Č. 9419.

Zaměstnanci veřejní: Jakým způsobem má obecní úředník, žádaje za pensionování z důvodů zdravotních, doložiti svoji nezpůsobilost k další službě?
(Nález ze dne 14. října 1931 č. 13543/28.)
Věc: Městská obec H. proti moravskému zemskému výboru v Brně o pensionování R. H.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dne 17. září 1927 žádal městský důchodní Rudolf H. v H. o pensionování, předkládaje lékařské vysvědčení, podepsané »V H. dne 16. července 1926. Dr. Podolier« a opatřené dodatkem z 15. září 1927, podepsaným stejným způsobem. Při zasedání městského zastupitelstva dne 30. září 1927 bylo jedním bodem programu vyřízení žádosti st-lovy o přeložení na trvalý odpočinek, a při jednání o něm byl návrh člena K., aby byl st-l ihned pensionován, zamítnut, ježto nedosáhl absolutní většiny hlasů přítomných. O tomto usnesení byl st-l vyrozuměn výměrem obce H. ze 7. října 1927 takto: »Vaše žádost o pensionování a přeložení na trvalý odpočinek byla v zasedání městského zastupitelstva z 30. září 1927 zamítnuta, a to z těchto důvodů: 1. Jsou pochybnosti, zdáli předložené vysvědčení má býti pokládáno přímo za vysvědčení úředního lékaře anebo pouze za soukromé vysvědčení úředního lékaře pana Dra P. 2. Městská rada poukazuje na to, že uvedené obtíže lze nalézti u většiny úředníků ve vyšším věku, kteří přes to konají svou službu. Otylost také nelze uváděti za zvláštní důvod pro pensionování, poněvadž beze všeho můžete provésti odtučňovací léčbu; též poukazuje městská rada na to, že v době půldruhá roku dovolené, která Vám musila býti dána při suspendování a trestním soudním vyšetřování, měl jste dosti času prodělati léčbu k uzdravení svých nervů a cukrovky. Konečně prohlašuje ještě městská rada, že jí není zejména z finančních důvodů možno vyhověti této Vaší žádosti, poněvadž by ustanovením nového definitivního důchodního a vyplácením značné sumy Vám vzešly městské obci příliš velké výdaje. Z těchto důvodů zamítlo městské zastupitelstvo Vaši žádost o trvalé přeložení na odpočinek.«
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l odvolání, jímž vyvracel odůvodnění jeho a uplatňoval jeho nezákonnost. Tomuto odvolání bylo nař. rozhodnutím vyhověno a rozhodnutí v odpor vzaté zrušeno jako nezákonné. V důvodech bylo uvedeno: »Podle § 21 zák. č. 443/19 nabývá obecní úředník nároku na výslužné nepřetržitou službou u téže obce nejméně 10letou, prokáže-li, že se stal bez vlastního zavinění k další službě neschopným. Tento průkaz podal st-l podle názoru zsv-u předloženým lékařským vysvědčením. Pochybovala-li obec o tom, je-li toto úředním lékařem Drem P. vystavené vysvědčení uznati za vysvědčení úředního lékaře, bylo jí zůstaveno na vůli, aby tyto pochybnosti odstranila dotazem u uvedeného lékaře, respective dáti st-le vyšetřit jiným úředním lékařem. Pro rozluštění otázky, je-li zaměstnanec pro určité tělesné choroby ke službě neschopným, není rozhodujícím názor obecního zastupitelstva neb obecní rady, nýbrž výhradně výrok dotyčného lékaře. Taktéž nelze bráti zřetel na to, že pensionováním úředníka uvalí se na obec těžká finanční břemena, jelikož zákon takového důvodu neuznává. Ze všech těchto důvodů bylo stížnosti vyhověti a naříkané usnesení zrušiti jako nezákonné. Podle toho jest obec povinna vyhověti žádosti st-lově o jeho pensionování.«
O stížnosti uvažoval nss takto:
Vadnost řízení spatřuje stížnost v neúplnosti způsobené tím, že žal. úřad před svým rozhodnutím nenařídil, aby řízení bylo doplněno, a že rozhodl ve věci samé toliko podle lékařského vysvědčení žadatelem předloženého, kteréž podle náhledu stížnosti pro rozhodnutí nikterak nepostačovalo. Tento náhled odůvodňuje stížnost především tím, že k průkazu, požadovanému §em 21 odst. 2 zák. č. 443/19, použiti lze jedině úředního vysvědčení vydaného státním zdravotním orgánem v oboru jeho působnosti, opatřeného úřední pečetí a potvrzeného přednostou okr. polit. úřadu, že však předložené vysvědčení těmto požadavkům nevyhovovalo, ježto z něho nebylo zřejmo ani, jakého oboru doktorem byl jeho pisatel, čím byl, zdali byl snad státním lékařem, a zdali je vydal u výkonu své soukromé praxe, a že proto v záležitostech úředních netvoří nijakého důkazu.
Tomuto náhledu nemohl nss přisvědčiti: Ani v cit. zákonu ani v prováděcím nařízení vydaném k tomuto zákonu mor. zv-em (č. 133/21 z. z. mor.) není stanoveno, že by průkaz o nezpůsobilosti obecního úředníka k službě za účelem pensionování mohl bytí podán toliko úředním vysvědčením úředního lékaře, a může proto zásadně postačiti k takovému průkazu i jiné lékařské vysvědčení, pokud svým obsahem průkaz takový podává. Nelze proto uznati, že by neodpovídalo zákonu, jestliže žal. úřad uznal postačitelným průkazem a základem pro své rozhodnutí žadatelem předložené lékařské vysvědčení soukromého lékaře, zejména když z rozhodnutí měst. zastupitelstva, jak bylo žadateli intimováno, bylo patrno, že měst. zastupitelstvu bylo dobře známo, že ono vysvědčení bylo vydáno úředním lékařem Drem P., jak ostatně i stížnost sama doznává. Okolnost, že snad někomu, kdo by nebyl obeznámen s místními, pokud se týče osobními poměry v H., z onoho vysvědčení nebylo by zřejmo, že jde o lékařské vysvědčení vydané státním úředním lékařem, jest nerozhodna, když právě věc ona měla býti vyřízena městským zastupitelstvem, jemuž poměry ty známy byly.
Rovněž neprávem odůvodňuje stížnost výtku neúplnosti řízení tím, že žal. úřad uznal, že obec měla před svým rozhodnutím učiniti dotaz u Dra P. o povaze jím vydaného vysvědčení, a že proto žal. úřad měl sám před svým rozhodnutím toto opomenuté doplnění dáti provésti; neboť žal. úřad, jak jest patrno z jeho rozhodnutí, sám neuznal, že by bylo bývalo zapotřebí takového doplnění, nýbrž připomenul toliko podmínečně, jestliže městské zastupitelstvo mělo nějaké pochybnosti, že mu bylo na vůli, aby tyto pochybnosti odstranilo dotazem u onoho lékaře neb aby dalo žadatele vyšetřiti jiným úředním lékařem.
V dalším uplatňuje stížnost, že zdravotní závady předloženým lékařským vysvědčením potvrzené nepostačují k průkazu nezpůsobilosti žadatele k službě důchodního a odůvodňuje to tvrzením, že službu tu lze lehko zastati denní dvouhodinovou prací, kterou lze konati i stoje, že jiní zaměstnanci týmiž neduhy stižení konají svoji službu bez závady, že se žadatel zaměstnává lovem zvěře, jako velitel dobrovolných hasičů v H. že se objevuje při všech jejich výjezdech i při cvičeních, a že jako majitel četných vinic tráví při dohledu na jich obdělávání a při vinobraní u vinných lisů půldny, ba i celé dny jak ve vinicích, tak i ve svém vinné sklepě, a že proto žal. úřad měl před svým rozhodnutím naříditi doplnění řízení v tom směru, zdali choroby ony jsou s to odůvodniti nezpůsobilost žadatelovu ke službě důchodního.
Žal. úřad tohoto doplnění nenařídil, jak jest zřejmo z nař. rozhodnutí, proto, že ke kladnému zodpovědění posléze uvedené otázky jemu postačil obsah předloženého lékařského vysvědčení, který právě otázku tu kladně zodpovídá. Tento úsudek žal. úřadu podléhá přezkoumání nss-u pouze s hlediska § 6 zák. o ss, avšak právě s tohoto hlediska nelze uznati, že by byl býval žal. úřad učinil své zjištění způsobem odporujícím spisům neb na neúplném podkladě neb s opomenutím podstatných forem správního řízení, a nelze proto v tomto směru uznati tvrzenou vadnost řízení.

Citace:

Č. 9419. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 137-140.