čís. 2417.

Nelze odsoudili pro zločin §u 144 tr. zák., ani pro pokus neb spoluvinu na něm, jsou-li pochybnosti, zda plod v době zákroku ještě žil.
(Rozh. ze dne 16. června 1926, Zm 1 285/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované Marie N-é do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Chrudimi z 8. dubna 1926, jímž byli uznáni vinnými Anna Č-á zločinem podle §u 144 tr. z. a Marie N-á a Rudolf K. zločinem podle §§ů 5 a 144 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byla stěžovatelka Marie N-á uznána vinnou zločinem podle §§ů 5 a 144 tr. zák. a podle ustanovení §u 290 tr. ř. též ve výroku, jímž byli uznáni vinnými Anna Č-á zločinem podle §u 144 tr. zák. a Rudolf K. zločinem podle §§ů 5 a 144 tr. zák. jako zmatečný a krajskému soudu v Chrudimi uložil, by věc znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost Marie N-é dovolává se důvodů zmatku čís. 9 a), b) a 10 §u 281 tr. ř. Podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost, že skutková podstata zločinu podle §u 144 tr. zák. není u obžalované Anny Č-é dána, poněvadž není zjištěno, že plod její byl v době zákroku živý (zmateční stížnost praví nesprávně »života schopný«), a že následkem toho nelze také činnost stěžovatelčinu kvalifikovati jako zločin podle §§ů 5 a 144 tr. zák. Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění. Předmětem zločinu podle §u 144 tr. zák. jest živý plod v těle mateřském a nemůže býti tento zločin přičítán ani jako pokus, jsou-li pochybnosti, zda plod v době zákroku předsevzatého za účelem jeho vyhnání ještě žil. Nalézací soud měl se v souzeném případě zabývati otázkou, zda plod byl v době zákroku živý, třebaže nikým nebyly v tom směru vysloveny pochybnosti, poněvadž z posudku znalců-lékařů neplyne, že Anna Č-á byla v osudné době osobou úplně zdravou, a nelze z posudku toho ani z jiných výsledků hlavního přelíčení s naprostou jistotou usouditi, že šlo u Anny Č-é o těhotenství zcela pravidelné. Nalézací soud opomenul řešiti tuto otázku a rozhodovací důvody rozsudku neobsahují následkem toho zjištění ohledně rozhodující skutečnosti, zda plod v době zákroku stěžovatelkou provedeného byl živ, či již odumřelý. Není-li pak skutková podstata zločinu podle §u 144 tr. zák. prokázána, nelze mluviti ani o spoluvine na tomto zločinu. Poněvadž nejsou veškeré skutkové známky zločinu podle §§ů 5 a 144 tr. zák. stěžovatelce Marie N-é za vinu daného zjištěny, jest její výtka zmatku podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. odůvodněnou. Bylo proto zmateční stížnosti Marie N-é za souhlasu generální prokuratury vyhověno podle §u 5 zákona z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 ihned při poradě neveřejné, napadený rozsudek byl ve výroku, jímž byla stěžovatelka Marie N-á uznána vinnou zločinem podle §§ů 5 a 144 tr. zák., a poněvadž týž důvod, na němž se zakládá opatření zrušovacího soudu ve prospěch stěžovatelky, je ku prospěchu též spoluobžalovaným Anně Č-é a Rudolfu K-ovi, kteří zmateční stížnosti nepodali, podle §u 290 tr. ř. též ve výrocích, jimiž byli uznáni vinnými Anna Č-a zločinem podle §u 144 tr. zák. a Rudolf K. zločinem podle §§ů 5 a 144 tr. zák., zrušen a krajskému soudu v Chrudimi, ježto soud zrušovací nemůže ještě ve věci samé rozhodnouti a nařízení nového hlavního přelíčení se vyhnouti nelze, uloženo, by věc znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 2417. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 398-399.