Čís. 2466.

Útisk (zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n.). Zbraní ve smyslu §u 2 (2) zákona jest každý nástroj, zvyšující účinnost fysické síly držitelovy a způsobilý jak k útoku, tak i k obraně (na př. vidle).
(Rozh. ze dne 3. září 1926, Zm 1 319/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. dubna 1926, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným toliko přestupkem útisku podle §u 1 zákona ze dne 12. — Čís. 2467 —
491
srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n. a nikoliv přečinem útisku podle §u 1 odst. prvý a §u 2 odstavec druhý zákona, zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným, že dne 5. března 1926 v K. Janu K-ovi s použitím zbraně hrozil újmou na těle, chtěje na něm bezprávně vynutiti, by něco konal neb opomenul, čímž spáchal přečin útisku podle §u 1 odst. prvý a §u 2 odst. druhý zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství správně namítá, že nalézací soud právně mylně vyložil zákon, podřadiv skutek obžalovaného, záležející v pohrůžce újmou na těle, spáchané s použitím zbraně, pod ustanovení zákona, který se к němu nevztahuje. Rozsudek zjistil, že dne 5. března 1926 došlo mezi obžalovaným, který sloužil jako čeledín u rolníka Jana K-a, a jeho zaměstnavatelem ke sporu a hádce, při níž K. uchopil obžalovaného za límec, chtěje ho vystrčiti z chléva ven, že však obžalovaný, uchopiv vidle, napřáhl je na svého hospodáře a pohrozil mu újmou na těle (slovy: »jděte ven, nebo do Vás vrazím vidle« po případě »abyste nedostal vidlemi«) a to v doznaném úmyslu, by na K-ovi bezprávně vynutil jisté jednání, po případě opomenutí, totiž aby opustil stáj a zanechal dalších útoků. Nalézací soud, vyloučiv, že pohrůžka vidlemi za daného stavu věci byla způsobilá vzbuditi v Janu K-ovi důvodnou obavu a že byla pronesena v úmyslu, by jí byl Jan K. uveden ve strach a nepokoj, neshledal v jednání obžalovaného skutkové podstaty ani zločinu podle §u 99 tr. zák., ani podle §u 98 b) tr. zák. a odsoudil ho pouze pro přestupek § 1 zákona o útisku, přehlédnuv, že obžalovaný spáchal čin s použitím zbraně a že tedy bylo jej kvalifikovati podle druhého odstavce §u 2 zákona o útisku jako přečin. Jeť nepochybilo a netřeba ani blíže doličovati, že za zbraň nutno považovati každý nástroj zvyšující účinnost fysické síly držitelovy a způsobilý jak k útoku, tak i k obraně, tedy i hůl atd., tím spíše vidle, jichž podle zjištění soudu obžalovaný použil při spáchání činu. Bylo proto vyhověti odůvodněné zmateční stížnosti, zrušiti napadený rozsudek ve výroku o právní kvalifikaci jako zmatečný a uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 2466. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 506-507.