čís. 2400.

S hlediska §u 486 b) čís. 2 tr. zák. jest pro otázku viny lhostejno, zda se pachatel pak zachoval podle úmysly s dlužníkem, či nikoliv. Podmínkou promlčení (§ 531 a), b) tr. zák.) jest skutečná náhrada škody, o níž nelze mluviti, jestliže se poškozený nároku na náhradu ať zcela nebo částečně vzdal.
(Rozh. ze dne 4. června 1926, Zm 1 745/25.)
Nejvyšší soud jako soud žrušovací zavrhl po ústní líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 3. září 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem proti bezpečnosti majetku podle §u 486 b) čís. 2 a 486 c) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného Josefa V-a vytýká rozsudku neúplnost, protože nebylo přihlíženo к výpovědím svědků J-a a Dra F-a, podle nichž V. nechtěl přistoupiti na vyrovnací kvótu Š-em nabízenou. Jest pravda, že oba svědci se vyslovili mimo jiné také v tom smyslu, ve kterém se jich dovolává zmateční stížnost. Ale tyto výpovědi nejsou závažný ani pro otázku viny stěžovatelů ani pro otázku věrohodnosti spoluobžalovaného Š-a. Neboť zákon prohlašuje za trestno, dá-li si někdo slíbiti nebo přijme-li majetkový prospěch za výkon práva hlasovacího v určitém smyslu a jest tedy pro otázku viny lhostejno zda se pak vinník zachoval vskutku podle úmluvy s úpadcem (Srov. Bartsch-Löffler 2 str. 570 pozn. 20.). Ostatně svědkové nevylučují, nýbrž připouštějí, že stěžovatel hlasoval pro zvýšenou kvótu Š-em nakonec nabídnutou. Z téže úvahy jest však také patrno, že ani pro otázku věrohodnosti spoluobžalovaného Š-a nelze z výpovědí oněch svědků nic spolehlivého vyvoditi, zvláště když není jisto, zda nebyl odpor stěžovatelův proti proposicím Š-ovým pouze zdánlivým, vypočítaným na odvrácení případného podezření z dorozumění s úpadcem, jak také naznačuje obžalovaný Š. při hlavním přelíčení. Důvod zmatečnosti podle čís. 9 b) §u 281 tr. ř. uplatňován jest zmateční stížností obou obžalovaných. Důvody jejich soustřeďují se v námitce, že trestný čin stěžovatelův jest promlčen Vzhledem k tornu, že od doby, kdy byl jimi spáchán (podle rozsudku ve dnech 26. května a 9. června 1922) uplynula do dne prvního jich výslechů (k němu podle — čís. 2401 —
351
spisů došlo teprve dne 2. pokud se týče 15. dubna 1924) jednoroční promlčecí lhůta §u 532 tr. zák., promlčení pak prý není na závadu ani žádná ze zákonných překážek, vypočtených pod a-с) druhého odstavce §u 531 tr. zák. Námitka jest bezpodstatná. Obžalovaní nevyhověli podle názoru nalézacího soudu všem podmínkám promlčení proto, že, jak se praví v rozsudkových důvodech, stěžovatelé nahradili Josefě K-ové jen 20000 Kč, kdežto dalších 20000 Kč mají doposud v rukou a taktéž obžalovaný Š. nesnažil se nahradili škodu, kterou způsobil svým ostatním věřitelům. Jak patrno, nalézací soud nepokládá za splněny podmínky §u 531 odst. druhý a), b) tr. zák. Zmateční 'stížnost namítá především, že stěžovatelé nemají jíž v rukou žádného užitku z trestného činu, jelikož prý jednak peníze, které obdrželi, odvedli svým firmám, jednak firmy zbytek peněz těch ve výši 20000 Kč ba daleko více prosoudily ve svých sporech s Josefou K-ovou. Než tyto skutečnosti, i kdyby se zakládaly na pravdě, nedotýkají se nikterak správností rozsudkového zjištění, podle něhož stěžovatelé nahradili pouze část škody, způsobené jejich trestným činem, jež zmateční stížnost ani přímo nenapadá a na jehož správnosti nemění ničeho ani okolnost jí zdůrazňovaná, rozsudkem ostatně nezjištěná, že totiž K-ová prohlásila, že se s oběma firmami mimosoudně úplně vyrovnala, neboť zákonnou podmínkou promlčení je skutečná náhrada, o níž však nemůže býti řeči, jestliže se poškozený svého nároku na náhradu ať zcela nebo částečně vzal (srov. rozh. býv. vid. soudu žruš. čís. 2436). Že stěžovatelé prosoudili peníze vyčerpávající nebo i převyšující částky, jichž se Josefa K-ová smírem vzdala, nedokazuje, že stěžovatelé »nemají v rukou« prospěchu z trestného· činu, neboť plyne z toho naopak, že stěžovatelé svůj závazek palmární a expensní mohli bez újmy ostatního vlastního jmění zapraviti z peněz vyzískaných trestným činem.

Citace:

č. 2400. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 366-367.