Č. 9586.

Zaměstnanci veřejní. — Vojenské věci: 1. Výroky vojenské správy o výslužném gážistů v záloze jsou za určitých podmínek měnitelné i když vešly v právní moc. — 2. Porucha zdraví, působící nezpůsobilost voj. gážisty v zál. k službě vojenské a zmenšující jeho způsobilost k občanskému povolání (§16 zák. č. 76/22), musí býti v příčinné souvislosti se službou vojenskou, má-li založiti nárok na voj. zaopatřovací požitky. — 3. Odepře-li mno vojenskému gážistovi v zál. zaopatřovací požitky úchylně od návrhu superarbitrační komise, musí rozhodnutí svoje náležitě odůvodniti.
(Nález ze dne 30. prosince 1931 č. 15184/29.)
Prejudikatura: ad 2. Boh. A 8271/29, ad 3. Boh. A 8126/29.
Věc: J. Sch. v N. proti ministerstvu národní obrany o zaopatřovací požitky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad st-li nárok na vojenské zaopatřovací požitky podle § 98, 25 a 16 zák. č. 76/22 a nařídil zároveň vojenské pensijní likvidatuře, aby st-li zastavila výplatu veškerých zaopatřovacích platů, které mu byly přiznány výnosem mno z 8. září 1928 v důvodu, podle superarbitrace, která byla provedena dne 21. listopadu 1928, nepozbyl st-1 vojenskou službou schopnosti k přiměřenému občanskému povolání. Současně přeložilo mno st-le do skupiny mimo službu a vtělilo do kmenového počtu Zem. voj. velitelství v Brně. Stížností do tohoto rozhodnutí vytýká st-1 jednak vadnost řízení, jednak nezákonnost. Nezákonnost spatřuje v tom, že žal. úřad zastavil výplatu veškerých zaopatřovacích platů, ač byly st-li pravoplatně přiznány na dobu života a ač na podmínkách nároku na tyto požitky, zjištěných podle § 16 zák. č. 76/22 již rozhodnutím mno ze 7. listopadu 1923, průběhem doby nic se nezměnilo.
Námitku tuto, pokud se v ní opírá st-1 o právní moc dřívějšího výroku žal. úřadu, neuznal nss důvodnou. St-1 přehlíží, že podle § 25 zák. č. 76/22 jest vojenská správa oprávněna kdykoli znovu přezkoumali podmínky výslužného a podrobiti gážistu v záloze novému superarbitračnímu řízení a podle výsledku výslužné případně zmenšiti nebo zastaviti. Zákon mluví zcela všeobecně a nerozeznává zejména, zda výslužbě bylo přiznáno na čas či trvale a postihuje proto i případy, kdy výslužné, resp. zaopatřovací požitky byly pravoplatně přiznány trvale a na dobu života Zákon sám stanovil tu výjimku ze všeobecně uznávané zásady o respektování právní moci správních aktů a určil, že výroky vojenské správy o výslužném gážistů v záloze jsou za určitých podmínek měnitelné i když vešly v právní moc. Nestála proto právní moc dřívějšího výroku v cestě zákroku žal. úřadu a je stížnost na omylu, tvrdí-li opak. Pokud jde o druhou část předeslané námitky, ve které stížnost tvrdí, že žal. úřad nebyl oprávněn ke změně prvotního svého výnosu o přiznání výslužného, ježto se nezměnily podmínky nároku na výslužné to, souvisí vyřízení námitky té se zodpověděním otázky, zda měl žal. úřad procesně bezvadný základ pro svůj opačný závěr. V tom směru uvážil nss toto:
Ustanovení § 16 zák. č. 76/22 klade za podmínku nároku na přiznání zaopatřovacích požitků vojenským gážistům v záloze, aby porucha (poškození) zdraví, jež má v zápětí nezpůsobilost ke službě vojenské a zmenšení způsobilosti nejméně o 20% k přiměřenému občanskému povolání, vznikla za činné služby vojenské, t. j. aby byla — jak bylo již vysloveno v nál. Boh. A 8271/29 — v příčinné souvislosti s touto službou.
Nař. rozhodnutí odepřelo st-li nárok na voj. výslužné, opírajíc se o zjištění, že podle superarbitrace konané dne 21. listopadu 1928 nepozbyl vojenskou službou schopnosti k přiměřenému občanskému povolání. Toto zjištění odporuje však spisům, neboť podle superarbitrační listiny připojené k správním spisům dospěla superarbitrační komise na základě provedeného nálezu k úsudku, že choroba st-lova, pro kterou jest k řadové službě nezpůsobilý (srdeční vada), »jest vleklá, sotva zlepšitelná, vznikla za činné vojenské služby válečné jako komplikace akut. kloubního rheumatismu, akvirovaného za činné vojenské služby válečné, že jest občanského povolání 20% neschopen« a navrhla proto, aby st-li bylo povoleno trvalé výslužné.
Dospěl-li žal. úřad za tohoto stavu věci k opačnému závěru než superarbitrační komise, ač se na ni nař. rozhodnutí jako na podklad svůj odvolává, nemá závěr ten opory ve spisech a je proto nař. výrok vadný. Je sice pravda, že může mno, rozhodujíc o návrhu superarbitrační komise, dáti nález přezkoušeti superarbitrační komisí (původní nebo novou) a že není návrhem (posudkem) superarbitrační komise vázáno, takže si může — jak dovodil nss již nálezem Boh. A 8126/29 — učinili samostatný úsudek a tedy samostatně rozhodnouti. Leč rozhodnutí to předpokládá náležité odůvodnění, z něhož musí býti patrno, z jakých úvah mno dospělo k svému úsudku o způsobilosti gážisty k voj. službě, po případě k přiměřenému občanskému povolání v rozhodnutí vyslovenému. Tomuto požadavku však nař. rozhodnutí nevyhovuje, neboť žal. úřad sice citoval zákonné předpisy, o které opírá svůj výrok o odepření nároku na voj. zaopatřovací požitky, ale neuvedl žádných skutkových okolností, ze kterých dospěl k závěru, že st-li tento nárok nepřísluší.
Těmito nedostatky byla st-li znemožněna, resp. ztížena řádná obrana a nss-u znemožněno řádné přezkoumání nař. rozhodnutí, neboť maje posouditi zákonitost výroku toho, může nss přihlížeti pouze k jeho obsahu, který — jak uvedeno — jest jednak neúplný, jednak odporuje spisům.

Citace:

Č. 9586. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 564-566.