Čís. 2501.

ze dne 24. října 1852, čís. 223 ř. zák.).
Skutková podstata §u 3 zákona předpokládá počet zbraní, který nejen přesahuje vykázanou potřebu, nýbrž i odůvodňuje podezření zneužití; nestačí po případě ani více zbraní (pět), nebyly-li zjištěny konkrétní okolnosti ono podezření opodstatňující.
(Rozh. ze dne 8. října 1926, Zm I 357/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 7. května 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu — Čís. 2502 —
572
podle §§ů 197, 200, 201 c) tr. zák. a přestupky podle §§ů 32 a 33 zbrojního patentu, pokud čelila proti výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 33 zbrojního patentu, zrušil napadený rozsudek v tomto výroku, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisících a sprostil obžalovaného podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek podle §u 33 zbrojního patentu, jehož se prý dopustil tím, že od roku 1919 v Š., nešetřiv nařízení § 12 zbrojního patentu, měl zbraně v takovém množství, které se s potřebou a okolnostmi jeho nesrovnává a vzbuzuje podezření zlého užívání. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnost jest odůvodněna, pokud směřuje proti výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 33 zbrojního patentu. Nalézací soud shledal skutkovou podstatu tohoto přestupku v tom, že v příbytku obžalovaného byly četnictvem nalezeny dvě pušky, flobertka, jedna hůl s kordem a jedna šavle na způsob kordu, vesměs zbraně, k jichž přechovávání obžalovaný neměl úředního povolení a jichž počet byl nepoměrný a vzbuzoval prý vzhledem k dřívějším trestům obžalovaného pro nedovolené nosení zbraní podezření zneužití. Právem uplatňuje zmateční stížnost proti tomuto výroku důvod zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. Ustanovení §u 33 zbrojního patentu předpokládá počet zbraní, který nejen přesahuje vykázanou potřebu, nýbrž odůvodňuje i podezření zneužití, t. j. protiprávního užití zbraní. Lze zajisté připustiti, že počet zbraní u obžalovaného nalezených — tří zbraní střelných a dvou zbraní sečných — převyšoval jeho potřebu, leč přes to nelze důvodně míti za to, že šlo o takové množství zbraní, které vzbuzovalo podezření jejich zlého užití, když nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti, které by takové podezření opodstatňovaly. Opačný názor příčil by se nejen doslovu, nýbrž i zřejmému účelu onoho zákonného ustanovení. Okolnost, že byl obžalovaný již opětovně trestán pro nedovolené nosení zbraní (§ 36 zbrojního patentu), nemůže sama o sobě ještě opodstatniti podezření zneužití zbraní u obžalovaného nalezených. Bylo tudíž zmateční stížnosti v tomto směru vyhověti, dotyčný výrok rozsudkový jako zmatečný zrušiti a obžalovaného podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sprostiti z obžaloby pro přestupek podle §u 33 zbrojního patentu.

Citace:

č. 2501. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 587-588.