečný a věc vrátiti soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení, přihlížeje k nezrušenému výroku ohledně přestupku podle §u 516 tr. zák., znovu jednal a rozhodl.

Citace:

č. 2443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 463-464.