Čís. 2476.

Pro pojem »obvinění« ve smyslu §u 209 tr. zák. jest lhostejno, z jaké pohnutky (podnětu) k němu dojde; není nutno, by vyšlo z iniciativy pachatelovy; lze je spáchati i odpovědí na dotaz úředního orgánu a může se ho dopustiti i podezřelý z trestného činu při výslechu před bezpečnostním orgánem nebo před soudem.
(Rozh. ze dne 10. září 1926, Zm II 301/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 12. května 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem utrhání na cti podle §u 209 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá stěžovatel, že zjištěné jeho jednání nenaplňuje skutkové podstaty zločinu podle §u 209 tr. zák. jednak proto, že soud nezjistil, že obvinění S-a ze žhářství bylo objektivně křivým, jednak že udání, jež učinil obžalovaný u četnictva, když byl vyslýchán jako podezřelý z krádeže (i žhářství), nelze pokládati za obvinění ve smyslu §u 209 tr. zák., nýbrž že jest to pouhá výpověď obžalovaného (podezřelého), který prý jest oprávněn uplatniti vše, co o věci ví, tedy po případě vysloviti určité podezření i bez přímých důkazů. Avšak obě námitky jsou bezpodstatné. Dlužno připustiti, — Čís. 2477 —
511
že rozsudek nevyslovuje sice výslovně, že obvinění pronesená obžalovaným proti S-ovi, že se dopustil zločinu žhářství, bylo objektivně nepravdivé; poněvadž však zjišťuje formálně bezvadně, že obžalovaný udal četnictvu konkrétní okolnosti (o pachatelství S-ově), o nichž věděl, že nejsou správné, že tedy jeho obvinění jest křivé, vyslovuje tím zároveň, že obvinění S-a ze žhářství bylo i objektivně křivé. Pro pojem obvinění ve smyslu §u 209 tr. zák. jest lhostejno, z jaké pohnutky (z jakého podnětu) k němu dojde; není zejména nutno, by vyšlo z iniciativy pachatelovy; lze je spáchati i odpovědí na dotaz úředního orgánu a může se ho dopustiti i podezřelý z trestného činu při výslechu před bezpečnostním orgánem nebo před soudem, ježto zákon mu sice dovoluje, by popřel vinu, ale nezaručuje mu beztrestnost pro případ, že obviní křivě ze zločinu osobu třetí za předpokladů, uvedených v §u 209 tr. zák., jak v souzeném případě zjišťuje rozsudek o obžalovaném. Ostatně není ani správným, co uvádí zmateční stížnost, že obžalovaný byl vyslýchán jako podezřelý pro žhářství, ježto rozsudek zjišťuje, že byl vyslýchán jako podezřelý pro různé krádeže, a že při té příležitosti byl tázán na příčinu vzniku požáru u Libora U-a, a že, když po počátečním zdráhání označil S-a jako pachatele, a byl opětovně upozorněn strážmistrem, že nesmí podezřívati bezdůvodně, že je na to uložen velký trest, přes to setrval na svém obvinění. Bylo proto zmateční stížnost jako bezdůvodnou zavrhnouti.

Citace:

č. 2476. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 526-527.