čís. 2408.

Odpor ve smyslu třetího odstavce §u 427 tr. ř. nepřísluší obžalovanému, který se vzdal práva dostaviti se k hlavnímu přelíčení; i jemu jest však doručiti obsílku k němu do vlastních rukou (§§y 79, 281 čís. 3 tr. ř.). Otec obžalovaného není oprávněn k námitkám proti kontumačnímu rozsudku.
(Rozh. ze dne 8. června 1926, Zm 1 273/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací nevyhověl v neveřejném zasedání odporu obžalované a odmítl odpor jejího otce do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Chrudimi ze dne 24. června 1919 vyneseného v nepřítomnosti obžalované, jímž byla uznána vinnou zločinem podvodu podle §§ů 197, 200 a 201 d) tr. zák. Naproti tomu vyhověl zmateční stížnosti obžalované a jejího otce, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil do prvé stolice, by o ní znovu jednala a rozhodla.
Důvody:
Námitkám obžalované proti rozsudku v její nepřítomnosti vydanému nelze přiznati oprávnění, pokud se opírají o skutečnost, že obžalované čís. 2409 —
365
nebyla obsílka k hlavnímu přelíčení dodána k vlastním rukám. Nutno připustiti, že se tak ve skutečnosti nestalo, a že soudem ustanoveno bylo podle úředního záznamu dne 23. června 1919 hlavní přelíčení na 24. června 1919, aniž by vůbec zařízeno bylo obeslání obžalované; ježto však táž, prohlásivši dne 18. června 1919, když jí obžaloba byla protokolárně oznámena, že žádá, by hlavní přelíčení se konalo v její nepřítomnosti, se vzdala práva, dostaviti se k hlavnímu přelíčení a býti mu přítomnou, nemůže odporem podle §u 427 odst. třetí tr. ř. domáhati se z toho důvodu nového hlavního přelíčení. Ježto ze spisů nelze bezpečně seznati, zda byla obžalovaná již v den hlavního přelíčení t. j. dne 24. června 1919 stižena duševní chorobou, není ani po této stránce prokázána neodvratná překážka, jíž jí znemožněno bylo dostaviti se k hlavnímu přelíčení. Bylo tedy její námitky pro nedostatek předpokladů §u 427 tr. ř. zavrhnouti. Otec obžalované není podle zákona vůbec oprávněn, podati námitky proti kontumačnímu rozsudku; bylo proto jeho odpor již z tohoto důvodu jako nepřípustný zavrhnouti.
Naproti tomu nelze upříti oprávnění zmateční stížnosti, obžalovanou jakož i jejím otcem shodně provedené, pokud uplatňuje důvod zmatečnosti §u 281 čís. 3 tr. ř. Jak patrno z oněch vývodů, nebylo tu předpokladů, z nichž mělo podle prvého odstavce §u 427 tr. ř. hlavní přelíčení býti provedeno v nepřítomnosti obžalované, ježto jí nebyla doručena obsílka k vlastním rukám; závazku toho nezbavila soud ani skutečnost, že se obžalovaná vzdala přítomnosti při hlavním přelíčení; i přes toto musela obžalované býti doručena obsílka k přelíčení, ježto, byť i nehodlala se súčastniti osobně hlavního přelíčení, mohla jiným způsobem zasahovati do trestního řízení, jako na příklad zřízením obhájce, písemnými návrhy průvodními, návrhy na odročení hlavního přelíčení za účelem doplnění trestního řízení a pod., což vše bylo jí nezákonným opomenutím soudu znemožněno. Ježto toto porušení formy mohlo míti na rozhodnutí účinek obžalované škodlivý, obzvláště ve příčině zjištění její početnosti v době, kdy čin spáchala, bylo zmateční stížnosti za souhlasu generální prokuratury ve smyslu §u 5 novely k trestnímu řádu již v neveřejném zasedání vyhověti, napadený rozsudek zrušiti jako zmatečný a věc vrátiti soudu první stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 2408. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 380-381.