Č. 9364.

Církevní věci (Slovensko): Jsou státní úřady správní příslušný rozhodovat spor mezi orgány náboženské obce židovské Jeschurun a příslušníkem obce o vyloučení z obce té?
(Nález ze dne 10. září 1931 č. 13064.)
Prejudikatura: Boh. A 8469/30.
Věc: Ferdinand G. v N. proti zemskému úřadu v Bratislavě o vyloučení ze židovské náboženské obce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Okresní úřad v Nových Zámcích výměrem ze 3. října 1928 zrušil rozhodnutí židovské náboženské obce Jeschurun v N. z 20. července 1928, jímž byl st-l vyloučen z této obce náboženské; výměr okr. úřadu je odůvodněn tím, že podle § 7 zák. čl. 17: 1867 každý jednotlivec židovského vyznání musí patřiti do židovské náboženské obce příslušné podle bydliště a že tato náboženská obec není oprávněna přihlašujícího se člena zamítnouti. Na odvolání židovské náboženské obce Jeschurun v N. zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím uvedený výměr okresního úřadu pro nezákonnost a současně odkázal strany na Svaz kongresových a status quo ante židovských náboženských obcí na Slov. podle § 6 jeho stanov. V důvodech nař. rozhodnutí bylo uvedeno: Okresní úřad vyhověl »stížnosti«, podané st-lem proti opatření židovské náboženské obce, z toho důvodu, že podle § 7 zák. čl. 17: 1867 každý jednotlivec židovského vyznání musí patřiti do židovské náboženské obce příslušné podle bydliště a že proto tato náboženská obec není oprávněna přihlašujícího se člena zamítnouti. V tomto případě nejde však o zamítnutí žádosti přihlašujícího se člena, nýbrž běží o vyloučení řádného člena židovské obce náboženské, který se provinil proti disciplině náboženské obce. Proto řešení tohoto sporu podle § 6 organisačních stanov Svazu kongresových židovských náboženských obcí na Slov. spadá do kompetence církevních soudů, resp. představenstva Svazu. O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto: Skutkovým základem nař. rozhodnutí jest spor, který vznikl mezi st-lem jako členem židovské obce náboženské Jeschurun v N. a touto obcí náboženskou tím, že ho obec ze svého středu vyloučila. Nař. rozhodnutím odmítl žal. úřad o tomto sporu rozhodnouti meritorně, odkázav sporné strany na Svaz židovských náboženských obcí Jeschurun na Slov., a to proto, že jde o spor, jehož řešení podle § 6 stanov jmenovaného Svazu spadá do příslušnosti církevních soudů, resp. představenstva Svazu. Je tedy nař. rozhodnutí založeno na právním názoru, že správní úřady nejsou vůbec povolány, aby rozhodovaly spory tohoto druhu mezi židovskou obcí náboženskou sdruženou ve Svazu židovských náboženských obcí Jeschurun a mezi členy takovéto náboženské obce, nýbrž že rozhodování o takovýchto sporech patří vždy do kompetence představenstva jmenovaného Svazu, resp. do kompetence církevních soudů. Stížnost brojíc proti tomu namítá, že sporná věc nebyla vznesena zúčastněnou obcí náboženskou na Svaz židovských náboženských obcí Jeschurun podle předpisů jeho stanov, nýbrž rozhodnuta náboženskou obcí samou, takže odmítl-li úřad řešení sporu s poukazem na stanovy tohoto svazu, činí tak neprávem. Nss uznal stížnost důvodnou. Podle § 6 stanov Svazu židovských obcí náboženských Jeschurun, schválených výnosy min. škol. z 22. listopadu 1926 č. 134571 a z 8. března 1928 č. 3644, záležitosti jednotlivých kongresových a status quo ante obcí náboženských patří před tento Svaz jen, když se tam dostanou následkem požádání, pověření anebo odvolání. Je tedy Svaz povolán, aby rozhodoval o záležitostech, týkajících se jednotlivých židovských obcí náboženských v něm sdružených, jen když věc ta byla naň náboženskou obcí, o kterou jde, vznesena. To je zřejmo též z ustanovení § 15 lit. c) zmíněných svazových stanov, podle něhož představenstvo Svazu vyřizuje záležitosti jednotlivých obcí náboženských, jež mu byly předloženy. V daném případě nemusil se nss zabývati otázkou, zdali vyloučení ze svazku židovské obce náboženské, o něž tu šlo, je věcí, kterou má na mysli § 6 stanov Svazu židovských obcí námoženských Jeschurun, neboť — i kdyby na otázku tu bylo odpověděti kladně — nemohl by žal. úřad odkázati konkrétní spor na představenstvo jmenovaného Svazu, kdyžtě ze správních spisů je zřejmo, že židovská náboženská obec v N. vůbec nevznesla spornou věc, o kterou jde v tomto případě, na představenstvo zmíněného Svazu, nýbrž rozhodla ji sama. Vytýká proto stížnost právem, že § 6 stanov tohoto Svazu na případ st-lův již z tohoto důvodu použiti nelze. Pro příslušnost žal. úřadu k řešení zmíněného sporu dovolává se stížnost nař. býv. uh. min. vyuč. z 23. listopadu 1904 č. 97929/1904, R. T. 208/1904. Z tohoto předpisu v souvislosti s ustanovením bodu 7 nař. téhož min. z 21. června 1888 č. 1191 pres., R T 114/1888 (t. zv. Trefortského nařízení) plyne, že spory v životě náboženských obcí židovských nebo spory o použití předpisů Trefortského nařízení nebo konečně jiné spory jsou spornými věcmi, které mají býti rozhodovány v řízení administrativním, pokud by se ve všech těchto případech strany nechtěly podrobiti autonomnímu náboženskému soudu předepsanému v kongresovém nebo v orthodoxním statutě organisačním. Podle tohoto zákonného ustanovení mohl by tedy žal. úřad odmítnouti rozhodování, ve sporné věci jen tehdy, jestliže by strany byly vznesly spornou věc na příslušný soud církevní, resp. prohlásily souhlasně, že se tomuto soudu podrobují. Bylo tedy na žal. úřadu, aby zjistil, jsou-li sporné strany ochotny předložití svoji věc příslušnému soudu církevnímu a podrobiti se jeho výroku. Ukázalo-li by se, že tu taková ochota jest, nebyl by ovšem žal. úřad povolán, aby spornou věc rozhodoval sám. Tohoto postupu však žal. úřad nešetřil, jsa názoru, že sporná otázka, o kterou jde, patří vždy před orgány Svazu náboženských obcí židovských Jeschurun, resp. před církevní soudy. Poněvadž názor ten, jak plyne z hořejších úvah je právně mylný, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 9364. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 15-17.