Č. 9585.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva okresní: Může zv mor. odepříti schváliti podle § 31 silnič. zák. ustanovení okr. cestmistra z důvodu, že ustanovením osoby navržené, mající vzdělání vysokoškolské, vznikne silnič. okresu přílišné zatížení?
(Nález ze dne 30. prosince 1931 č. 9002/29.)
Prejudikatura: Boh. A 7447/28.
Věc: Silniční okres v O. proti moravskému zemskému výboru v Brně o obsazení místa okresního cestmistra.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 7447/28 nepotvrdil mor. zv opětně ve smyslu § 31 silničního zákona usnesení správní komise silničního okresu v O. z 27. dubna 1926 stran ustanovení ing. Josefa L. okresním cestmistrem, ježto zv učinil s ohledem na hospodářské zájmy silničních okresů zásadní usnesení, nepotvrzovati ve smyslu § 31 siln. zák. usnesení správních komisí, jimiž jmenován byl uchazeč s vysokoškolským vzděláním cestmistrem. Neboť nepříznivý, přímo kritický finanční stav mor. siln. okresů, jejichž dluhy dosáhly koncem r. 1927 výši přes 66000000 Kč a jejichž dosavadní právo k vybírání silničních přirážek bylo zákonem z 15. června 1927 č. 77 Sb. podstatně omezeno co do výše těchto přirážek, nepřipouští, aby silniční okresy braly na sebe neodůvodněné závazky, jak vyplývají z ustanovení okr. cestmistrů s vysokoškolským vzděláním a z nároků těchto cestmistrů za přiznání vyšších požitků pro vysokoškoláky stanovených, nýbrž jest nezbytnou nutností omezili vydání na míru co nejmenší a potřeby nejnaléhavější.«
Maje přezkoumati k stížnosti správní komise silničního okresu v O. zákonitost a formelní správnost tohoto rozhodnutí, musil nss přihlédnouti nejprve k vývodům odv. spisu žal. úřadu, jimiž je popírána stižní legitimace jmenované správní komise poukazem na to, že v den datování stížnosti již tato komise podle § 4 zák. č. 125/27 neexistovala. Vývodům těm nemohl nss přisvědčiti.
Není popíráno, že do dne účinnosti zák. č. 125/27, kterýmžto dnem jest podle § 1 zák. č. 92/28 v zemi České a Mor.-slezské 1. prosinec 1928, byla správní komise silničního okresu v O. oprávněna vznésti na nss stížnost ve věci tvořící předmět dnešního sporu. Ostatně vyslovil nss po této stránce již ve svém shora zmíněném nál. Boh. A 7447/28 právní názor, že je jmenovaná správní komise k stížnosti legitimována. Jde jen o to, zda dnešní stížnost spadá do doby před 1. prosincem 1928 či nikoli. Otázku tuto zodpověděl si nss kladně. Jest nepopřeno, že ve schůzi z 29. listopadu 1928 usnesla se správní komise silničního okresu v O., jak dosvědčuje výpis z protokolu této schůze, podati prostřednictvím právního zástupce dnešní stížnost k nss. Usnesení toto provedeno bylo, jak vysvítá z příloh stížnosti, písemným zmocněním, daným téhož dne právnímu zástupci, jemuž uloženo, aby jménem zmíněné správní komise stížnost k nss podal. Volila tedy dnešní st-lka na místě, aby sama příslušnou stížnost vyhotovila, způsob jiný, stejně přípustný, že totiž faktickým vyhotovením a podáním stížnosti pověřila právního zástupce. Učinila-li tak v době, kdy její kompetence nesporně ještě dotčena nebyla, nutno stížnost, i když pak právním zástupcem datována byla teprve po dni 1. prosince 1928, považovati za disposici správní komise silničního okresu v O., spadající ještě do doby před 1. prosincem 1928.
Pokud pak jde o věc samu, uvážil nss toto:
V prvé své námitce vykládá stížnost nař. rozhodnutí tak, jako by jím odepřeno bylo schválení ustanovovacího aktu správní komise silničního okresu v O. z toho důvodu, že úředník, o nějž jde, jest jakožto absolvent vysoké školy technické přílišně kvalifikován pro místo okr. cestmistra, a dovozuje, že tento důvod jest nezákonný, poněvadž podle § 31 cit. silnič. zák. možno schválení cestmistra odepříti toliko pro kvalifikační nedostatky, nikoli přebytky. Tu se však stížnost ve výkladu nař. rozhodnutí mýlí a její námitka jde proto mimo, stejně jako námitka další, uplatňující jako vadu řízení, že žal. úřad nevykonal šetření o služební upotřebitelnosti stanoveného cestmistra. Nevyslovili žal. úřad vůbec, že odpírá schválení zmíněného usnesení z důvodů kvalifikace zaměstnance, o nějž šlo, nýbrž pouze a jedině, odvolávaje se na zásadní usnesení zs-u, z důvodu toho, že nepříznivý finanční stav okresu nepřipouští, aby bral na sebe neodůvodněné finanční závazky vyplývající z nároků zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Předeslané námitky jdou tedy mimo. Jinak má se věc, pokud se stížnost obírá vlastním obsahem nař. výroku a obrací se proti názoru jeho, že finanční stav okresu nepřipouští, aby bral na sebe neodůvodněné závazky, jak vyplývají z nároku na přiznání vyšších požitků, pro vysokoškoláky stanovených. Stížnost, aniž zásadně popírá, že momenty hospodářské jsou rozhodující pro schvalovací činnost zv-u ve smyslu § 31 cit. siln. zák., namítá, že nebezpečí takové finanční újmy jest vyloučeno, neboť platový zákon č. 103/26, platící i pro autonomní zaměstnance, váže veškeré požitkové nároky zaměstnanců toliko na moment objektivní kvalifikace, předepsané pro určité místo, nikoli na skutečné školní vzdělání zaměstnancovo. Podle toho hájí stížnost stanovisko, že úsudek žal. úřadu o nehospodárnosti schvalované disposice spočívá na premise neexistující, resp. ze spisů nevyplývající, což ostatně stížnost na jiném místě výslovně i jako vadu řízení vytýká. Po této stránce bylo jí dáti za pravdu.
Podle § 1 zák. č. 536/19 mají okresní cestmistři, ustanovení při okresních silničních výborech na Moravě co do služebních platů, pensí a zaopatřovacích požitků stejná práva, jako obdobní úředníci při okresních výborech v Čechách podle zák. z 3. října 1907 č. 63 z. z., pokud se týče z 23. července 1919 č. 444 Sb. V § 19 II. 5 zák. č. 444/19 jest předepsáno: »Neustanovilo-li okresní zastupitelstvo služného vyššího, činí základní služné trvale ustanoveného okresního cestmistra.... ročně alespoň tolik, aby se rovnalo základnímu služnému druhého stupně 10. třídy dosavadního systému hodn. tříd úředníků státních. Může-li se takový úředník vykázati předběžnou, aspoň pětiletou praxí , má nárok na základní služné, rovnající se základnímu služnému prvého stupně 9. třídy dosavadního systému hodn. tříd úředníků státních.« V daném případě správní komise silničního okresu neučinila zvláštního ustanovení o vyšším služném okr. cestmistra. Ve spisech není zejména dokladu o tom, že by st-li jakýmkoliv způsobem bylo vyhraženo, že jeho požitkové nároky mají býti posuzovány podle pravidel platných pro nároky zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Naopak konkurs vypsán byl s výslovnou podmínkou, že pro místo okr. cestmistra v O. požaduje se kvalifikace průmyslové školy a že s místem spojeny jsou požitky podle zák. č. 444/19. Mohou tedy v daném případě přijíti v úvahu jedině zákonné požitky, příslušející cestmistrovi podle § 19, II. 5 zák. č. 444/19. Za tohoto stavu neměl ovšem žal. úřad pro svůj závěr, že správní komise siln. okresu v O. se vystavuje neodůvodněným závazkům, vyplývajícím z přiznání vyšších požitků, stanovených pro zaměstnance s vysokoškolským vzděláním, dostatečného podkladu a ztrácí také neschválení aktu o ustanovení svou půdu. V tom spočívá podstatná vada řízení.

Citace:

Č. 9585. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 562-564.