čís. 2422.

Volební řád (zákon ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n.). Zákaz podávali alkoholické nápoje (§§y 32, 58 1. čís. 7 zákona) neplatí pouze pro osoby, jež se po živnostensku zabývají čepováním, prodáváním a podáváním lihových nápojů, nýbrž zavazuje každého. Osobám, jež mají zásoby nápojů, obsahujících alkohol, není přikázáno, by zařídily, čeho třeba, by i jiným osobám bylo znemožněno jednati ohledně těchto zásob proti zákonnému zákazu. Positivnímu jednání ve smyslu zákona rovnalo by se pouze opomenutí takových opatření (pouhá nečinnost) nejvýše tehdy, bylo-li úmyslným napomáháním protiprávnímu jednání jiné osoby odvracením překážek. Zákazu nepodléhá spotřebení lihoviny samým držitelem.
(Rozh. ze dne 19. června 1926, Zm 2 89/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Josefa F-a, vyhověl však zmateční stížnosti obžalovaných Bernharda S. a Adély S. do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 8. února 1926, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle §u 58 1 čís. 7 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n. zrušil napadený rozsudek prvé stolice ohledně těchto obžalovaných a věc vrátil soudu prvé stolice к novému projednání a rozhodnutí v rozsahu zrušení.
Důvody:
Zmateční stížnost namítá — uplatňujíc důvod zmatečnosti podle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. —, že zjištěné skutky nenaplňují skutkové podstaty přečinu, jímž byli obžalov. uznáni vinnými, jelikož 1. Josef F. není hostinským, pročež se ho prý netýká zákaz §u 32 zák. ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n. po případě §u 2 zák. čís. 124 sb. z. a n. z téhož data, 2. Bernhardt S. nevykonal ničeho, co by bylo čepováním, prodáním anebo podáním piva, nýbrž jen opomenul uzavříti pípu sudu s pivem, 3. Adéla S-ová podala pivo· nikoliv hostu, nýbrž členu rodiny. První námitkou jest stížnost v neprávu. Nestavě ani obdobných předpokladů k povaze místa а k otázce úplaty se vztahujících, jaké jsou pro zákaz podávání potravin, nápojů a jinakých poživatin stanoveny v §u 4 zákona ze dne 26. ledna 1907, čís. 18. říš. zák., zakazuje § 32 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n., jakož i § 2 zákona čís. 124/1920 výčep, prodej a podávání nápojů obsahujících alkohol v den před volbou a v den volby povšechně a bezvýjimečně, takže zákaz ten neplatí pouze pro osoby, jež po živnostensku zabývají se čepováním, prodáváním a podáváním alkoholických nápojů, nýbrž zavazuje každého. K možnosti jinakého výkladu §u 32 nepoukazuje ani okolnost, že obecní úřady a živnostenská společenstva upozorňovaly oběžníky jen hostinské a majitele skladů alkoholických nápojů na tento zákaz. Takové zvláštní připomínání zákazu určitým skupinám živnostníků má naopak příčinu jedině v úvaze, že v jejich místnostech a z jejich strany může dojiti spíše a dochází skutečně častěji k porušení zákazu než v místnostech a ze strany jiných osob. Proto nezáleží na tom, že obžalovaný F. není hostinským. Třebas jím není byl povinen šetřiti zákazu. Nešetřil-li ho úmyslně, načepovav v den volby v hostinské místnosti svého bratra sobě a Josefu S-ovi po půl litru piva, naplňuje tato neposlušnost skutkovou podstatu přečinu, jímž byl uznán vinným, takže jest stížnost do výroku o vině Josefa F-a neodůvodněnou i bylo ji v tomto směru zavrhnouti.
Zapovědí výčepu, prodeje a podání alkoholických nápojů zakazuje zákon jakékoliv positivní jednání, jímž poskytuje pachatel jiné osobě možnost požitku takového nápoje (srovnej nález sb. n. s. č. 321), avšak nepřikazuje ani osobám, jež mají zásoby nápojů, obsahujících alkohol, by zařídily, čeho třeba, by i jiným osobám bylo znemožněno jednati ohledně těchto zásob proti zákonnému zákazu. Positivnímu jednání onoho druhu rovnalo by se pouhé opomenutí takových opatření pouhá nečinnost tohoto druhu) nanejvýše tehdy, bylo-li úmyslným napomáháním protiprávnímu jednání jiné osoby odvrácením překážek, t. j. zůstal-li pachatel nečinným, ač věděl, že jiná osoba z jeho zásob natočí, prodá nebo podá, a právě v úmyslu, by této osobě takovou činnost umožnil. Vědomí a úmysl tohoto obsahu není rozsudkem u Bernharda S-a zjištěn. Rozhodovací důvody vyslovují jen objektivně, že Bernhard S. poskytl neuzavřením pípy F-ovi možnost načepování piva, nevyslovuj í se však po stránce subjektivní o tom, směřoval-li úmysl S-ův k umožnění tohoto jednání F-ova, nezjišťujíce ani, že S. věděl, že F. v tomto konkrétním případě tak učiní, ba ani že věděl, že F. do hostinské místnosti přišel, nýbrž jen povšechně že věděl, že si F. za nepřítomnosti výčepníka sám pivo načepuje. Tím zjištěna toliko nedbalost, nikoliv zlý úmysl, Podřadil-li nalézací soud nečinnost Bernharda S-a pod ustanovení §u 58, odst. prvý čís. 7 zákona čís. 123 z roku 1920, aniž zjistil zlý úmysl onoho obsahu tímto místem zákona předpokládaný, spočívá výrok ten na nesprávném použití zákona. I jest zmatečným podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř.
Veškeré činnosti v §u 32 zákona vykazují jako společný znak postoupení lihoviny osobě rozdílné od jejího majitele nebo držitele. Není tudíž stiženo zákazem, když držitel lihoviny tuto sám spotřebuje. Nalézací soud zjistil, že obžalov. Adéla S-ová podala pivo Anně S-ové. Spisy poukazují však tomu, že Anna S-ová je manželkou majitele hostince Vítězslava S-a a tudíž spoludržitelkou zásob lihovin v hostinci se nacházejících. Podala-li pak obžalovaná Adéla S-ová lihovinu majitelce této lihoviny, pak nelze mluviti o podání ve smyslu §u 32 zákona, nýbrž toliko o služebním úkonu majitelce lihoviny, která je oprávněna ji spotřebovati. Jelikož však nalézací soud skutečnost, že šlo o podání lihoviny manželce hostinského, nezjistil, bylo i v tomto směru postupovati podle ustanovení §u 288 čís. 3 posl. věty tr. ř.

Citace:

č. 2401. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 367-369.