Č. 9471.

Samospráva obecní: 1. Ustanovení odstavce 3 prováděcího nařízení č. 143/22 k § 28 obecní finanční novely č. 329/21, podle něhož je přípustno stanoviti některé poplatky tak, aby se docílilo přebytků, je-li to z důležitých důvodů žádoucno, není kryto zákonem. — 2. Je společenstvo živnostenské jako zastánce zájmů svých členů legitimováno k opravnému prostředku proti usnesení obec. zastupitelstva stran zvýšení obecních poplatků?
(Nález ze dne 9. listopadu 1931 č. 2803/30.)
Prejudikatura: Ad 1. Boh. A 9063/31.
Věc: Společenstvo řezníků a uzenářů pro soudní okres B. a spol. proti zemskému úřadu v Praze o zvýšení sazby poplatku za zdravotně-policejní prohlídku masa.
Výrok: Stížnost, pokud je podána Společenstvem, zamítá se pro bezdůvodnost; k stížnosti ostatních st-lů zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v Bílině usneslo se 14. června 1927 zvýšili poplatek za zvěropolicejní prohlídku masa z 8 na 20 h za 1 kg masa.
Odvolání st-lů bylo osk-í v B. zamítnuto, a další odvolání Společenstva řezníků a uzenářů v B. nař. rozhodnutím odmítnuto jako přípustné, odvolání ostatních st-lů zamítnuto jako bezdůvodné z těchto důvodů: »Ve stížnosti Josefa W. a spol. brojí se proti zvýšení poplatku především pro nezákonnost, že totiž proti ustanovení § 28 finanční novely má se stanoviti sazba poplatku v obci B. v takové výši, že výnos poplatku bude značně převyšovati náklad na zařízení, jehož krytí má poplatkem býti opatřeno. Nehledíc na výpočty stížnosti, oč tento výnos poplatku podle nové sazby má převyšovati náklad na zařízení, poukazuje se tu na vývody nař. rozhodnutí a zdůrazňuje zejména, že podle vl. nař. č. 143/22 k § 28 fin. novely odst. 3 není zákonem zabráněno stanovití některé poplatky i tak, aby se docílilo přebytků, je-li to z důležitých důvodů žádoucno. Nepříznivá finanční situace obce B. pak dostatečně odůvodňuje stanovení poplatku tak, aby se docílilo přebytků k všeobecným účelům obce. Zákonem není odůvodněna námitka, že by sazby poplatku nemohly býti stanoveny výše než ve vzorných pravidlech. Naopak § 28 odst. 6 sám pro ten případ má ustanovení, z něhož ovšem závěr ve stížnosti uvedený vyvoditi nelze. Bylo tedy z těchto důvodů stížnost zamítnouti. Odkládací účinek přiznávati zvláště stížnosti není třeba, protože před pravoplatností usnesení obecního poplatku nelze vybírání zvýšeného poplatku povoliti. Pokud pak si stěžuje Společenstvo řezníků a uzenářů pro soudní okres B., jest stížnost jako nepřípustnou odmítnout, protože podle § 40 a 6 odst. 5 fin. novely ke stížnosti do zavedení a tedy i zvýšení obecních poplatků jsou legitimováni jen voliči a poplatníci, společenstvo pak voličem býti nemůže, že by bylo poplatníkem, neprokazuje.«
O stížnosti podané na toho rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost Společenstva řezníků a uzenářů směřuje proti nař. rozhodnutí, pokud jím bylo odvolání tohoto st-le odmítnuto jako nepřípustné, a uplatňuje, že Společenstvo podalo odvolání proti usnesení měst. zastupitelstva jako poplatník obce, a že ani obec ani osk nežádaly od něho žádného potvrzení o tom, že takovým poplatníkem je. Měl-li žal. úřad o tom pochybnosti, měl provésti šetření, nemohl však odvolání odmítnouti. Společenstvo je majitelem jatek a proto poplatníkem v B. Nss nemohl stížnosti přisvědčiti.
Je pravda, že uvedený st-1 odůvodnil svou legitimaci v rekursu k osk tím, že je poplatníkem obce, leč v odvolání k žal. úřadu prohlásil výslovně, že si stěžuje proto, poněvadž jsou zmíněným usnesením obce o zvýšení poplatku řezníci a uzenáři postiženi. Nedovozovalo tedy Společenstvo své oprávnění k podání odvolání na žal. úřad ze své vlastnosti jako poplatník obce, nýbrž jako zastánce zájmů řezníků a uzenářů, a neměl proto žal. úřad důvodu konati šetření o tom, zdali st-1 skutečně poplatníkem v obci jest. Mohl pak odvolání Společenstva odmítnouti jako nepřípustné, když nehájilo své právo jako poplatník obce. Že Společenstvo mohlo podati opravný prostředek k žal. úřadu jakožto zastánce zájmů řezníků a uzenářů, stížnost netvrdí.
Pokud jde o ostatní st-le, vytýká stížnost, že poplatek nemůže býti vybírán vyšší sazbou, nežli stačí k uhrazení nákladu na dotyčné zařízení resp. úkony, pro které je vybírána. Poněvadž v daném případě při zvýšení poplatku na 20 h z výnosu poplatku přebývalo asi 39000 Kč, nemohl býti poplatek zvýšen na 20 h. Žal. úřad odpověděl na stejnou námitku odvolání, jak ji nyní uplatňuje stížnost, že podle vl. nař. č. 143/22 k § 28 fin. novely odst. 3 není zákonem zabráněno stanoviti některé poplatky i tak, aby se docílilo přebytků, je-li to z důležitých důvodů žádoucno. Nepříznivá finanční situace obce B. pak dostatečně odůvodňuje stanovení poplatku tak, aby se docílilo přebytků k všeobecným účelům obce.
Nss nemohl žal. úřadu dáti za pravdu.
Podle § 28 odst. 1 obec. fin. novely č. 329/21 jsou obce oprávněny vybírati poplatky buď jakožto náhradu za užívaní zařízení jimi v zájmu veřejném zřízených a udržovaných, nebo jako náhradu za jednotlivé úkony obecních orgánů. Jako jeden druh těchto poplatků uvádí odst. 2. poplatky zdravotní, k nimž patří i poplatek za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa. Leží v podstatě poplatku, který jest náhradou za užívání zařízení, nebo za jednotlivé úkony obecních orgánů, že poplatníci, kteří jsou zavázáni k placení tohoto poplatku, nemají platiti více než činí náklad, jejž ono zařízení, resp. ony úkony působí, neboť jinak by to, co by od poplatníka bylo požadováno, bylo aspoň z části určeno k úhradě všeobecných nákladů obecních, byl by tedy do poplatku vnešen znak mu cizí, dávkový (daňový). Neodpovídalo by tedy povaze poplatku, kdyby měl býti vybírán v takové výši, že by jím byl kryt nejen náklad dotyčného zařízení, resp. úkonu, k jehož úhradě jest vybírán, nýbrž i výdaj jiný (viz nál. Boh. A 9063/31). Ustanovení odstavce 3. vl. nař. č. 143/22 k § 28 cit. zák., jehož se žal. úřad dovolává, praví ovšem, že není zákonem zabráněno stanoviti některé poplatky tak, aby se docílilo přebytku, je-li to z důležitých důvodů žádoucno.
Ustanovení toto však odporuje shora cit. předpisu § 28, který bezpodmínečně připouští vybírání poplatku jen jako náhradu za užívání zařízení nebo za jednotlivé úkony, a tím zapovídá vybírání poplatku ve vyšší míře, nežli jest zapotřebí k uhrazení nákladů na dotyčné zařízení, resp. na ty které úkony bez ohledu na to, zdali by bylo stanovení vyššího poplatku z důležitých důvodů žádoucno. Odporuje tedy zmíněné ustanovení odst. 3 vl. nař. č. 143/22 zákona.
Ale pak nemohl žal. úřad opříti se o toto nezákonné ustanovení prov. nařízení, nýbrž měl zkoumati, zdali skutečně, jak st-lé ve svém odvolání tvrdili, očekávaný výnos zvýšeného poplatku přesahuje náklady, jež obci vzniknou zvěropolicejní prohlídkou masa. Když tak přes to neučinil, jest jeho rozhodnutí nezákonné a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 9471. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 273-275.