Čís. 2515.

Ustanovení poslední věty druhého odstavce §u 263 tr. ř. platí i v řízení přestupkovém (§ 447 tr. ř.). — Čís. 2515 —
599
Soukromý obžalobce nemůže stíhati urážku spáchanou obžalovaným při hlavním přelíčení, nevyhradil-li si stíhání podle druhého odstavce §u 263 tr. ř.; nestačí prohlášení, že podá obžalobu.
(Rozh. ze dne 22. října 1926, Zm I 407/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 1926, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupky proti bezpečnosti cti podle §§ů 488 a 491 tr. zák., jichž se prý dopustil tím, že dne 5. ledna 1926 v Č. B. Stanislava K-a křivě vinil vyjevováním smýšlených, pokud se týče převrácených skutků a z určitého činu nepočestného, který by tohoto mohl v obecném mínění v opovržení uvésti nebo snížiti, a jej před více lidmi a veřejně u veřejný posměch vydával, jakož i rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. května 1926, jímž rozsudek prve stolice byl potvrzen, byl porušen zákon v ustanovení §u 263 tr. ř.; oba rozsudky se zrušují a obžalovaný se podle §u 259 čís. 3 tr. ř. osvobozuje od obžaloby pro onen čin.
Důvody:
Dne 5. ledna 1926 konáno před okresním soudem v Českých Budějovicích hlavní přelíčení o soukromé obžalobě Stanislava K-a proti Josefu Š-ovi pro přestupek proti bezpečnosti cti; za hlavního přelíčení vyjádřil se prý obžalovaný Josef Š. vůči přítomnému soukromému obžalobci Stanislavu K-ovi slovy: »Vy jste se soudil se všemi nájemníky, styďte se!« Protokol o hlavním přelíčení neobsahuje o tomto výroku záznamu, a také rozsudek při tomto hlavním přelíčení vynesený nemá o tom zmínky. Stanislav K. podal ještě téhož dne na Josefa Š-a novou obžalobu pro přestupek proti bezpečnosti cti spáchaný oním výrokem. Při hlavním přelíčení dne 8. února 1926 doznal obžalovaný Josef Š., že soukromému obžalobci dne 5. ledna 1926 v jednací síni okresního soudu v českých Budějovicích řekl: »Vy jste se soudil se všemi nájemníky,« popřel však, že řekl též: »styďte se!« Obhájce obžalovaného namítal, že výrok obžalovaného nelze již stíhati, poněvadž si soukromý obžalobce nevyhradil samostatné jeho stíhání ve smyslu §u 263 tr. ř., a vedl o tom důkaz dotyčnými spisy. Zástupce soukromého obžalobce vedl důkaz koncipientem JUDrem H-em o tom, že tento ústně při líčení tehdy prohlásil, že podá pro tento výrok obžalobu. Ze spisů zjištěno, že nová obžaloba podána ve třídenní lhůtě §u 263 tr. ř. V průvodním řízení přečten byl protokol Dra Otokara H-e za souhlasu stran, a ježto obžalovaný trval na své obhajobě a vedl důkaz pravdy, bylo hlavní přelíčení odročeno k výslechu svědka Dra Otokara H-e a svědků, vedených obžalovaným. Při hlavním přelíčení dne 15. března 1926 slyšen svědek Dr. Otokar H., který udal, že když při hlavním přelíčení dne 5. ledna 1926 padl se strany obžalovaného Josefa Š-a výrok: »vy jste se soudil se — Čís. 2515 —
600
všemi nájemníky, styďte se«, prohlásil, že pro tento výrok podá obžalobu, a že ji také ještě téhož dne na Josefa Š-a podal, a že si výrok ihned po jeho pronesení poznamenal na soudní obsílce. Soud na to zjistil obsah oněch spisů, prohlásil průvodní řízení skončeným a po návrzích soukromého obžalobce a obžalovaného vynesl rozsudek, jímž byl obžalovaný Josef Š. uznán vinným přestupkem §§ů 488 a 491 tr. zák. V důvodech rozsudku se praví, že soud částečným doznáním obžalovaného Josefa Š-a a výpovědí svědka Dra Otokara H-e vzal za prokázáno, že obžalovaný Josef Š. dne 5. ledna 1926 v jednací síni okresního soudu v Českých Budějovicích před více lidmi o Stanislavu K-ovi pronesl výrok »vy jste se soudil se všemi nájemníky, styďte se«, a že čin obžalovaného jest ve smyslu §u 263 tr. ř. stíhatelný, poněvadž předepsaná třídenní lhůta k podání obžaloby jest dodržena, i když by si byl soukromý obžalobce výslovně v protokolu nevyhradil stíhání, a že výrok zakládá skutkovou povahu přestupku proti bezpečnosti cti podle §§ů 488 a 491 tr. zák. Obžalovaný Josef Š. ohlásil proti tomuto rozsudku dne 15. března 1926 odvolání se žádostí o opis rozsudku. Rozsudek byl doručen dne 31. března 1926 a na to provedl obžalovaný Josef Š. 8. dubna 1926 odvolání z důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 b) tr. ř. (§ 468 čís. 3 tr. ř.), ježto byl zákon porušen nesprávným výrokem o okolnosti, která stíhání vylučuje. Odvolatel — poukazuje na předpis §u 263 tr. ř., tvrdil, že právo soukromého obžalobce k podání obžaloby pro výrok, jenž pronesen byl při hlavním přelíčení 5. ledna 1926 obžalovaným proti soukromému obžalobci, pominulo tím, že soukromý obžalobce ihned při hlavním přelíčení naň obžaloby nerozšířil, ani stíhání si vyhraditi nedal pro případ, že by soud nerozhodl současně o celé rozšířené obžalobě.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. května 1926 rozsudek prvého soudu potvrdil, zamítnuv odvolání proti výroku o vině jako bezdůvodné s poukazem na správné rozhodovací důvody prvého soudu. Než odsuzujícím rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích, jakož i rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v Českých Budějovicích, jímž rozsudek soudu prvé stolice byl potvrzen, byl porušen zákon. Podle §u 56 tr. ř., klade-li se témuž obviněnému několik trestních činů za vinu, má se trestní řízení vésti proti němu pro všechny tyto činy (současně) a má býti vynesen o všech činech jeden konečný rozsudek. V §u 263 tr. ř. pak jest stanoveno, že klade-li se obžalovanému při hlavním přelíčení ještě nějaký jiný čin za vinu, než pro který je žalován, může soud v případech, kde se jedná o čin soukromožalobní, jen k žádosti toho, kdo jest k soukromé obžalobě oprávněn, přelíčení a rozsudek také na tento čin rozšířiti, nelze-li pak odsouzení ihned (roz. u téhož přelíčení) provésti, jest rozsudek obmeziti na předmět obžaloby a obžalobci — na jeho žádost — vyhraditi samostatné stíhání pro nově vyšlý trestní čin, sice že pro takový další čin již stíhati nelze. Podmínkou samostatného stíhání v tomto případě jest tedy jednak rozšíření hlavního přelíčení k návrhu soukromého obžalobce, jednak, nedojde-li ihned k odsouzení, výhrada samostatného — Čís. 2516 —
601
stíhaní a to zase na žádost oprávneného obžalobce. Ze spisů jde na jevo, že soukromý obžalobce se podle tohoto předpisu nezachoval, neboť ani nepodal návrhu na rozšířeni hlavního přelíčení na skutek nově na jevo vyšlý, ani nežádal, by mu bylo vyhrazeno samostatné stíhání pro čin ten. Soukromý obžalobce sám tvrdí toliko, že jeho právní zástupce prohlásil, když onen výrok byl pronesen, že podá pro tento výrok obžalobu. Nehledíc ani k tomu, že není jasno, komu prohlášení to bylo učiněno, nemůže prohlášení to býti považováno za návrh, by bylo hlavní přelíčení rozšířeno na onen výrok, aniž za žádost, aby bylo vyhrazeno samostatné stíhání pro tento čin. Nesprávným jest názor soudu prvé stolice, který převzal i soud odvolací, že čin jest stíhatelný i kdyby si byl soukromý obžalobce výslovně nevyhradil stíhání, neboť odporuje přímo doslovu poslední věty druhého odstavce §u 263 tr. ř. (jenž vzhledem k §u 447 tr. ř. platí i v řízení přestupkovém), který stanoví, že nezachování předpisů uvedených v prvém a druhém odstavci §u toho vylučuje další stíhání. Zůstává proto lhostejným, že samostatná obžaloba byla podána ve lhůtě posledního odstavce onoho §u. Bylo proto k návrhu generální prokuratury podle §u 33 tr. ř., ve smyslu §u 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 2515. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 614-617.